Chcete být součástí tohoto blogu? Pište na ewamnacakanov@yahoo.fr!

13. díl - Žárlíš?

24. července 2008 v 18:27 |  Povídka :o)

"Gregore!" Zavolal na Gregora Martin Koch, Gregor se hned vydal k němu, stejně už všechno věděl a víc vědět

nemusel.

"Neviděl jsi muj mobil, nemůžu ho nějak najít."

"Myslim, že jsi ho nechal v buse."

"Myslel jsem si to, jdu si pro něj."

"Jasně jdi. Jo a prosimtě ještě půjdeš kolem kluků, tak mi prosím zavolej Zuzku, jestli má čas, že bych s ní

chtěl mluvit."

"To je ta dívčina, co se máš rád?"

"Jj, támhle si povídá s klukama a Kristýnou."

"Jasně já jí to vzkážu."

"Díky kámo."

"Neni zač, simtě."

A hned se k vydal přímo k nim. "Už jsi našel ten mobil?." zeptal se Andy hned, co uviděl Martina.

"Ne, ale Schlieri říkal, že ho viděl v buse, tak tam jdu juknout."

"Jo Zuzko, Schlieri by si s tebou chtěl popovídat, jestli prý máš čas."

"Jasně už jdu." vstala a Kristýna jí ještě na cestu povzbudila.

"Záleží mu na tobě a jestli ho máš ráda, jako že myslim, že jo, dej vám šanci."

Zuzka jenom kývla a usmála se a rychlým krokem se vydala přímo za Gregorem.

"Ahoj."

"Ahoj."

"Tak jsem slyšel, že už jsi se seznámila s mamkou."

"Jj, byla tak hodná a dělala si o mě starost, jsem nemohla najít inhalátor, tak jsem se trochu dusila a

ona si toho všimla. Bylo to od ní hezké."

"Jj, prý se o tebe bála. Říkala, že se jí moc líbíš, a že by ráda, kdyby jsi někdy přijela k nám domu Fulpmes."

"Vážně?, mluvila semnou jednou a už mě zve k vám."

Zuzka byla šťastná, nevěřila tomu. Gregor se na ní usmál a přemýšlel, co jí má říct.

"Co Adam?"

"Říkala jsem, jsme jenom kamarádi, dneska jsem mu zrovna volala. Asi pochopil, že už spolu nebudeme."

"Říkal, že už na mě stejně čeká někdo jiný."

"Ty máš někoho nového?" Schlieri se začal bát a v duchu se bál, že už její srdce ulovil někdo jiný, mezitím, co

se měsíc neviděli."

"Já nevím, jak to myslel. Ale někoho nového nemám, teda zatím." usmála se na něj, aby věděl, že chce jenom jeho.

"Já..." nevěděl, co jí má říct, chytl jí za ruku a usmál se na ní.

"Kolik skokanů, už asi skočilo. Měl bych se jít převléct."

"JJ, jdi. Jestli bude čas, uvidíme se po závodě."

"Jestli vyhraju, tak asi ne, leda, že by si tu počkala, ale docela to trvá."

"Já počkám v hotelu, bydlíme v tom samém jako vy."

"Fakt? Jaktože jsme se nepotkali."

"To víš, mám dobrý maskovací schopnosti."

"Nebyli jste to vy, co se včera na tý chodbě tak strašně chechtali?"

"Jj, jsme chtěli zůstat v utajení, ale jenom do dneška." oba se začali smát.

"Dneska už se schovávat nebudeš, že ne?" ... "No nevim, jako malou mě schovka bavila."

"Ale dobře, nebudu." ještě se na sebe usmáli a potom se rozloučili.

"Tak večer!" zavolal ještě z dálky Schlieri. Zuzka zvedla ruku a ukázala jenom palec, aby pochopil, že to platí,

nechtělo se jí totiž řvát.

"Kde si byla takovou dobu?" zeptal se jí bratr. "Povídala si s Kristýnou a Schlierim."

"Jeho mamka mě pozvala do Fulpmes."

"Co?" řekli Jindra i Lenka oba najednou. "Ty už snad patříš do rodiny, ne?" (smích)

"Taky jsem koukala, viděla mě poprvé v životě a už mě zve k nim domů."

"To se jí asi hodně líbíš."

"Taky si myslim, no jo no, ségra umí udělat na lidi dojem, takže mě to vlastně ani moc nepřekvapuje."

"Tak co, jak zatím skáčou?" "No ty první dycky nic moc, zatím skočilo pět lidí, teď upravujou nájezd, něco

tam není v pořádku, ale říkali, že to moc dlouho trvat nebude, takže si skoro o nic nepřišla."

"Tak fajn."

Potom už závod utíkal rychle. Před druhým kolem se snažili najít dědu, protože ten měl termosku s čajem a

ta se jim teď hodila, protože jim byla strašná zima. Nakonec ho našli, stál docela na dobrym místě, proto tam

zůstali stát s ním. Druhé kolo bylo dost napínavé, Zuzka samozřejmě držela palce Schlierimu, který byl po prvním

kole na třetím místě a už brzy měl být na řadě, skočil výborně, dva metry od rekordu můstku. Simon Ammann a

Bjorn Einar Romoeren už druhé skoky neměly tak dobré jako ty první. Simon udržel druhou pozici, zatím co Romoeren

spadnul až na páté místo a třetí příčku vyhrál Janne Happonen. Zuzka měla velkou radost, počkali na předání cen

a až odejdou lidi, aby se nemuseli jít v davu a potom se pomalu vydali zpátky na hotel. Když dorazili do hotelu,

skokani tam ještě nebyli, takže v hotelu bylo skoro hromové ticho. Když se navečeřeli, snažili se vymyslet, co

podniknou večer.

"Mám tu člověče nezlob se, dáme turnaj?" navrhla Zuzka.

"Tak jo." řekla nadšeně Lenka.

"Dobrej nápad ségra."

"Dědo zahraješ si taky?"

"Ne vy byste mi to natřeli, radši se půjdu projít po hotelu a potom půjdu na chvíli na čerství vzduch."

V tom Zuzce začal zvonit mobil.

"Kdo ti teď volá?"

"Nevim, neznám to číslo. Vezmu si to venku ať vás tu neotravuju." vzala si rychle bundu, vyšla na chodbu

a zvedla telefon.

"Prosím?"

"Zuzko? ozvalo se.

"Ano, to jsem já."

"Chtěla jsem ti jenom poděkovat, že už si konečně dala Adamovi pokoj. Ale možná ani to nestačí."

"Terezo?, to jsi ty?"

"Jo!"

"Od koho máš moje číslo?"

"Od tvojí kamarádky, když jsme byli na hokeji, tak jsem si od ní půjčila mobil a vzala si číslo."

Zuzce teď bylo úplně všechno jedno, Tereza jí byla ukradená, zrovna teď se vraceli skokani do hotelu a tak

se Zuzka snažila ten hovor, co nejrychleji ukončit, aby nikdo neslyšel o čem se teď baví.

"Chceš ještě něco?"

"Jo!, dej Adamovi pokoj!, Přestaň na něj dělat oči a dej mu konečně pokoj, jestli ho nechceš!"

"My jsme jenom kamarádi Terezo, to ti Adam neřekl?" zrovna šel kolem rakouský tým kromě Schlieriho.

Zuzka měla trochu pocit, že jí Arthur Pauli něco rozumí, ale bylo jí to jedno.

"To ti mám jako věřit?"

"Jestli mi nevěříš, zeptej se Adama, to on sám mi dneska řekl, že to vzdává, že budeme

kamarádi, což jsme už dost dlouho. Je úplně volnej, jenom pochybuju, že chce zrovna tebe."

Arthur s Manuelem stáli kousek od Zuzky a povídali si o něčem. Zuzka, ale byla tak naštvaná, že mluvila ještě

víc nahlas.

"Myslíš? Tak abys věděla, už zítra bude Adam můj. Vsadíme se?" Zuzce naskočila husí kůže, kluci se na ní právě

povídali a ona nevěděla, co má říct, mlčela.

"Nebo se bojíš?" ozvalo se v telefonu.

"Nebojím. Ale vsázet se nebudu, dělej si, co chceš. A mě dej pokoj!" a zavěsila.

"Kráva." řekla nahlas Zuzka a sedla si na lavičku, která stála před hotelem a rukama se chytala za hlavu.

"Jsi v pořádku?" zeptal se jí Arthur a Manuelem. "Jo jsem, nemějte o mě strach."

Raději nechali Zuzku samotnou a šli do hotelu. Zuzka raději vstala a šla za Lenkou, protože to potřebovala

někomu říct a komu jinému, než své dobré kamarádce. "Lenko mohla bys na chvíli?"

"No jasně."

"Děda už šel?"

"Jojo, už nejspíš bloudí po hotelu."

Lenka si vzala bundu a šli se projít za hotel, kde ráno Zuzka běhala.

"Tak povídej, kdo volal?"

"Ta Tereza, co chce chodit s Adamem. Prý ať nechám Adama na pokoji."

"Jsem jí řekla, že jsme už jsme jenom kamarádi a co řeší. A taky, že s ní Adam chodit nebude."

"Prý vsadíme se? Ta si věří."

"Zníš docela naštvaně a vypadá to, jako by si žárlila."

"Já nežárlím, akorát mi štve jak si věří a jestli bude Adam, tak hloupej a začne s ní chodit, tak mi dost sklame."

"Promiň, máš pravdu."

"Chtěla jsem mu zavolat, ale není to moje věc. Nechci, aby si myslel, že teď když jsem jeho kamarádka, budu mu do

všeho mluvit, nebo snad dokonce, že ho mám pořád ráda nebo tak něco. Buďto je tak rozumnej a vykašle se ní nebo

je úplně blbej a padlej na hlavu, že bude chodit s takovou nafoukanou krávu, než aby si radši našel nějakou hodnou

holku."

"Jojo, radši to nech být, snad není tak hloupej."

"Půjdeme radši do hotelu, začíná tu být zima."

Když vešly do hotelu a u recepce stáli Norové a něčemu se strašně smáli, ale když Tom Hilde uviděl Zuzku, odtrhl

se od skupinky Norů a vydal se přímo k ní a Lence.

"Ahoj holky, kde jste byli?"

"V lese, lovili jsme si večeři." (smích)

"Jo a ulovili jste něco?"

"Ne bohužel, ale naštěstí máme ještě nějaký drobky od snídaně."

"Nechcete si s náma zahrát bowling? Naše družstvo proti vašemu." "

Super, já přivedu bráchu, ale děda je ještě někde venku a navíc by stejně nehrál, takže ještě někoho potřebujeme."

"To nějak uděláme, mohli bysme se nějak namíchat nebo já se přidám k vám."

"Dobrá, já jdu pro toho bráchu."

"Bowling je dole."

"Ok."

Zuzka vtrhla do pokoje a hned spustila: "Pojď, jdeme hrát s Norama bowling."

"Super, už se valim." Když dorazili dolů, všichni už tam byli, Lenka už se na něčem domlouvala se skokanama.

"Tak jak se rozdělíme?"

"Už jsme se domluvili." Tom vypadal, že má doopravdy jasno a tak ostatní jenom poslouchali.

"Tak já,Lenka,Zuzka a její brácha a ještě Bjorn první družstvo."

"Druhý družstvo Kenneth, Kim, Andersové. Jon nechce hrát, zůstal na pokoji aspoň je to akorát."

Byla to doopravdy sranda, pořád se o toho smáli a i síly byly docela vyrovnané.

"Tady jsou ještě dvě dráhy, mají to tu fakt vymakaný." prohodil jen tak Jindra uprostřed hry.

"Jo Rakušani by ještě měli přijít. Když jsem se totiž zmínil, že budeme hrát, tak řekli, že je to dobrej nápad."

Jen to Anders Jacobsen dořekl, tak se z dálky ozvaly hlasy.

Celý rakouský tým si to mířil dolů po schodech. Oba týmy se přivítaly a už tam byl i Schlieri.

Podíval se trochu nechápavě, když uviděl Zuzku mezi skupinkou Norů.

Neváhal a šel zjistit, co tam Zuzka s Lenkou a Jindrou dělají.

"Hrajete s klukama jo?"

"Ano, Tom mi to navrhnul."

"Aha, vy jste šli hrát a on vám nabídnul, ať se přidáte."

"Ne já ho potkala u recepce a on se zeptal, jestli se nechceme přidat, my už se známe od Liberce, víš."

"Aha, to jsem nevěděl." Teď se Schlieri cítil trochu ohrožený Hildem, ale snažil se nic si nemyslet.

"Právě jsme skončili první hru naše družstvo těsně prohrálo o dva body."

"Nechcete si zahrát s náma?" zeptal se Norů.

"Dobrej nápad, Norové proti Rakušákům nebo uděláme víc týmů?"

"Já bych udělal víc týmů."

"Dobře." rozdělit se jim trochu trvalo, rozhodli se hrát na dvouch dráhách aby jim to

moc dlouho netrvalo.Sestavili čtyři družstva po pěti

1. družstvo: Zuzka,Tom,Gregor,Mario a Alexandr Pointer

2.družstvo: Björn,Jindra,Morgi,Kenneth a Mika Kojonkoski

3.družstvo: Arthur,Emanuel,Lenka,Anders J. a Toni Innauer

a 4.družstvo: Martin,Kofi,Anders B. , Kim a Lasse Ottesen (Lasse=asistent Miky).

Hráli dost dlouho, až do půl jedenácté. Nakonec vyhrálo družstvo č.2 a hned druzí bylo č.1 a o třetí místo

se podělo družstvo č.3 a 4 , protože měli nakonci stejný počet bodů.

"Aspoň nikdo neprohrál." říkali si všichni.

"Tak a jde se spát!" zavelili trenéři.

"Všichni se rozhloučili, Tom a Schlieri, ale ještě počkali.

"Bylo to fajn, díky, že jste se přidali."

"Ne já díky za pozvání, byla sranda."

"Tak dobrou noc."

"Dobrou noc." rozloučili se jenom pozdravem, což Schlieriho uklidnilo, ale Zuzku také, protože

se bála, že jí dá Tom pusu třeba na tvář, ale Tom si asi během večera všimnul, že mezi těma dvěma něco je a tak

to neudělal, trochu mu to bylo líto, protože měl na Zuzku trochu zálusk, ale byla s ní sranda a nechtěl jí jako

kamarádku stratit.

"Skoro jsme vyhráli."

"Jenom deset bodů."

"To nevadí. Hlavně, že byla sranda." snažila se Zuzka přesvědčit Schlieriho, že se opravdu bavila a druhé místo

je taky dobré.

"Mimochodem, gratuluju." teď už tam stáli úplně sami.

"Díky. Už bych měl asi jít nebo se trenér bude zlobit, že ponocuju."

"Jj já taky, děda už bude určitě spát a my ho tam budeme budit."

"Dobrou noc a hezké sny."

"Ty by se hodili, hned by se skákalo zítra líp. Díky, tobě taky dobrou noc a hezké sny."

oba se na sebe podívali, ani jeden nevěděl, jestli může tomu druhému dát pusu, ale Schlieri byl pohotovější

a dal Zuzce pusu na tvář. Potom se vydali nahoru do pokojů a než se rozešli ještě jednou se rozloučili.

Druhý den ráno Zuzka opět vstala jako první a šla si zaběhat na chodbě potkala skupinku českých skokanů.

"Dobré ráno Zuzko, kam máš namířeno tak brzo ráno?" zeptal se jí Tonda.

"Jdu se protáhnout a zaběhat si."

"Jj, my už to máme zasebou. Venku je pěkná zima, doufám, že jsi pořádně oblečená."

"Jo, to jsem. Neboj se. Zatím ahoj a dobrou chuť."

"Díky, zatím se měj. Doufám, že se uvidíme u můstku."

"No jasně."

Vyšla z hotelu a rozhlédla se kolem sebe, bylo krásně. Zhluboka se nadechla a raději kousek za hotel, aby na ní

nikdo neviděl, ale to neměla tušení, že okna jídelny směřují do lesa, za hotel. Včerejší den, šla dál do lesa

a nekoukala do oken. Ale dneska si stoupla přímo před zadek hotelu a začala se protahovat. V tom si všimla, jak

na ní někdo kouká z okna, byl to Tom Hilde a mával, tak že to nešlo přehlédnout.

"Ježiši. To jsem si teda dala. No snad zachvíli odejde." zamávala mu a protahovala se dál, Tom od okna

odešel, ale zachvíli se tam objevil skoro celej rakouskej tým, zřejmě se chtěli kochat lesem a nebo jim to Tom

řekl, ale když si Zuzka všimla, že stojí u oken a koukají přímo na ní, zamávala, otočila se a vydala se sprintem

do lesa.

"Ještě, že mě Schlieri viděl po ránu jenom z dálky, jinak by se mohl leknout, já po ránu to je děs."

říkala si tak v duchu pro sebe, když už běžela nazpátek. Podívala se na hodinky a zjistila, že je venku už půl

hodinku a tak se rozhodla vrátit se do hotelu. U oken právě stál Alexandr Pointer se svým asistentem

Tonim Innauerem. Zuzka se v duchu modlila, aby si jí nevšimli, byla strašně udýchaná, ale dneska měla prostě smůlu.

Už si myslela, že se nepodívají, ale podívali. Oba jí mávali a usmívali se širokými úsměvy.

"Milá holka a ještě sportovně založená, myslím, že to je pro Schlieriho dobrá partie, možná poklad." nahodil

Alexandr.

"Moc milá holka, taky by se mi taková líbila pro syna." oba se začali smát.

"Jsme hrozní, jako by si nemohli vybrat sami."

"Jj, snad mají rozum."

Zuzka rychlím krokem došla ke dveřím hotelu, zrychlovala, protože slyšela nějaké skokany, jak už jdou z jídelny.

Vyběhla po schodech jak raketa.

"Co to bylo? Jak nějaká kočka, to co vyběhlo ty schody." řekl Mario Innauer.

"Nevim jestli mají v hotelu kočky, ale myslím, že to spíš byla Zuzka asi se vracela z venku a nechtěla, aby

jsme jí viděli."

"No jasně jsem úplně zapomněl, máš pravdu." Schlieri potom ještě nenápadně dal ucho ke dveřím pokoje.

Česky neuměl, ale podle toho, jak Zuzka kašlala, tak si říkal, že má asi pravdu, ale neodolal a zaklepal na

dveře.

"Já otevřít nejdu, jdu se schovat." všichni se Zuzčině poznámce začali smát.

"Já otevřu simtě a ty se teda schovej ségra."

Zuzka vběhla do koupelny a ucho přilepila na dveře.

"Ahoj je tu Zuzka?" zeptal se Schlieri a rozhlédl se nenápadně po pokoji.

"Je, ale šla se vysprchovat, mám jí něco vyřídit?"

"Jen ať se potom staví u mě napokoji, že pro ní něco mám." Zuzka za dveřmi stála s vytřeštěnýma očima a

nevěřila svým uším. Jakmile se zavřeli dveře, vyšla ven.

"Slyšela jsem správně? Říkal, že pro mě něco má?"

"Jo, to přesně říkal."

"Jdu se vysprchovat a potom se nasnídám a zajdu tam. Ale trochu se bojím."

"Tý jo, já jsem zvědavá, co pro tebe má." ozvala se Lenka.

"Já taky." přidal se Jindra.

"No to já taky." vzala ručník a šla zpátky do koupelny.

Když se Zuzka vysprchovala, vyšla z koupelny a ve tváři měla docela vyděšený výraz. Stála jako socha a koukala

pořád na jedno místo, byla úplně mimo.

"Co je ti?" zeptala se ustaraně Lenka.

"Ále...bojim se tam jít."

"Simtě on tě neukousne."

"Toho se nebojim, já jenom, co mi asi chce."

"To my nevíme, tak jdi a zjisti to."

Dala ručník na topení, zhluboka se nadechla a namířila si to přímo ke dveřím, otevřela je a šla chodbou

skoro až úplně dozadu, protože Schlieri měl pokoj až skoro na konci chodby.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Andy_1.st Andy_1.st | E-mail | Web | 24. července 2008 v 22:58 | Reagovat

ježíš toe upe užasný..sakra,ta holka má ale štěstíí..ať už se líííbou :D jinak nice povídka,etě vedět kdo jí píše :D :(

2 ZhUZhANKhA ZhUZhANKhA | Web | 24. července 2008 v 23:01 | Reagovat

pěkný:) ... líbí se mi ten novej design:) ... ten je dobrej ten panďulák, jak skáče na tich lyžích :D ... jináč mám debilní otázku, takže očekávám debilní odpověď :D ... ten Emanuel ... není to náhodou Manuel Fettner??

3 Anonoym Anonoym | 25. července 2008 v 9:05 | Reagovat

promiň Zuzko jsem se přepsala :oD

4 Anonoym Anonoym | 25. července 2008 v 9:07 | Reagovat

tuhle část jsem asi psala pozdě večer :oDD nevim, jak mi to napadlo chudák Manuel Fettener jsem z něho udělala motýla Emanuela :oD

5 ZhUZhANKhA ZhUZhANKhA | Web | 25. července 2008 v 19:27 | Reagovat

motýl Emanuel je fešák :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama