Chcete být součástí tohoto blogu? Pište na ewamnacakanov@yahoo.fr!

35. díl - Víš něco, co já ne?

25. května 2008 v 16:14 |  Ff - Román o Rakušanech
Pozdě večer Thomas a Gregor pozvali Julku k sobě. Posadila se vedle Gregora. Vlastně ani nevěděla, proč ji k sobě pozvali, ale protože neměla nic jiného na práci, tak přišla. Oznámila Gregorovi, že s ním může zůstat v Polsku. Ten, s velkou radostí, okamžitě poslal zprávu Arthurovi.
*
Probudila se asi v 10. Normálně vstávala dříve, ale předešlou noc toho moc nenaspala. Přes půlku noci ji Rakušané učili hrát poker. Gregor byl v něm mistrem, ale ani od něho tu hru moc nechápala. Celá rozespalá se vydala dolů na snídani. Na zpáteční cestě potkala Gregora.
"Tak na co máš dneska chuť?" zeptal se plný energie Gregor.
"Všechno je mi jedno Schlieri."
"A znáš místo, kam se nemusí jít přes vysoké hory? Jak vidím, tak nemáš asi moc síly, co?"
"Dolina Kościeliska."
"Název mi nic neříká, ale zní to zajímavě. Tak půjdeme, ne?"
Šlo se jim dobře, díky tomu, že nepotkali moc turistů.
"Hmmm....Jsi chytrý," řekla, když Gregor opět uhádl její otázku. Už několik minut se totiž předháněli v zeměpisných znalostech. "A víš, kde se nachází nejdelší náměstí v Evropě?"
"Nemám tušení. A ty to, chytráku, víš?"
"V Pułtusku. Ha!"
"Tím jsi mě dostala. Ale počkej, já na tebe ještě něco najdu. Nemůžeš vědět všechno. Jenom počkej..."

Po dolině chodili celý den.
Seděli na louce pod stromem a dívali se na západ Slunce. Voda z blízkého potůčku tiše narážela na kamenité překážky. Slunce zabarvilo svojí červení celé nebe. Vypadalo to, jako by obloha hořela. Den se chýlil ke konci. Seděli vedle sebe. Nemluvili spolu, stačila jim jenom přítomnost toho druhého. Ani si pořádně neuvědomili, že se k sobě přitulili. Seděli tak několik minut, než se Julie vzpamatovala a rychle vstala.
"Co se stalo?" zeptal se Gregor, který se vedle ní postavil a upíral na ní své čokoládové oči.
"Měli bychom se vrátit."
"Máš pravdu," řekl Schlieri, přitáhl si k sobě Julku a políbil ji. Ta zezačátku nevěděla, co má dělat, ale pak se od něho odtrhla.
"Neměli bychom toto dělat."
"Vím, ale musel jsem. Tak krásně vypadáš. Nechci zničit naše přátelství, ale prostě jsem jinak nemohl..."
"Zapomeňme na to...Prostě nehoda..A pojď, už je mi zima."
Gregorovi byla také zima. Nejspíš ale ne ze stejné příčiny jako Julii. Jemu nevadil sílící vítr a dívčina slova. Polibek nazvala nehodou a tlukot jejího srdce, které ucítil, chladem. Tomu nerozuměl. Schlieri se poddal emocím, nepřemýšlel o ničem. To co k Julii cítil nemohl ani nazvat láskou. Bylo to ale něco víc než obyčejná sympatie. Ona ale zřejmě tyhle pocity neměla. Po cestě nepromluvili ani jedno slovo. Ani se na sebe nepodívali. Julie se snažila myslet na cokoliv, jenom ne na Gregora.
*
Teď bydleli v jednom pokoji. Posadili se na postele naproti sebe. Nevraceli se k tomu, co se stalo venku. Zapomněli na to... Raději...
"Proč jsi vlastně chtěl, abych tu zůstala?"
"Chtěl jsem s tebou strávit více času."
"Moc dobře vím, že to není ten opravdový důvod. Mohl bys mi říct pravdu."
"Dobře...Víš, Marcin jev Rakousku a nechtěli jsme, aby jsi se s ním setkala. Neměl jsem ti to říkat."
"Musím to přece vědět, ne?"
Julie odešla na balkon. Gregor za ní nešel, protože věděl, že až bude chtít společnost, přijde sama. Po hodině se za ní vydal.
"Přinesl jsem ti mikinu," řekl a přehodil ji oblečení přes ramena. Julie to nevydržela, otočila se a přitulila se k němu.
"Řekni, copak já se takhle budu celý život bát, že se vrátí?"
"Ne. Nebudeš. Přece jsem ti slíbil, že se tě už více nedotkne. Všichni se o tebe postaráme, uvidíš..."
Gregor ji odvedl do pokoje. Po zbytek večera už nepromluvila. Teď oba dva leželi v postelích, ale ani jeden z nich nemohl usnout. Schlieri si sedl na Julčinu postel, aby se podíval, jestli spí.
"Je ti zima?" zašeptal.
"Ne, opravdu ne."
"Dobře."
"Proč šeptáme?" zeptala se.
"Kdybychom nešeptali, tak bychom špatně slyšeli, jak venku krásně hřmí."
"Asi máme něco společného," Gregor i přes tmu v pokoji zaregistroval dívčin úsměv.
Schlieri se už chtěl vrátit do své postele, ale Julka ho zadržela.
"Nechci teď být sama. Můžu se k tobě přitulit?"
"No, můžeš, ale...."
Dívka se posunula, aby si Gregor měl kam lehnout.
*
Probudil se uprostřed noci. Myslel si, že se něco stalo, ale jenom se nějaká skupina lidí vracela z oslavy a hlasitě se vyjadřovala. Julie nic neslyšela. Zachumlala se pod peřinu a spokojeně spala dál. Vypadala tak krásně....Schlieri měl chuť ji znovu políbit. Místo toho si ale zase lehl a k dívce se jenom přitulil.
*
"Liso, kdy se vrátí Julka? Neměla by už být zpátky v Rakousku?" zeptal se Peter, když brzy ráno vpadl do pokoje své sestry.
"Nevím. Nevolala jsem jí. Až se vrátí, tak se ozve."
"Ale měla by tady UŽ být."
"Nech ji trochu odpočinout. Prostě potřebuje být chvilku sama a pryč. Ona asi ještě nikdy nebyla na žádných prázdninách. A víš, jak moc ráda má Polsko..."
"Chtěl bych, aby se už vrátila."
"Nemůžeš mít všechno. Aspoň se na ni můžeš víc těšit, ne? Petere, mám dotaz... Už si jí řekl, co k ní cítíš?"
"Ne a co jako? Myslel jsem si, že to ví. Není potřeba všechno dávat najevo slovy."
"Promluv si s ní. Dobře ti radím..."
"Víš něco, co já ne?"
"Promluv si s ní o tom, co je mezi vámi, jinak to taky nemusí dobře dopadnout, víš?"
"Hmmm-...Ale mohla by mi zavolat."
"Včera mi napsala a mám tě pozdravovat."
"A to mi říkáš až teď? Liso, ty jsi nenormální!"

P.S. Omlouvám se, že to tak dlouho trvalo, ale kvůli nemoci nějak nebyla nálada... Jinak možná ještě během tohoto týdne bude další díl, ale je to tak na 40%... 30.5. odjíždím na tři týdny do USA, takže až do 23.6. další díl bohužel nebude...;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ančulinka Ančulinka | Web | 25. května 2008 v 16:15 | Reagovat

Ahojky.... Mam na blogu anketku a byla bych ti moc moc moc vděčná kdybys hlásl/a .... Je to pro mě moc důležitý... Promiň jestli to bereš jako reklamu,ale fakt je to duležitý x)) Díky moc

2 Zuzí Zuzí | Web | 25. května 2008 v 19:27 | Reagovat

juj, pěkný díl ... povedl se ...

jej, to bujdu mít absťák dva tejdny jako :/ to néé ... stane se ... xD

3 KatuSHqa KatuSHqa | E-mail | 27. května 2008 v 14:02 | Reagovat

Hej supeeer!!! Konečně další!!!! Musíšn apsat tento týden ještě jeden!!! :´( Prosíííííím, prosíííím!!!

4 MiCHaLeNka** MiCHaLeNka** | E-mail | Web | 27. května 2008 v 19:00 | Reagovat

ha...super tato eFeFka xD to zase bude čakanie,a le super;) a uži si to v USA ;))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama