Chcete být součástí tohoto blogu? Pište na ewamnacakanov@yahoo.fr!

15. díl - Cesta kolem světa

26. března 2008 v 20:00 | Evča |  Ff - Román o Rakušanech
Nekopírovat!!!!!

Tento díl je věnovaný jen a jen Jannemu Ahonenovi, tak si na něho při čtení prosím vzpomeňte, stejně jako jsem při psaní na něho myslela já...;)

"Vítej, Julko, tak co? Máš už nějaký nápad?"
"Ano. Myslím, že je třeba uspořádat něco většího. Bude to mít větší efekt a o to nám přece jde."
"Máš pravdu, ale víš, že to bude znamenat více práce?"
"Postarám se o to."
"Dobře. V tom případě ti na pomoc přiděluji Marca, souhlasíš?"
"Ano, rozumím si s ním. Máme i podobné nápady. Vlastně to on mi to všechno pomohl logicky vymyslet."
"Fantastické. Za půl hodiny vás tu chci vidět s konečným plánem."
"Dobře, pane."
Julie se hned vydala za Marcem. Měli jenom půl hodiny na to, aby svoje plány hodili na papír. Museli se pořádně snažit. Koneckonců jim svěřil šéf dost velkou věc.
*
Seděla se Schlierim v kavárně, ale její mysl se neustále zaobírala prací. Nemohla přemýšlet o ničem jiném. Pohoda nestála za nic. Gregor musel navíc brzy jít domů, protože ho už hledali. Julka se také vracela domů. Vál ohromný vítr. Po cestě potkala Maria. Chvilku si povídali.
"Julko, co se stalo?"
"Nevím. Nějak se mi zatmělo před očima, už je to dobrý."
"Vážně? Měla by ses šetřit. Doprovodím tě radši domů."
Šli a celou cestu si povídali. Měli ještě hodně věcí, o kterých si chtěli popovídat. Náhle začalo pršet. Lilo opravdu solidně.
"Mario, je to blízko, poběžíme."
"Dobře, dej mi ruku."
Běželi v dešti, ale nevadilo jim to. Mario vletěl do kaluže, která před chvílí vznikla a jenom díky Julii, která ho pevně držela za ruku, nespadl. Doběhli k ní domů, ale beztak byli celí mokří. Doma nikdo nebyl. Dívku to nepřekvapilo, její rodiče vždycky chodili pozdě.
"Mario, pojď. Dám ti něco suchého na sebe, jinak prochladneš."
"Dej pokoj, to není nutné."
"Neodmlouvej! Počkej u mě v pokoji, něco ti najdu."
Julie doprovodila Maria k sobě do pokoje. Po chvíli mu našla i volnější triko a společně s horkou čokoládou mu ho donesla.
"Můžu ti něco Mario říct?"
"Jasně."
"Tvoje blond vlasy vypadají po dešti jako vlasy anděla."
"Díky. Za to tvoje pěkně zplihly."
Chvíli mlčky seděli. Potom Mario přešel k mapě.
"K čemu ti je ta mapa?"
"Dlouhá historie."
"Vidím, že máš označené nějaké body. Chtěla bys objet celý svět?"
"To je můj plán. Jenom nevím, jestli se mi podaří ho splnit."
"Pojď na chvíli sem."
Julka přistoupila k mapě. Mario si stoupl za ni a jemně uchopil její ruku. Palcem najel na Rakousko.
"Podívej, teď jsme tady a teď-" přejel palcem na Řím "- jsme v Římě. Zavři oči. Co vidíš?"
"Hm...jsem v Koloseu. Jsem malinká v porovnání té stavby. Je to divný pocit."
"Julko, co teď...Amazonka?"
"Bojím se, aby mě nesnědly piraně."
"Hej!! Neotvírej oči! Jedeme dál. Teď mě veď ty."
Julie se zavřenými víčky dovedla Mariův palec na spodní stranu mapy.
"Antarktida? Vidíš ty tučňáky?"
"Vidím, ale pojďme pryč, začíná mi být zima."
"Teď...Austrálie a klokani!"
"Chtěla bych vidět koalu!"
"Máš je mít! Já chci na Velkou čínskou zeď, vidět ten div světa."
Julčina ruka se pohnula doprava.
"Sem ne...Nechci, aby se taková skvělá dívka utopila v oceánu. Šup zpátky do Číny."
Skončili svoji cestu kolem světa.
"Vidíš, po tvojí cestě mám písek v botách," řekl Mario a předváděl, že si ho vysypává z boty.
"Mario, to bylo super! Musíme to někdy zopakovat."
"Kdykoli budeš chtít, ale ne zadarmo."
"Co třeba za úsměv?"
"Ale musí být přepěkný."
"Viděl jsi snad někdy u mě nějaký jiný?"
"Ne a jsem za to rád."
Celý čas žertovali a smáli se. Zahráli si také válku s polštáři. Uklidnili se, když vešla do pokoje Julčina matka Joanna. Neuvědomili si, že je už dost pozdě. Mario se zhrozil, protože brzy ráno měli trénink.
Julka si lehla a přemýšlela o Mariovi. Takhle ho ještě neznala. Splnil její očekávání. Bylo to opravdu romantické...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 MiCHaLeNka** MiCHaLeNka** | E-mail | Web | 27. března 2008 v 6:49 | Reagovat

ježíín, to je skvelé...v každom diely iný chalan xDD super *THUMBS UP*

2 zuzyk zuzyk | 27. března 2008 v 7:41 | Reagovat

děkuju za podporu...s tím smutkem..jo jinak Julka ať de do Maria...nebo arthura..podle toho jak se Gregor vsází nestojí za nic

3 andulii andulii | Web | 27. března 2008 v 14:30 | Reagovat

ps: já na ahonena myslím skoro furt:D podle mýho blogu to jde dost poznat:D

4 míša míša | 27. března 2008 v 16:06 | Reagovat

zuzyk neni zač...taky smutnim no...ale co se dá dělat....bude nám všem scházet, ale vsadim se, že za pár let ho uvidíme jako trenéra :)

5 zuzyk zuzyk | Web | 27. března 2008 v 19:53 | Reagovat

HÉÉJ..KDE JE DALŠÍ DÍL??????

6 Evča Evča | E-mail | Web | 27. března 2008 v 20:26 | Reagovat

Píšu hoooo!!! xDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama