Chcete být součástí tohoto blogu? Pište na ewamnacakanov@yahoo.fr!

11.díl - Hrdinové

18. července 2008 v 10:32 |  Povídka :o)
"Už se skokanům odhalíš jo?" začaly se obě smát.

"Asi ano."

"Heleť támhle je Tom!" Zuzka s Lenkou se rychle schovaly do davu lidí vedle nich.

Tom se zrovna protahoval a za chvíli už stál zády k nim. Kolem bylo jenom pár skokanů, a to Simon Ammann, Andy

Kuettel, David Lazzaroni, nějací japonští skokané a ještě polští spolu s Adamem Malyszem.

"Jdu za Tomem, jdeš semnou?" zeptala se Zuzka Lenky.

"Ne jdi, já jdu za Jindrou, aby tam nebyl sám."

"Jo jo, jen jdi." A snažila se zakrýt úsměv na tváři.


Zuzka se pomalu plížila k Tomovi a přímo za jeho zády norsky řekla:

"Neviděli jste někdo Toma Hildeho?"

Tom se okamžitě se širokým úsměvem otočil, protože věděl, že je to Zuzka.

"Co tady děláš?" zeptal se udiveně a objal jí, což Zuzka nečekala, ale nevadilo jí to, pokud jí nelíbal. :DD

"Přijela jsem se podívat na skoky,co jiného." mluvila už raději anglicky, aby neudělala nějakou chybu a netrvalo

jí to moc dlouho.

"To je fajn, že jsi tu, udělala jsi mi radost." Moc dlouho si nepovídali, protože Tom musel ještě

trénovat odraz a tak Zuzka šla najít Lenku a Jindru. Děda seděl u stánku s klobáskama, proto si o něj nemusela

dělat starosti. Když zahlídla Lenku a Jindru najednou se ozval křik. Zuzka se strašně lekla, když všichni

kolem začali panikařit. Lidé mluvili kolem různými jazyky a všichni koukali na jedno místo,

někteří dokonce začali volat o pomoc. Zuzka s Lenkou a i Jindra se rozeběhli k tomu místu, kde se všichni

shromažďovali. Jakási paní tam ležela na zemi a zřejmě měla nějaký záchvat, všichni na ní jenom koukali a

rozhlíželi se jestli jde někdo na pomoc. Zuzka, ale nechtěla čekat a zatáhla bratra k té ženě a hned spustila:

"Musíme jí pomoct, mamka nás to učila a myslím, že to zvládnem, když už jsem musela dýchat do tý figuríny, tak

to aspoň využiju." Jejich mamka totiž byla dvacet let zdravotní sestra a dokonce vrchní.

Učila Zuzku a Jindru první pomoc a uměli dýchání z úst do úst.

"Jj, někdo jí musí pomoct, než přijede sanitka."

Zuzka jí zkontrovala tep, skoro žádný neměla. Okamžitě začali dýchání z úst do úst. Zuzka si ani nevšimla, že

na místě, už jsou dokonce i skoro všichni skokani a sledují, jak se Zuzka s Jindrou snaží pomoci.

Záchranáři, co měli být v areálu, byli ještě na cestě. Zuzka s Jindrou se strašně klepali, ale byli sehraní.

Jindra masíroval srdce..."Raz, dva a tři" počítala Zuzka a potom ucpala ženě nos a zhluboka se nadechla.

"Tep už je lepší, ale pořád pomalý, ještě jednou." Ještě jednou to zopakovali a mezitím dorazili na místo

záchranáři a snažili se dostat přes všechny ty lidi k té ženě. Zrovna když Zuzka kontrovala podruhé ženě tep, tak

k ní přistoupil jeden ze záchranářů a zděšeně se na ně podíval.

"Tep už je zase normální." řekla anglicky na záchranáře, v tom okamžiku žena otevřela oči. Všichni začali

tleskat a záchranáři uznali, že Jindra se Zuzkou odvedli dobrou práci, ještě se oba klepali.

"Mamka je sestra." řekla Zuzka záchranářovi, který na ní ještě pořád nechápavě, přesto s obdivem koukal.

"Učila nás to na figruríně." Záchranář se usmál a řekl: "Ta paní měla štěstí, že jste tu byli."

Oba se usmáli a chytli se za ruce a raději odešli na nastranu. Pevně se objali a snažili se

přestat klepat, když v tom k nim přišla Lenka.

"Tý jo to bylo něco. S váma se fakt nemusim bát."

Najednou se ozval komentátor, který oznámil, že zkušební kolo bylo o čtvrt hodiny posunuto, kvůli technickým

potížím.

"Myslím, že spíš jsou ještě všichni skokané vykulení, z toho co se stalo a proto se to odložilo."

"To je taky možný." Zuzka se odtrhla od bratra a rozhlédla se, protože měla pocit, že někdo za ní stojí.

Nebyl to jen pocit, protože za ní stál zástup skokanů, kteří jim chtěli říct, jak skvělou odvedli práci.

"Ta žena byla moje sestra." řekl hned první skokan stojící hned u nich. Byl to Andreas Kuettel, který měl

ve tváři vyděšený výraz, ale za to také dost vděčný, ještě dvě minuty Zuzce a Jindrovi děkoval.

"Není zač." "Aspoň jsme to využili, když už nás to mamka naučila."

"Tak mammince, že taky děkuju." a objal pevně Zuzku, ještě jednou poděkoval, usmál se na ně a odešel.

Zuzka zahlédla v dálce Gregora, který jí celou dobu hypnotizoval.

"Jdu se projít." a namířila si to mimo lidi, někam k lesu. Došla k plotu, rukama se o něj opřela a

zhluboka se nadechla.

"Tak tohle, už ne." řekla si pro sebe nahlas...

"Teď ze mě bude mediální hvězda, ta co zachránila sestru Andrease Kuettela, aspooň v tom nejsem sama,

brácha bude taky na obálkách časopisů. To zní hrozně."

"Teď by mě zajímalo, co říkáš, protože ti vůbec nerozumim." ozvalo se anglicky. Nad Zuzkou stál Schlieri.

Zuzka se zvedla, ale nevěděla, co má říct.

"Co si říkala? Česky neumím." usmál se na ní a přistoupil k ní blíž.

Zuzka na něj koukala, jakoby se mu snažila říct, že právě teď potřebuje obejmout.

"Jenom, že doufám, že zítra nebudeme s bráchou někde na obálkách časopisů jako největší hrdinové."

"Nechci, aby mě každý znal."

"Tak, to asi nemám u tebe šanci, když nechceš být na obálkách časopisů."

Udiveně se na něj podívala.

"Promiň, zapomněl jsem, že máš přítele."

"Tak o tom teda nevim. Koho máš na mysli?"

"Toho Adama nebo jak se vlastně jmenuje."

"Já se k němu nevrátila. Asi ani nevrátím."

Následovalo dlouhé mlčení. Gregor se podíval na Zuzku. Celá se klepala.

"Jsi v pohodě? Celá se klepeš. Je ti zima?"

"Ne to ne, to asi ještě z toho zachraňování."

Natáhla ruce před sebe, nepřestávaly se klepat. Gregor chvíli Zuzčiny ruce sledovat. Chtěl Zuzku

uklidnit. Chytl Zuzce ruce a podíval se na ní.

"Máš studené ruce, měla by sis vzít rukavice."

"Mám je tu někde v kapse."

Odtrhla ruce od Gregorových a sáhla do kapsy.

"Já se musím vrátit a ty bys měl taky, zachvíli je zkušební kolo. Děkuju moc už je mi líp."

"To je dobře. Počkej ještě." a chytl jí za ruku a podíval se jí hluboko do očí.

"Dej mi prosím číslo a email, kdyby jsme se už neviděli, i když doufám, že se ještě dneska uvidíme."

Dala mu číslo a on poděkoval a potom se s úsměvem rozešli. Mezitím Lenka uklidňovala Jindru.

"Ty se pořád klepeš, já taky, nechtěla bych být vámi, museli jste se bát, že jí nedokážete pomoct."

"Jj přesně to mi beželo celou dobu hlavou."

"Nechceš obejmout, třeba nám to oboum pomůže." zeptala s velikým přemáháním se Lenka.

"Jo to by mi fakt pomohlo." a objali se, asi pět minut tam tak stáli, potom se odtrhli a podívali se na sebe.

Podívali se na sebe a oba chtěli udělat tu stejnou věc. Začali se přibližovat a opravdu se to stalo,

Líbali se...Zrovna tu dobu se je Zuzka snažila najít a když je uviděla, tak se rozhodla je nechat a

jenom je pozorovala a přemýšlela nad Gregorem.

"Já a Gregor, to je přeci nesmysl, dyť on má na lepší."

"Proč zrovna já, nechápu to." beželo jí v hlavě. Lidi kolem ní na ní koukali a usmívali se ní.

"To je ta, co jí zachránila." říkali všichni kolem. Když viděla, že Lenka s Jindrou už skončili a povídají si,

rozhodla se vydat za nimi. "Už je ti líp?" "Myslím, že to co se stalo před deseti minutama už mě netrápí, ale

je tu jiná věc." a utrápeným pohledem se na oba podívala.

"Co? Nechápu."

"Já taky ne." přidal se Jindra.

"Mluvila jsem s Gregorem, řekl něco v tom smyslu, že by semnou chtěl chodit."

"Jak něco v tom smyslu?"

"Co řekl?"

"Já řekla, že doufám, že zítra nebudeme na obálkách časopisů, že nechci být slavná a známá a on řekl

"Tak, to asi nemám u tebe šanci, když nechceš být na obálkách časopisů."

"Fakt?"

"Jo, potom si vzpomněl na Adama a omlouval se mi, myslel si, že jsem se k němu vrátila."

"Ale já mu řekla, že ne."

"A co potom?"

"Oba jsme mlčeli, mě se klepaly ruce a on mě za ně potom chytl."

"A pak?"

"Řekla jsem, že musím jít a on určitě taky, chtěla jsem už jít, ale on mě zastavil a řekl si o email."

"Tak a teď se ho nezbavíš ségra. Až se to dozví mamka, ta ti dá."

"Jedině, že by si jí to pověděl ty. Doufám, že nás nesledoval nějakej paparazzi."

"No to doufej." Všichni se museli smát.

"Ty s ním chceš chodit?"

"Dyť ho pořádně neznáš a navíc bydlí daleko a moc často by ste se neviděli."

"Já vim brácha, ale i kdybych bydlela někdo kousek od něj, moc často bysme se neviděli, protože on je věčně pryč."

"A když, už o tom mluvíš, neřekla jsem, že s ní budu chodit."

"Já o tom nikdy nepřemýšlela, dycky jsem si říkala, že takovejhle kluk není pro mě a proto jsem na něj

radši moc nemyslela."

"Co budeš dělat?"

"Jo to jsi teď vystihla dobře Lenko, co budeš dělat sestřičko?"

"Teď půjdu k můstku, koukat na skoky. Neni tu zatim co řešit."

"Teď už, ale pojďte blíž k můstku, bude zkušební kolo."

Mezitím dorazil Schlieri na stanoviště, kde už na něj všichni čekali, Mario Innauer a Manuel

Fettner už se chystali, že vyrazí nahoru na můstek.

"Tak co? Jak jí je?" ptali se ho hned všichni, jen co otevřel dveře.

"Myslím, že už líp, ale možná jsem jí trochu rozhodil."

"Ona řekla, něco v tom smyslu, že doufá, že nebude zítra v novinách a nestane se z ní známá hvězda."

"A já si nemohl pomoct a řekl jsem, že to asi nemám šanci, když nechce být v novinách."

"Tý jo...ty si si fakt jistej, že jí chceš." ozval se jako první Mario.

"Myslim, že jo, já žádnou jinou holku nechci."

"Náš Schlieri se zamiloval, to je něco." a poplácal ho po rameni Morgi. Na to se hned přidal Kofi a ostatní.

Všichni mu gratulovali, jako kdyby právě vyhrál závod a v tom se otevřeli dveře a dovnitř vstoupil jejich trenér

Alexandr Pointer a Toni Innauer jeden z asistentů.

"Z čeho máte takovou radost?"

"To by mě taky zajímalo." první kdo se ozval byl Morgi. "Tady Schlieri si našel děvče."

"No doufám, že tě nezblbneš a nebudeš kvůli ní blbnout a dělat kraviny. Kdo to je? Už jsem jí viděl?"

"Ta dívka, co zachránila sestru Andrease Kuettela." ozval se hned Mario.

"A ta co na ní Gregor myslí celej měsíc."dodal Arhur Pauli.

"Takže ona neni jedna, ale dvě." řekl starší Innauer.

"Ale je, on se s ní Gregor seznámil v Liberci a teď přijela sem do Planice a náhodou záchránila život té paní."

snažil se otci vysvětlit situaci Mario.

"Já si říkal, že jsem jí už někde viděl. To je ta dívka, co umí hrát dobře volejbal?" zeptal se Pointer.

"Jo přesně ta." potvrdil Morgi. "Už aby jsme šli." řekl Mario "Zachvíli máme být nahoře."

Když Mario a Manuelem odešli trenér pořád Schlierimu připomínal, ať se nedá zblbnout nějakou holkou.

"Já vím, že je skvělá, ale hlavně tě prosím, nebuď moc v oblacích a stuj pevně na zemi, nerad bych aby sis

ještě ublížil nebo tak něco."

"Nebojte trenére, stojim pevně na zemi, navíc s ní ještě nechodím."

"Budu ti věřit."

"Když tak přemýšlim vybavuju si tu holčinu." probral se Innauer. "Už v Liberci mi padla do oka."

"Myslím, že sis vůbec nevybral špatně."

"Koukám, že ho v tom všichni podporujete, takže mě nezbývá nic jiného, než to nechat být. Klidně si s ní choď,

ale hlavně skákej jako do teď." řekl Alexandr Pointer, poplácal ho po rameni a obejmul nebo spíš umačkal, jak

to chlapi dělávají.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ZhUZhANKhA ZhUZhANKhA | Web | 18. července 2008 v 18:55 | Reagovat

;) ... pěkný;)

2 anonym anonym | 18. července 2008 v 20:05 | Reagovat

díky moc, hned je mi líp :o)

3 Nanda Nanda | E-mail | 19. července 2008 v 22:59 | Reagovat

je to sqělýýýýýýý nemá to chybu:D

4 andulii andulii | Web | 27. července 2008 v 18:18 | Reagovat

PS: a co díl 8???

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama