Chcete být součástí tohoto blogu? Pište na ewamnacakanov@yahoo.fr!

1. díl - Počátek nového

20. března 2008 v 17:22 | Evča |  Ff - Román o Rakušanech

Nekopírovat!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Kapky deště energeticky dopadaly na okno. Seděla na parapetu a po tváři jí tekly slzy. Bylo jí úplně jedno, co teď bude. Dokonce i zemětřesení by jí nevadilo. Celé nebe hodinu od hodiny bylo temnější a temnější. Tak vlastně Julie začínala svůj další den v Innsbrucku. Už je tomu pár dní, co se sem přestěhovala. Její rodiče se tu už zaklimatizovali, našli si i nové přátele. Jenom ona sedí celou dobu doma a nikam nevychází. Ale proč by měla chodit k cizím lidem? Od samého příjezdu snila o dešti. Snila o něm, protože věděla, že když prší, nikdo ji nenutí chodit ven. Netajila se tím, že se jí nijak nezamlouval nápad na přestěhování. Znala mnoho důvodů, proč zůstat v Polsku. Rodiče se ale rozhodli - konec diskuzí! Nezajímalo je, co cítila. Aspoň tak jí to připadalo. Najednou se za mraky objevilo sluníčko. Jako by se také bálo toho, co bude. Dívka věděla, že za chvíli do pokoje vletí matka a bude na ní křičet, aby raději šla ven a seznámila se s někým. Raději slezla z parapetu a začala ladit polské kanály v televizi. Ohromně tesknila po státě, o tom všem, co tam zanechala. A strávila tam 17 let svého života. Teď je tady v Rakousku sama jak palec, má jenom rodiče, s kterými není schopná navázat řeč a psa, který ji vždy vyslechne, když nikdo jiný na vypovídání není.
Už bylo dost pozdě. Další den pominul bez nějakého pozdvižení. Julie se procházela po pokoji a zkoušela ovládnout svoje myšlenky, které ji neustále připomínaly Polsko. Otevřela okno, aby vyvětrala v pokoji. Z domu sousedů se k ní donesly cizí hlasy. Nejspíš se vrátil syn sousedů - pomyslela si trpce. Z povídání matky, které neochotně vyslechla, věděla, že jejich noví sousedi jsou také Poláci a mají syna, který není o moc starší než ona. Nespěchala se seznámením. Z nudy poslouchala, co se venku děje. Evidentně si přivedl své kamarády a teď hrají fotbal, protože slyšela takové hlasy.
Šla spát ve špatné náladě. Ráno se ještě ke všemu pohádala s rodiči, když šli do práce. Za chvíli měla jít do školy. Měla už dost sezení doma. Když přijela tak měla chuť zůstat doma natruc rodičům. Ale nešlo to. Milovala pobyt na čerstvém větru. Vyšla na zahradu. Bylo třeba na ní trochu zapracovat, aby vypadala jako zahrada a ne jako kompost. Začala kosit trávu. Šlo jí to celkem dobře. Po hodině skončila. Seděla na schodech a přemýšlela o posekané trávě, když tu najednou ji přistál k nohám fotbalový míč. Julie se automaticky pro něho ohnula a hodila ho přes plot k sousedům. Uslyšela poděkování v němčině. Odpověděla, že nemají za co. Najednou se přistihla, že mluví německy, i když měla v plánu to nedělat. Ale teď jí to najednou nevadilo. Nevěděla, z jakého důvodu se jí najednou spravila nálada. A protože se chtěla projít, vyrazila nakoupit nějaké jídlo do obchodu.
Po návratu domů vypustila svého milovaného psa na zahradu. Začala se zabývat obědem. Nikdy ji vaření nešlo a dnešek na tom nic nezměnil. Našla si knihu o vaření, nalistovala příslušnou stranu, pustila si rádio a dala se do toho. Zatímco oškrabovala brambory, broukala si pod nosem písničku. Procházka do obchodu jí dodala velmi dobré nálady. Doposud neviděla na novém bydlišti mnoho pozitiv, ale teď pochopila, že to nebude zase tak strašné místo. Ze zahrady uslyšela štěkot svého psa, ale nebyl sám. Šla se raději podívat, co se na zahradě děje. Jakýsi cizí pes stál na čerstvě vysázené zahrádce a dupal po ní, zatímco poštěkával po jejím psovi. Ve stejný čas uslyšela zvonek od dveří. Otevřela. Ve dveřích stál celkem dost pěkný mladík.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 zuzyk zuzyk | Web | 20. března 2008 v 18:10 | Reagovat

tak to je hezký...už se těším, na další díll...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama