Chcete být součástí tohoto blogu? Pište na ewamnacakanov@yahoo.fr!

4. díl - Deník

21. března 2008 v 13:00 | Evča |  Ff - Román o Rakušanech
Nekopírovat!!!!!
Arthur měl trénink až za hodinu. Seděl před počítačem a soupeřil se svým svědomím. Chtěl poznat Julii, zdálo se mu, že ta zlost a nepříjemnost je jenom maska, že doopravdy je úplně jiná. Jenomže jak ji měl poznat, když se mu nechce otevřít? Je jediný způsob, jak se to dozvědět, její internetový deník? Zadal si stránku. Bylo třeba zadat heslo... Na chvíli se zamyslel a pak zkusil zadat jméno jejího psa. Trefil se! Začal číst její zápisky...
"Tak se to stalo...Přestěhovala jsem se do Rakouska. Nebyla jsem z toho nadšená, ale teď vím, že to zase tak hrozné není. Moc tady nikoho neznám. Ale co! Už nikdy nikomu nedovolím, aby mi ublížil! Co z toho, že nebudu mít kamarády! Strašně se bojím...nikdo mi nerozumí. Možná jednou najdu člověka, kterému se budu moci svěřit..."
Přestal číst. Nemohl. Vypnul počítač. Přes celou cestu na trénink přemýšlel, co se asi Julii mohlo stát. Po tréninku se vracel s Mariem a Gregorem. Mluvili o posledním zápase, ale on byl myšlenkami daleko.
"Co je? Posloucháš nás vůbec?" zeptal se ho Gregor a zastoupil mu cestu.
"Co jsi říkal? Promiň, zamyslel jsem se."
"Určitě myslíš na tu tvoji novou sousedku, přiznej se. Taky bys nám mohl o ní něco říct nebo nás představit," řekl Mario.
"Nebudu vám teď o ní nic říkat, spěchám domů. Musím se sbalit, zítra se vracím do Stams. Ještě je pořád před námi jeden měsíc školy, jestli jste nezapomněli."
Arthur se vzdálil a po pár metrech zabočil do svého domu.
"Mario, myslíš, že nám ji nechce představit, protože se bojí konkurence?"
"Jestli je pěkná, tak určitě, ale tak my si to zařídíme sami, ne?" řekl Mario se zablesknutím v očích.
Ráno čekal Arthur na Julii před dveřmi.
"Můžu tě doprovodit do školy?" řekl na přivítání.
"Nemáš co dělat?"
"Ne."
"Víš, díky moc, ale raději půjdu sama."
"Dobře, ale ještě něco ti řeknu. Sluší ti to dneska."
"Díky. Koneckonců je teplo a sukně taky nejsou k zahození," řekla s úsměvem.
"Julko, máš dneska takovou dobrou náladu. Až podivnou."
"Podivnou? Ani ne. Jenom je dneska prostě krásný den."
"Stalo se něco?" zeptal se s očekáváním.
"Nic zvláštního. Musím už jít, abych nepřišla pozdě. Tak zatím!"
Arthur se za ní díval. Udivila ho její dobrá nálada. Najednou taková změna. Ta upřímnost, změna stylu. Vlastně takovou si jí představoval. Usměvavou, veselou dívku a ne nabručené individuum. Věděl, že to je její pravá tvář. Ale co způsobilo takovou změnu?
Šla do školy a usmívala se na lidi. Tak tento den bude opravdu dobrý - pomyslela si. Její náhlá změna byla způsobena dopisem z Polska. Byla v něm spousta hřejivých slov, která potřebovala slyšet. Také dostala ještě odpověď na dotaz z jedné instituce, ale ještě o tom nikomu neřekla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 andulii andulii | Web | 21. března 2008 v 15:30 | Reagovat

to by se mi taky líbilo, kdyby se ke mně vnucovali 3 pěkní kluci:) a ještě skokané na lyžích:)

2 zuzyk zuzyk | Web | 21. března 2008 v 18:03 | Reagovat

KŮRŇA..TO JE DOBRÝ...

3 Evča Evča | E-mail | Web | 21. března 2008 v 18:14 | Reagovat

Dík x)

4 zuzyk zuzyk | Web | 22. března 2008 v 9:16 | Reagovat

nz...jen piš..tady jsem tak 10x denně abych co nejdřív měla pokračování..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama