Chcete být součástí tohoto blogu? Pište na ewamnacakanov@yahoo.fr!

37. díl - Čokoládová jako tvoje oči

26. června 2008 v 17:41 | Evča |  Ff - Román o Rakušanech
Po poledni vpadl k Julii.
"Prosím. Koupil jsem."
"Díky. Jé, čokoládová. Jak jsi věděl, že je moje oblíbená?"
"No, vidíš to..," řekl Arthur a posadil se na pohovku. "Co jste to vlastně dělali s Gregorem v Polsku?"
"Už jsem ti to přece řekla."
"A dívali jste se na západ slunce? Já se díval a bylo to krásné každý den."
"Znáš mě. Vždycky když jsem v cizině, tak usnu dřív než slunko zapadne."
"Vážně? Ale.."
"Ale co?"
"Nic. Musíš už jít a ty by jsi raději měla jít za Lisou."
*
Večer se Julie setkala s Peterem. Seděli v parku. To dělali nejraději. Z jedné strany trocha soukromí, z druhé strany trocha cenzury od kolemjdoucích. To bylo pro Julii ideální.
"Pohádali jste se s Lisou?"
"Proč se ptáš?"
"Protože se divně tvářila, když jsem se na tebe ptal."
"Co říkala?" zeptala se Julka. Byla trochu vyděšená, protože se sama chtěla svěřit Peterovi a nevěděla, co všechno mu Lisa řekla.
"Jenom abych si dával pozor. Nerozumím ji. Nechápu to."
"No…Musím ti něco říct…."
"Takže se Lisa na tebe naštvala proto, že jí nic neříkáš?"
"No…Asi ano."
"Ne. Pojď, půjdeme k nám domů. Musíte si to vyjasnit," Peter táhl Julii za sebou. Chápal, že není zrovna nejideálnější, že se Julie zná se skokany. Věděl, že kdyby chtěli, přebrali by mu ji. Jestli už to neudělali. Neměl v porovnání s nimi žádnou šanci a dokonale o tom věděl.
*
Na začátku Lisa nechtěla o ničem mluvit, ale na konci ji bratr zlomil.
"Liso… Já jsem se jenom prostě bála, že by jsi tomu nerozuměla. Přátelství s třema klukama…vypadá to dost abstraktně. Ještě ke všemu jsou to skokané. Nechci to nikde rozhlašovat."
"Chápu, ale proč jsi mi nevěřila?"
"Chtěla jsem ti to říct, ale nevěděla jsem jak."
"No dobře, ale seznámíš mě s nimi?" na její tváři se objevil úsměv.
"Třeba hned zítra."

*
Večer před spaním napsala Julka Arthurovi.
"Pamatuješ si, jak jsem před odjezdem mluvila o překvapením? Zítra začínáme. Připrav se psychicky;)"
*
Úderem osmé se všichni sešli před Arthurovým domem. Julie už začala připravovat jeho pokoj.
"Julie, kde je můj nábytek?" zeptal se překvapeně Arthur a díval se z jedné prázdné stěny na druhou.
"V druhém pokoji. Teď se dáme do toho. Kdysi jsi říkal, že chceš obnovit pokoj, takže začneme."
"A co vlastně budeme dělat?" zeptal se Mario.
"Vymalovávat pokoj."
Dali se do práce. Je třeba podotknout, že pracovali všichni. Julie s Gregorem malovali stěny, Mario seděl na zemi a plnil funkci architektonického poradce. Nikdy ještě nic nevymalovával a ani se do toho nijak nehrnul. Arthur se celý čas procházel po pokoji a válec měl v ruce možná pár minut. Když Arthur odešel do kuchyně pro pití, Julie využila situace, vytáhla schovanou čokoládovou barvu a rychle vymalovala stěnu nad Arthurovou postelí.
"Ta barva rychle schne," podotkl Mario. Všichni tři stáli uprostřed pokoje a dívali se na svoje dílo.
"Pravda. Pěkný, ne?" řekla Julie.
"Pěkný. Ta čokoládová tomu dodává dobrý šmrnc."
"Čokoládová jako tvoje oči, co Gregore?"
Rozmluvu utnul Arthur, který se vrátil zpátky do pokoje. Pustil všechno, co měl v rukou a vytřeštěnýma očima se díval na zeď.
"Co…Co jste to udělali s mojí stěnou? Proč je černá?"
"Klídek, kámo, není černá. Je čokoládová. Nelíbí se ti? Je v barvě mých očí," poplácal ho po zádech Schlieri.
"Líbí se mi, ale neměli jste to barvit zrovna tou barvou. I když je v barvě tvých očích, tak zrovna netoužím po tom, abych si na tebe vzpomenul vždycky když půjde spát, protože prý se ti zdá o tom, na co naposledy myslíš. A o noční můry fakt nestojím, díky."
*
Julii zavolal Peter s dotazem, jestli by se nechtěla projít. Souhlasila a dala si s ním sraz před jejím domem.
*
Seděli ve čtyřce v Juliině pokoji a sledovali film.
"Julie, můžu se umýt? Nějak jsem se zašpinil při tom malování."
"Jasně, Gregore. Dám ti ručník."
*
Peter s Lisou vešli do Juliina domu. Slyšely smích z horního patra a zvuk televize. Chtěli tam jíst, ale cestu jim zastoupil mladík oděný pouze v ručníku.
"Hledáte někoho?" zeptal se a nebral ohledy na to, že se mu oba nově příchozí dívají na vyděšeně na ručník.
"Julii," odpověděla Julie aniž by odtrhla oči od intimních partií skokana.
"Hned ji zavolám."
Julie přišla dolů.
"Gregore! Padej se oblíct! Vždyť akorát tak strašíš lidi!"
"Už jdu. Tam vzadu máš hosty," řekl Gregor a se smíchem zase zmizel v koupelně.
"Tady jste! Jsem ráda, že jste přišli. Pojďte nahoru."
Julie je dovedla do pokoje a představila je skokanům. Za chvíli přišel i Gregor, tentokrát už oblečený. Peter moc nemluvil. Sledoval chování Julii, aby si všiml, jestli už mu ji někdo přebral, nebo ne. Za to Lisa mluvila až moc. Diskutovala s Arthurem a Mariem.
"Gregore, je lehké skloubit školu a skoky? Já bych strašně moc chtěl hrát fotbal, ale našim se nelíbí, že bych měl zameškávat školu."
"No..Není to lehké. Ale skoky jsou celý můj život. Nedokážu si představit, že bych dělal něco jiného. Přinejmenším teď."
"A jak normálně žiješ?"
"Jako každý jiný. Mám rodiče, přátelé, Julku…"
"Chápu," odpověděl Peter, i když docela dobře nechápal, co znamená, že Schlieri má Julku. Přece mu říkala, že jsou to "jenom" přátelé. Lhala?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ZhUZhANKhA ZhUZhANKhA | Web | 26. června 2008 v 19:21 | Reagovat

jéé, pěkný :P jenom chválím ... aj, je mi trochu líto toho Petera:)

2 Kajulinka Kajulinka | 27. června 2008 v 11:19 | Reagovat

Kdy bude další?:D Nemůžu se dočkat.je to lepší než televize:D

3 Evča Evča | E-mail | Web | 27. června 2008 v 17:25 | Reagovat

Další bude brzy...Ale za chvilku už ta celá Ffka skončí ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama