Chcete být součástí tohoto blogu? Pište na ewamnacakanov@yahoo.fr!

15. díl - Nová celebrita

28. července 2008 v 18:53 |  Povídka :o)
Po cestě se Zuzka snažila schovat, vzala si kapuci a šla vedle dědy.

Ale pár lidí jí poznalo a dokonce jedna dívka se s ní chtěla vyfotit a tak si Zuzka sundala kapuci a

vyfotila se s ní.

"Moc vám to spolu sluší." řekla ta milá dívka.

"Děkuju." usmála se na ní Zuzka a šla dál.

Kapuci si už nechala sundanou. Někteří lidé si jí po cestě dost prohlíželi, byla trochu nervózní, a jak spěchali

do hotelu, špatně se jí dýchalo.

"Zastavte na chvíli." poprosila Zuzka. Musela popadnout dech. Ale jelikož jí to nešlo a už zase měla pocit,

že jí někdo škrtí, raději rychle vytáhla inhalátor a nadechla se.

"To je ona!" ozvalo se z davu, který procházel kolem nich. "Ty jsi dívka Gregora?" zeptala se jedna dívčina.


"Nejspíš ano." "Vyfotíš se semnou?" řekl jeden chlapec.

"Ano, vyfotím." rychle se s ní vyfotila a zase šli.

Z dálky jenom slyšela slova toho chlapce. "Pěknou dívku má Gregor." a dívka vedle něj, nejspíš jeho sestra řekla:

"To jo no, ale měl si vybrat mě." Zuzka se musela smát. "Čemu se směješ ségra?"

Zuzka řekla Jindrovi, co zaslechla a smáli se hned všichni. Když došli do hotelu, hned šli do pokoje a

dali si něco k jídlu. Po jídle si povídali.

"Já se půjdu projít." řekla Zuzka, už jí přestalo bavit sedět zavřená v hotelu.

"Tak jdi, my si zahrajeme karty."

"Budeš hrát s náma dědo?" zeptal se Jindra.

"Tak jo, ale potom se taky půjdu projít, až se Zuzka vrátí."

Zuzka se šla projít a mezitím se vrátili skokani do hotelu. Tom Hilde vypadal dost sklesle a ostatní si o něj

dělali starost. "Co je to s tebou?" zeptal se Anders Jacobsen.

"To bude dobrý, věděl jsem, že spolu nakonec budou."

"Jenom jsem trochu doufal, že on o ní nestojí."

"Aha ty sis myslel na Zuzku."

"Trochu jo no..."

"Potkáš lepší."

"No to nevim, ale aspoň jsme kamarádi."

"Jj, přesně takhle musíš myslet."

Zuzka se už vracela z procházky, když v tom potkala partu kluků. Nevěděla, co je to národ, ale křičeli na ní

anglicky "Vyprvni se na Gregora a pojď radši s náma na diskotéku."

Zuzka šla raději dál, ale jeden z Norů jí doběhl, moc pěkný mladík Zuzce se líbil,

ale byl nejspíš opilý a začal jí přemlouvat ať jde s nimi, ale Zuzka říkala stále

"Ne nemůžu, musím se vrátit do hotelu." říkala to snad všemi jazyky co znala, ale jakoby ten kluk neslyšel, začal

jí tahat násilím. A přibližoval se k ní, tak nebezpečně blízko, že až měla Zuzka strach. Odstrčila ho a zařvala

"Nejdu!!! Nech mě jít!!!" tak nahlas, že mu to konečně došlo a pustil Zuzce ruku. Zuzka raději neváhala a rychlým

krokem si to namířila k hotelu. Potom se ale musela dát do běhu, protože ten kluk běžel za ní, takové sprinty,

co dávala, ale nemohla dlouho vydržet s tím strachem a začala se dusit.

"Už jsem blízko, hotel je jen kousek."

v dáli uviděla nějaké skokany, ale nemohla křičet. Ten kluk už jí doběhl a zatáhl za ruku, teď jí držel tak pevně,

že nemohla nic dělat, začal jí tahat stranou a skokani už tam nebyli. Zuzka si vzpomněla na nápad, který jí jednou

napadl, když viděla nějakou kriminálku, kde znásilnili dívku a potom zabili. Plivla mu do tváře, kopla mu do

rozkroku, rychle vytáhla inhalátor a potom musela rychle zase běžet, protože zřejmě nekopla tam kam měla a ten kluk

už byl zase na nohou už byla asi 100 metrů u hotelu a začala křičet. "Pomooooc!" ale moc hlasitě nemohla, protože

teď měla co dělat, aby to udýchala.

"Za rohem je hotel, už za támhletím rohem to je." už byla u rohu a když chtěla

zahnout do kohosi narazila. Byl to Andy Kofler a právě šel na procházku s jeho slečnou.

"Pomoc honí mě nějakej kluk." to byla první věta, kterou ze sebe dostala. Začala kašlat a protože už se nemohla

nadechnout najednou se jí zatočila hlava a spadla na zem, Andy jí ale rychle chytil.

Trochu s ní zaklepal a ona byla opět při vědomí.

Teď už ale zpoza rohu vyběhl ten kluk. Jakmile uviděl Zuzku s Kofim a jeho přítelkyní chtěl rychle utéct.

Ale Kofi ho rychle doběhl a přivedl zpět. Teď už tam ale byla i Kristýna s Morgim. "Co se stalo?" začala panikařit

Kristýna, když uviděla Zuzku ležel na zemi.

"Nechtěl mi dát pokoj, běžel zamnou a chytil mě a chtěl mě někam zatáhnout, ale já mu unikla,

ale on zamnou běžel dál." šeptala teď Zuzka Kristýně do ucha a v očím měla slzy.

Klepala se. "Myslela jsem, že upadnu, nemohla jsem se nedechnout, moje astma, já měla strach." zadrhávala se

a stále brečela. Odvedeme ho na policii, Zuzka by ho nechala jít, ale věděla, že by to mohl klidně udělat znovu.

"To bysme měli." souhlasili všichni. Na policii sepsali protokol. Zuzka byla pryč dost dlouho a tak už jí volal

bratr. Musela mu říct pravdu. "Hned jsme tam."

"Ne nechoďte, já se za chvíli vrátim a neříkej to dědovi, řekni, že jsem potakala Gregora a jsem s

ním někde s jeho rodinou v restauraci."

"Ale."

"Prostě mu to neříkej, nechci, aby to věděl a už vůbec ne mamka. Někam by mě už nepustila."

"Dobře, jak chceš."

"Děkuju, brácha."

Potom jí všichni čtyři odvedli do hotelu. Zuzka přišla do pokoje a musela hrát šťastnou, to nebylo nejlepší.

"Tak jsem tu." Děda tam zrovna nebyl, tak hned mohla přestat předstírat.

"Jsi v pořádku." přiběhla k ní Lenka a objala jí. Zuzka se znovu rozbrečela.

"Už nikdy to nechci zažít. Já myslela, že..." oba se jí snažili uklidnit.

Když se uklidnila, ještě jednou jim to celé v klidu převyprávěla, bylo už jí líp.

"Glórie přinesla klíče od pokoje, budeme tam s ní je to pokoj pro tři."

"Asi před deseti minutama, chvíli potom co jsme ti volali."

"Šli někam do města na večeři, vrátí se tak za hodinku a půl říkala."

"Tak pojď tam, se aspoň uklidníš a bude ti líp."

"Myslím, že bude lepší, když s ní budu sama. Nevadí ti to, že ne?" podívala se Lenka smutnýma očima na Jindru.

"Ne jasně, že ne." vzaly si svých pár věcí a přesunuly se do druhého pokoje o patro víš. Na tom patře bydleli

Norové. Když se Lenka snažila odemknout pokoj, zrovna vyšel z pokoje Björn a všiml si, že je Zuzka nějaká divná.

Taky kdo by si nevšiml, Zuzka tam sotva stála, byla vysílená a pořád si to přehrávala v hlavě. Už to

nevydržela pustila tašku a batoh a rozeběhla se dolů po schodech ven před hotel. Po cestě málem porazila Janneho

Happonena a Maria. Oba se na sebe podívali a Mario řekl:

"Jdu za ní, jestli je v pořádku."

"Jj, raději jdi," řekl Janne.

Zuzka stála venku a koukala do nebe, byla už tma a na obloze byly hvězdy.

"Proč brečím, dyť mi nic není, jsem v pořádku." říkala si pro sebe.

"Jsi pořádku?" přistoupil k ní Mario.

"Jo, to nic není."

"Mluvil jsem s klukama, vím to."

"Nechtěli to říct, ale když jsem viděl ten výraz, co měli všichni na tváři, tak to prostě nemohli utajit."

"Já jsem v pořádku, dyť mi nic neudělal." opakovala větu akorát anglicky.

"Ale mohl ti něco udělat."

"Jo v jednu chvíli jsem taky myslela, že udělá, protože mě dohonil a já už jsem neměla kyslík a nebyl

čas vzdechnout inhalátor. Ale napadlo mě...tohle." názorně předvedla, protože nevěděla, jak se to

řekne anglicky. "A kopla jsem ho, ale on byl za chvíli na nohou a já se nestihla pořádně nadechnout."

"Ale už jsem byla blízko a potom jsem naštěstí narazila na Andyho a jeho přítelkyni."

"Jinak by mě dostal, měl takovou sílu a já už nemohla, měla jsem pocit, že každou chvíli se složím na zem."

"Už jsi v pořádku." utěšoval jí Mario. "Nesmíš na to myslet, mysli na něco hezkého."

"Já se snažila, četla jsem knížku o tom JAK NEMYSLET NA OŠKLIVÉ VĚCI ANEB KNÍŽKA PRO LIDI, CO MAJÍ

ZA SEBOU NĚCO, CO SI NĚKDO Z NÁS NEDOKÁŽE PŘEDSTAVIT. Ale nejde to, snažím se, ale nejde to."

"Jdu raději zpátky, Lenka si o mě určitě dělá strach."

"Jo jdi a neboj, už je to pryč." naznačil, že jí chce obejmout a Zuzka ho nechala, protože to teď potřebovala.

"Promiň, že jsem utekla, nevím co mi to najednou bylo."

"To je dobrý, šla jsem za tebou, ale viděla jsem, jak si povídáš s Mariem, tak jsem vás nechala."

"Pojď budeme si povídat o něčem pěkném."

Povídali si celou hodinu, potom přišla Glórie, celá usměvavá a vysmátá. "Ahoj holky."

"Ahoj."

"Dneska se konečně vyspíte."

"Jo, děkuju, že si nás tu nechala přespat." řekla Zuzka dost přehnaně mile.

Byla teď úplně mimo, naměkko, jakoby nejednou se nemohla soustředit, viděla před sebou Gregora, chtěla teď být

s ním. Právě jí běželo hlavou, jestli mu to kluci řekli. "Co jsi měla dobrého k večeři?" zeptala se Lenka Glórie,

aby se Zuzka mohla uklidnit a vrátit se do normálu. "Ani nevím, co to bylo, ale bylo to moc dobré."

"Co jste měli vy?" Lenka odpověděla, ale Zuzka mlčela. "Co jsi měla ty Zuzko?"

"Nic, já nemám chuť jíst."

"Proč?"

"Není mi dobře." Najednou někdo zaklepal na dveře. Byl to Jindra.

"Jenom jsem chtěl vědět, jestli ti je lépe."

"Ani ne, ale snažím se." objal jí a Zuzka začala znovu brečet, stáli ve dveřích a Zuzka se začala celá

klepat.

"Teď jsi jí akorát rozhodil. Už byla docela v klidu. Raději jdi." naléhala na něj Lenka.

Přistoupila k nim a vzala Zuzku za ruku, zavřela dveře za Jindrou a posadila Zuzku na postel. Pevně jí objala,

Glórie jí podala kapesník.

"Co se stalo? Proč brečíš Zuzko?"

"Nechce se mi už o tom mluvit, jdi se zeptat kluků z Gregorova týmu, ti to vědí a Gregor už určitě taky."

A znovu někdo zaklepal na dveře, teď to ale byl Gregor.

Glórie mu otevřela dveře. "Je tu Zuzka?"

"Je tu, mohl bys mi říct, co jí je?"

"Já ti to řeknu někdy potom, ale můžu jít dál?"

"Pusť ho prosím." ozvala se brečící Zuzka. Lenka Zuzku pustila a nechala Gregora ať převezme žezlo.

Teď už Zuzce bylo dobře, Gregor jí obejmul a ona cítila, že je všechno v pořádku a že už se nic nemůže stát.

Seděli tam tak chvíli tiše, nikdo nemluvil. Glórie s Lenkou nenápadně odešli na chodbu, aby ti dva byli spolu sami.

"Neměla si chodit sama."

"Já neměla tušení, že v pět hodin chodí po ulicích opilí kluci."

"To máš pravdu." Chytl jí za ruku a podíval se jí do očí. "Příště musíš být víc opatrná a raději se takovým

klukům vyhni."

"Já vím." Jakoby jí došli slova a už neměla sílu.

"Potřebuješ se vyspat zítra na cestu, tak já půjdu."

"Dobrou noc." řekla a čekala, jestli jí Gregor nedá pusu na tvář jako minulý večer. Nedal, protože věděl, že

kdyby to udělal, mohl by v Zuzce vyvolat zase ten strašnej pocit a ona by si vybavila to, co se jí před pár

hodinami stalo. Jenom jí chytl za ruce a podíval se jí upřímně do očí.

"Dobrou noc." Do pokoje se vrátily holky.

"Půjdeme spát ne?" zeptala se Glórie.

"Já jsem docela unavená." řekla Lenka.

"Nevadí, když si pustím mp3ku? Ani to neuslyšíte." zeptala se Zuzka.

"Jasně že to nevadí." Všechny tři se vysprchovaly a Zuzka šla jako poslední.

"Klidně si zhasněte, já tam budu dlouho." slovo dlouho myslela Zuzka doopravdy vážně. Byla ve sprše půl hodiny,

ne že by se celou dobu sprchovala, ale vypla vodu a seděla ve sprše a klepala se zimou. Potom vylezla,

oblékla si pyžamo a vzala mp3ku a šla na chodbu. Sedla si na schody s mp3kou v uších a přehrávala si tu

událost pořád dokola.

Pořád před sebou měla tvář toho kluka, co se k ní přibližoval a ten moment, co jí chytil za ruku a snažil se jí

odvléct pryč. Na chodbě seděla do půlnoci, potom se vrátila do pokoje. V pět ráno vstala, oblékla se a potom jen

čekala až bude venku jen trochu světla. Ve tři čtvrtě na šest vyšla ven z pokoje a šla ven před hotel. Spala asi dvě

hodiny, ale vypadala docela dobře. Potom chodila okolo hotelu a pořád koukala okolo sebe, bála se, lekla se

každého šustění. Potom si nandala sluchátka a dala jsi tam veselou písničku. Oběhla pětkrát hotel a zhluboka

se nadechla.

"Já zapomenu, je to pryč." snažila se poslouchat hudbu. Už jí bylo líp. Začala si zpívat a na její tváři se

konečně objevil první úsměv. Obloha byla modrá a tak bylo Zuzce mnohem lépe. V sedm hodin se Zuzka vrátila do

hotelu. Když vešla do pokoje omylem vzbudila Lenku a Glórii.

"Kolik je hodin?" zeptala se Lenka.

"Sedm."

"To už bych měla vstát. Za hoďku jedeme." pomalu vstala, sbalila si zbytek věcí a potom se obě zašli podívat,

jestli je Jindra s dědou také sbaleni a připraveni k odjezdu.

"Tak za půl hodiny vyrážíme."

"Jasně."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Andy_1.st Andy_1.st | E-mail | Web | 28. července 2008 v 22:36 | Reagovat

Kofi nemám přítelkyni :D hej to není fér:D ať neodjížídí :D :) prosím :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama