Chcete být součástí tohoto blogu? Pište na ewamnacakanov@yahoo.fr!

10. díl - Hra na schovku

16. července 2008 v 11:59 |  Povídka :o)


Druhý den vstala jako vždy první, do slova vběhla do koupelny a provedla svojí každodenní hygienu.

Nasnídala se a dali s Jindrou tašky do kufru. Museli ještě počkat na dědu, kterého ještě zdržovala babička,

která mu pořád říkala ať jí zavolá hned jak dorazí a ubytují se.

Tentokrát s nimi nejel bratránek Honza, protože zrovna velký fanoušek skoků nebyl.

Už v Liberci si totiž stěžoval, že už ho to nebaví, jestli už můžou jít domů, když ještě Zuzka chtěla vidět

vyhlašování vítězů a předávání cen. Alespoň v autě měli víc místa.

První zastávku udělali v Brně, tam natankovali, vyčůrali se a potom jeli rovnou pro Lenku.

Na Jindrovi bylo vidět, že se jí nemůže dočkat.

"Tady se někdo nemůže dočkat co?" škádlila Zuzka Jindru.

"No jo, přiznávám, líbí se mi, je to hodná a milá holka, jo a taky hezká."

"Já nic neříkám, jsem ráda, že sis vybral právě jí." a usmála se na něj.

Konečně už našli Lenčin dům, Lenka stála už před domem a v ruce držela tašku a na zádech měla batoh.

Obě se na přivítanou objaly. Naložili Lenčinu tašku, rozloučili se s Lenčinými rodiči a vyrazili na cestu.

Ještě jim zbývalo asi šest hodin a tak se museli nějak zabavit. Nejdřív si podívali, potom hráli karty.

Celou dobu vyhrávala buď Lenka nebo Jindra a ze Zuzky si dělali srandu, že má moc velké štěstí v lásce.

Potom hráli hru, kterou vymyslela Zuzka, jeden z nich myslel na skokana a ostatní dva hádali jméno.

Byla to hrozná sranda. Potom si pustili rádio a zpívali si, zkrátka se vůbec nenudili.

Když už byli blízko Jindra povídá: "Ségra napiš Tondovi, že zachvíli jsme tam."

Zuzka vytáhla z batohu mobil a napsala Tondovi smsku. Za pět minut už byli u hotelu, kde na ně čekal Tonda

spolu s Romanem Koudelkou. Všichni vystoupili s auta. Nejdřív se pozdravili, potom vyndali tašky z auta.

Roman s Tondou byli takový gentelmani, že holkám pomohli. Jak šla Zuzka po chodbě bála se, aby nepotkala Gregora

nechtěla, aby věděl, že je tady. A taky nechtěla potkat Toma Hildeho, protože on také nevěděl, že Zuzka má přijet.

Zuzka ho chtěla překvapit. Naštěstí na chodbě nikoho nepotkali, protože zrovna všichni byli na večeři.

Jejich pokoj nebyl nějak moc velký, ale to jim nevadilo. Vybalili si a potom si řekli, že vyrazí na takovou menší

procházku po městě, ještě než bude velká tma. Ve městě taky moc lidí nepotkali, všude byl klid a ticho.

Moc si jim tam líbilo, ale byli moc unavení, proto ve městě moc dlouho nebyli a raději se vrátili zpátky do

hotelu. Zuzka přemluvila Jindru ať se jde nenápadně mrknout, jestli někdo není na chodbě. Ale když se Jindra

vrátil mě pro holky špatnou zprávu. "Na chodbě si právě povídá Morgi s Kofim a Martinem Kochem."

"A kopou si u toho s hakisákem."

"A co teď nevíš?" podívala se na Lenku.

"To fakt nevim. Nic mě nenapadá."

"Máme, ale pokoj skoro u schodů, je to tak tři metry to nějak musíme projít ne?"

"No já teda nevim, mám nápad. Jindro ty seš vysokej, půjdeš pozadu a budeš dělat, že na nás mluvíš

a otevřeš dveře a my s Lenkou rychle vlezeme do pokoje. Ale musíš jít pořád po zadu a dělat, že mluvíš."

"Ale radši mluv německy, aby jsme nevzbudili podezření." a všichni rázem výbuch smíchu.

"No dobře, ale asi se budu smát."

"Já taky." přidala se Lenka.

"Já asi taky, to je fuk, jenom nás nesmí vidět, nechci aby Gregor věděl, že jsem tu."

"Zítra na závodě ho pozdravím, ale dneska nechci, aby věděl, že jsme tu."

"Dobře tak jdeme na to." Jindra vyrazil první, otevřel dveře hotelu a raději se ujistil, že nikdo neni

zrovna na recepci, potom vešly dovnitř i holky a všichni si to namířili rovnou ke schodům, už na schodech

všichni tři chytli záchvat smíchu.

"Brácha prosimtě, klidně se směj, ale nekrč se, aby nás nebylo vidět."

Vyšli schody a Jindra se rychle otočil zády, všichni tři se strašně smáli, ale šli co nejrychleji to šlo.

Morgi,Kofi a Martin se otočili, protože ten smích se nedal přeslechnout, divili se, co dělají

a proč ten kluk stojí před dveřmi a čeká až ty osoby za ním vejdou do pokoje.

Přišlo jim to celé divné, ale všichni raději mlčeli a raději se vrátili zpět ke hře.

Druhý den ráno Zuzka vstala jako první, potichu se oblékla, vyčistila si zuby a pomalu vystrčila hlavu

ze dveří a rozhlížela se jestli na chodbě nikdo není. Všude bylo ticho, předchvílí slyšela skokany,

jak jdou na snídani, ale raději se chtěla přesvědčit, že opravdu už všichni odešli. Rychle seběhla po

schodem dolů s kapucou na hlavě. U recepce se raději moc nerozhlížela, aby si jí někdo nevšiml a neviděl jí do

tváře. Vyběhla ven z hotelu a zašla za hotel, kde byla cesta po které se dalo dobře běhat. Byl tam menší lesík,

Zuzka se protáhla a začala běhat. Za patnáct minut už se jí špatně dýchalo, protože venku byla dost zima a tak

raději zpomalila a poklusem se vracela k hotelu, před hotelem se zastavila a ještě jednou se protáhla.

Za hodinu a půl měl být trénink a na to závod a tak Zuzka věděla, že hned po snídani skokané vyrazí k můstku.

Můstek byl jenom dva kilometry od hotelu a tak se minulý večer s ostatními domluvila, že půjdou pěšky.

Ale právě teď byli skokani po asi po snídani a Zuzka se bála jít dovnitř. Musela to, ale risknout nechala

si kapucu a namířila si to přímo do hotelu. Otevřela dveře jenom opatrně se rozhlédla, u recepce se právě

bavil Janne Happonen s Mattim Hautamaekim a tak v klidu mohla projít. Vyšla schody a nakoukla, jestli náhodou

někdo není na chodbě, nikoho nespatřila a tak se rozeběhla ke dveřím jejich pokoje. Otevřela rychle

dveře a nahlas vydechla. Všichni už byli vzhůru a právě snídali. Lenka se na Zuzku povídala a hned spustila:

"Kdes byla? Neviděl tě nikdo." začala se smát...

"Byla jsem si zaběhat, abych nevyšla z formy. Neviděl mě nikdo, možná jenom Janne Happonen."

"Ale to nevadí, ten mě určitě nikomu neodhalí." a začali se smát všichni.

"Si připadám, jak nějakej detektiv nebo zloděj, když se tu plížim po hotelu."

"Předchvílí tu byl Tonda a divil se, kde jsi, řekli jsme mu, že hraješ se skokanama na schovku."

"Za pět minut by měli asi vyrazit k můstku. Tak až odejdou, tak můžeme vyrazit."

Zuzka se v klidu nasnídala a potom už čekali až na chodbě neuslyší žádné hlasy.

Potom mohli vyrazit k můstku, protože jim Tonda dobře popsal cestu, tak neměli problémy se k můstku dostat.

Před můstkem si všichni nandali jejich VIP lístky na krk a v pohodě prošli kolem ochranky a kontroly.

Trénink měl být až za půl hodiny a tak měli dost času.

"Nějak je mi zima a dala bych si čaj, půjdu si ho koupit támhle do stánku." oznámila Zuzka jakmile prošli

kolem kontroli.

"Já bych si taky dala, půjdu s tebou."

"Nechceš taky Jindro? A ty dědo?" Oba kývli pro a tak si to holky namířili rovnou ke stánku.

"Koukej támhle se připravuje nějaká taneční skupina. Mohlo by to být dobrý." Zuzka se hned podívala.

"Hééééj to neni možný. Támhle je moje stará nej kamarádka Veronika." najednou se za nimi objevil Jindra,

rozhodl se,že holkám pomůže s tim čajem.

"Mohli byste jít pro ten čaj sami, já zajdu za Veronikou."

"Dobře, ale hlavně se nestrať přijdeme tam za tebou." a namířila si to přímo ke skupině holek v hiphoperském

oblečení. Měly asi každou chvíli vystupovat a tak se protahovaly a zkoušely různé kroky.

Zuzka přišla k Veronice a poklepala jí na rameno.

"Děláš si srandu, co tady děláš?" zeptala se jí Veronika jakmile jí uviděla.

"Co myslíš, že dělám pod skokanskym můstkem."

"Jasně chápu. Jak se máš? Já jsem tak ráda, že tě vidím." objaly se.

"Vy tu budete vystupovat?"

"Jo za deset minut bysme měli."

"Tancuješ ještě vůbec? Nezapomněla si, co je to hip hop?"

"Blázníš?" "To víš, že ne."

"Sice už nechodim do Dinely (taneční skupina), ale bez tancování žít nemůžu.

"Holky tohle byla moje nej kamarádka, dokud jsem se nepřestěhovala."

"A kdybyste viděli, jak to umí rozjet."

"Nechval mě moc jo." (smích)

"Simtě, pustim hudbu a můžeš holkám ukázat, jak se to tancuje."

"Neblbni, já nemám boty." snažila se Zuzka vymluvit.

"Holky ti půjčí. Jaký máš číslo boty, už si nepamatuju."

"Čtyřicet. Kdo tady má čtyřicítku?"

"Já!" ozvala se jedna holčina.

"Ty to fakt myslíš vážně?"

"No jasně, tady máš boty." Zuzka si je tedy obula a v tom přišla Lenka s Jindou i s čajem.

"Co jdeš dělat ségra?" zeptal se Jindra, když si Zuzka začala sundavat bundu.

"Ale nic, jenom musim tady Veronice ukázat, že jsem ještě nevyšla z formy."

Veronika zapla hudbu. Zrovna pustila Zuzky oblíbenou taneční písničku Remember the name od Fort Minor.

zuzka se hned chytla a všichni kolemjdoucí se museli zastavit, aby se podívali, co se tam děje.

Zuzka doopravdy válela, tři roky hip hopu byli fakt vidět, navíc začala s hip hopem už dva rok před tím, než

začla chodit do Dinely. Když skončila písnička, všichni začali tleskat. Zuzka se začervenala a rozhlédla se.

Měla takový pocit, že zahlédla mezi lidmi Janneho Happonena a nemílila se. Raději na něj moc nekoukala a sundala

boty a vrátila je majitelce. Vzala si od Lenky čaj a ještě chvíli si povídala s Veronikou. Potom se všichni

šli podívat na vystoupení Veroničiny skupiny.

"Jsou dobří, ale myslím, že tobě to jde líp." lichotila Lenka Zuzce.

"Njn nemůže je hned Verča učit těžký sestavy, jsou to přece jen začátečnice."

"No jasně no. To máš pravdu." Když skončilo vystoupení Zuzka s Lenkou se rozhodly projít po místě pro VIP.

Namířily si to rovnou ke skokanskému stanovišti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 andulii andulii | Web | 27. července 2008 v 18:17 | Reagovat

happi se tam dycky tak dobře mihne:D aby o ňu neměl zájem aji on:D po Gregim, Tomovi a Tondovi:D mno Arthur taky vypadá na to že se mu líbí:D

2 Etha Gwinner Etha Gwinner | E-mail | Web | 12. října 2010 v 19:57 | Reagovat

Ježiš koukej co jsem našla na fejsu http://bit.ly/natalie_kviz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama