Chcete být součástí tohoto blogu? Pište na ewamnacakanov@yahoo.fr!

28. díl - Přítel? Kamarád!

14. dubna 2008 v 18:48 | Evča |  Ff - Román o Rakušanech
Teď, když spolu domluvily, zavolal Peter. Julka se na začátku dusila smíchy.
"Chtěl bych ti poděkovat za milý večer. Už dlouho jsem se tak nepobavil."
"To já bych měla děkovat. Bylo to pěkné."
"Když jsme se oba tak bavili, co takhle se ještě někdy sejít?"
"Klidně, ale dnes večer nemůžu."
"Tak...V poledne?"
"Budu se těšit."
*
"Tak co? Domluvil ses s ní?"
"Ano, ale nemá na mě moc času."
"Co to je?" zeptala se, zvedajíc ze stolu kartičky.
"Nechej to!"
"Ty...ty sis napsal, co ji máš říct? Panebože! To snad není pravda! Hned jí to zavolám!" vybuchla Lisa smíchy.
"Opovaž se!"
Lisa se smíchem vyběhla z jeho pokoje a zamkla se v koupelně. Všechno Julce řekla. Když vyšla, narazila na bratra, který čekal před dveřmi.
"Teď už u ní nemám žádnou šanci. Fakt díky."
"Klídek. Nesmála se ti....Možná trošku, ale řekla, že je to sladké. Nemáš se za co stydět."
"No jasně..."

Julie byla potěšená třetím místem Gregora v závodech. Rozesmál ji také rozhovor s Lisou, takže na schůzku (těžko říct, esli je to přímo rande ;)) šla s výbornou náladou.
Peter byl nejdříve trochu nesmělý. Trochu se cítil trapně za ty kartičky. Julie ho ale rozpovídala. Nevěděla, že je velkým fanouškem fotbalu. Rozvyprávěl se na celé kolo. Julii to nepřekvapilo, protože věděla, že muži dokážou o svých zájmech mluvit hodiny v kuse. Cítila se s ním trochu jako s Mariem. S ním se hodiny dokázala bavit o muzice a skocích na lyžích. S Peterem to bylo trochu jiné, protože o fotbale nic nevěděla. Naštěstí díky Peterově neustálém mluvení nebyla přinucena odpovídat. Jemu stačilo, když ho někdo poslouchal.
Doma na ni čekalo milé překvapení. Babička a teta z Polska je přijely na pár dní navštívit. Zbytek bohužel musel zůstat doma. Julie si užívala mladší sestřenice. Opravdu měla hodně ráda děti. Všichni si sedli ke kuchyňskému stolu. Už v Polsku měli takový zvyk. U babičky se vždy sedělo v kuchyni, kde probíhaly nejdůležitější události. Bavili se hlavně o novém životě v Rakousku. Tehdy se babička přímo zeptala:
"To je moc pěkné, ale máš chlapce?"
"Babi!!!!"
"No co? Protože se vedle mě nastěhoval takový mladý chlapec, pohledný..."
"Babi!!" Julka se začala smát. To bylo typické. Nejoblíbenějším tématem její babičky bylo to, jestli už má konečně pořádného chlapce.
Julie uslyšela zvuk telefonu ve svém batohu. Odešla do předsíně podívat se, kdo to je.
"Čili má chlapce. Běží k telefonu, jako by jí za patami hořelo," řekla babička se spokojeným výrazem ve tváři a všichni kolem se začali smát.
Julie přijala hovor. Byl to Arthur.
"Nazdar, krásko."
"Ahoj."
"Kde se touláš celý den? Měli jsme si pokecat přes skype a ty nikde!"
"Omlouvám se. Zapomněla jsem."
"A kde jsi byla?"
"Na setkání s Peterem a teď jsem s rodinou."
"Peterem?! Tebe tak na chvíli nechat samoutnou!"
"Přestaň. Musím končit, jinak si babička bude myslet, že jsi můj přítel."
"Dobře, později si popovídáme."
"Chlapec?" zeptala se babička, jakmile se Julka vrátila.
"Kamarád."
"Kamarád, kamarád - ty máš celý život taky jenom kamarády," byla babička celé znechucená.
V neděli ráno se Julie vydala do dětského domova. Pokecala s Lisou. Její bratr byl údajně včerejším setkáním unesen. Po té, co se vrátil, se pořád usmíval a prozpěvoval si.
"Už dlouho jsem ho v takové náladě neviděla. Rozešťastnila jsi ho. Jak se ti to povedlo?"
"Trpělivě jsem ho poslouchala."
"No tak...Nenudil tě?"
"Ne. Opravdu příjemně povídá."
Julie se vrátila do domova, kde skoro nikdo nebyl - byli na dvorku. Najednou si všimla na chodbě malého chlapce. Byl tu nedlouho. Měl tak 3 roky. Sedla si na bobek vedle něho.
"Co se stalo? Nejdeš na dvůr?"
"Ne," uslyšela uplakaný hlas.
"Proč?"
"Nemám, chuť se bavit."
Julie ho chtěla pohladit po vlasech. Když se ho dotkla, chlapec ucukl. Dívka byla na moment dezorientovaná. Dobře věděla, co to znamená, teď jenom vymyslet, co s tím. Nechala ho o samotě a odešla. O chvíli později se vrátila s velkým míšou v podpaží. (míša=plyšový medvídek ;DD)
"To je pro tebe."
Na tváři chlapce se objevil úsměv. Vzal s díky míšu a začal vyprávět.
Julie se v klidu vrátila domů. Neměla na dnešek žádné plány. Přemýšlela o chlapci, chtěla mu pomoci. Najednou ji probral zvuk mobilu.
"Tvůj plán nevyšel! Arthur je pořád se mnou. Nech ho, jinak to pro tebe zle skončí," ozval se velmi příjemný hlas.
"Vyhrožuješ mi? Dávej si pozor, aby to zle neskončilo s tebou! Lež má krátké nohy."
"Mě Arthur věří, takže si spíš dávej pozor ty!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 zuzyk zuzyk | Web | 14. dubna 2008 v 19:27 | Reagovat

kate je píííííí****** nemůžu si to odpustit :D

2 MiCHaLeNka** MiCHaLeNka** | E-mail | Web | 14. dubna 2008 v 20:05 | Reagovat

Ona je fakt nehorázna mrcha!! Takéto pipky su fakt nepríjemné osoby!!! xDD Ale ten Peter je zlatý...že napísať si na papier čo jej povie xDD Huh, začínajú mi tam chýbať skokani, ale je to uplne super aj napriek tomu!! xDD

3 míša míša | 14. dubna 2008 v 20:06 | Reagovat

už jenom čekám, kdy to arthurovi dojde

4 MiCHaLeNka** MiCHaLeNka** | E-mail | Web | 14. dubna 2008 v 20:13 | Reagovat

míša: Dúfajme že mu to dojde skoro :D:D Inak ma z tej Kate klepne :D

5 Kristýna Kristýna | E-mail | 14. dubna 2008 v 20:29 | Reagovat

škoda že nejde Kate jednu vlepit přez telefon.. bejt Julka tak bych to hned  udelala!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama