Chcete být součástí tohoto blogu? Pište na ewamnacakanov@yahoo.fr!

3. díl - Králové

8. července 2008 v 13:21 | Anonym |  Povídka :o)
Když dosnídali, vzbudil se zbytek rodiny, Zuzka ještě zašla k dědovi a babice jestli už jsou také vzhůru.

Zrovna seděli u televize a koukali na nějaký starý seriál.

"Jenom co to skončí můžeme vyrazit." řekl děda, hned,co Zuzku uviděl.

"Dobrá, jdu to říct Jindrovi a sbalit si věci."

Oba už ale měli dávno sbaleno a tak šla Zuzka na zahradu za svými psy. Zuzka měla tři psy, jednoho Jacka

Russel Téria, kterého Zuzka pojmenovala Amígo. Měli ho přes noc doma, protože to rozhodně nebyl pes, který

by přes noc vydržel venku. A na zahradě měli dvě černobílé Kólie Chummyho a Montyho.

Amígo měl rád, když mu Zuzka házela tenisový míček a Monty s Chummym měli nejradši frisbee.

Dvacet minut si s nimi Zuzka hrála a za půl hodiny už všichni seděli v autě a mávali babice

a malé Lucince do okna. Po cestě ještě vyzvedli jejich mladšího bratránka Honzu, který bydlel

jenom kousek od nich. Celou cestu bylo v autě veselo, zpívali si dědovo oblíbené country písničky,

které měla Zuzka moc ráda. Potom zastavili u benzínové pumpy na svačinu a na záchod. Zuzka si sedla

do zadu k Jindrovi a Honzovi a zbytek cesty hráli karty. Honza pořád vyhrával a Zuzce už to začínalo vadit,

protože se pořád vytahoval. Ale říkala si v duchu, co bych měla čekat od desetiletého kluka,

ještě tomu nerozumí.
Když dorazili do Liberce, z dálky uviděli Ještěd.


"To je nádhera." Někdy bysme mohli zajet na výlet na Ještěd. Že jo dědo?" prosila hned Zuzka.

"To určitě, když byly vaše mamky malé, byly jsme tu s nimi taky. Určitě sem někdy zajedeme."

"Tak a teď musíme někde zaparkovat." dodal ještě děda.

Když zaparkovali, vystoupili z auta a hned se začali protahovat, protože je bolelo celé tělo od shora až dolů.

Zuzka dokonce začala poskakovat a běhat na místě, aby se trochu zahřála, byla jí totiž strašná zima.

"Máte všechno? Rukavice a čepice, kdyby náhodou foukalo?" zeptal se děda.

"Já ano." řekla Zuzka. "Já snad taky." dodal Jindra. "A co ty Honzo?" "Jj, podívejte."

Měli všechno a mohli tedy vyrazit. Byl moc pěkný den. Šli pořád do kopce a tak jim zima nebyla.

Došli až na zastávku, na které čekali na autobus, který je měl odvést blíže k můstku, aby nemuseli šlapat

celý ten kopec. "To už je konec?" řekl Honza, když se autobus zastavil asi po dvou minutách jízdy.

"Ven. Konečná." řekl řidič.

Sice je autobus moc daleko nevyvezl, ale co, aspoň něco, říkala si Zuzka. Pohyb je zdraví a Zuzka ho měla moc

ráda, nebyla žádný lenoch a děda s Jindrou jakbysmet, jenom Honza byl lenoch.

"Měla bych napsat Lence, kde teď je." Vzala telefon a začla psát. Za pár vteřin měla zprávu napsanou a jenom

čekala. Lenka také rychle odepsala. PRAVE JSME PRIJELI A JEDEME AUTOBUSEM NAHORU.

Nebyli moc daleko za nimi, Zuzka stiskla tlačítko odepsat a odepsala: JSME U KASY POCKAM TU NA TEBE.

Zachvilku už byla Lenka s rodiči také nahoře. Zuzka ihned Lenku poznala. Vypadala přesně jako na fotce.

Přišla k ní a hned pozdravila. "Ahoj, ráda tě vidím. Dobrý den, ráda vás poznávám."

"Ahoj, já tě taky ráda vidím."

"Ahoj."

"Tohle je můj děda, brácha Jindra a bratránek Honza."
"Dobrý den." "Ahoj."
"Ahoj."

Zuzka dycky měla strach, že nebude mít o čem mluvit, ale od své kamarádky Anči věděla, že počasí je téma,

kterým vždycky může začít rozhovor.
"Dneska je hezky viďte? Nejlepší podmínky pro skoky myslím."

"To určitě, už se těším." řekla Lenka.

Když si i Lenka a její rodiče koupili lístky, vydali se společně ještě dál do kopce.

Šli lesem, pořád nahorů a tipovali, kdo asi dnešní závod vyhraje. Lenka hned vsázela na Gregora, ale

Zuzka nechtěla na Gregora vsázet, jenom protože je to její oblíbenec. Vsadila tedy na Anderse Jacobsena.

Kopec jim dal co zabrat, ale nakonec se doškrábali až nahoru k můstku. Zuzka s Lenkou byly úplně unešené

a chvíli stáli na místě jako přibité, ale potom Jindra zavelel

"Tak už pojďte, nebo tak chcete stát celý den? Odsud toho moc neuvidíte."

Podívaly se na sebe a usmály se a zase se daly do pohybu.

Když už byli úplně pod můstkem, první co uviděli, když se rozhlédli, byl celý český skokanský tým.

Kráčeli všichni pohromadě jako králové. Pod můstkem ještě nebylo moc lidí, ale přesto šli raději pohromadě,

aby je někdo moc neotravoval. Zuzčin bratr Jindra, ale neváhal a vzal telefon a vytočil Tondovo číslo.

"Čau to jsem já." "Stojim tady u tý VIP brány a vidim tě z dálky, jak si tak pěkně kráčíš, tak abys mě

nepřehlídnul jo."

Z dálky bylo vidět jak se Tonda rozhlíží a hledá Jindru s telefonem v ruce.

Jakmile ho uviděl, zavěsil telefon a vydal se rychlejším krokem napřed. Zuzka s Lenkou jenom koukali jako vejři.

"Jsem nevěděla, že tvuj brácha zná Tondu."

"To já taky ne."dodala hned Zuzka. "Dozvěděla jsem se to dneska ráno a myslela jsem si,

že si brácha dělá ze mě srandu a nevěřila jsem tomu až do teď."

A v tu ránu, co to dořekla, stál už Tonda u Jindry a dali se do řeči.

"No nazdár!" "Tý jo vůbec si se nezměnil, za ty roky."

"Ty taky ne." "S kympak tu jsi?" zeptal se hned Tonda, když uviděl dvě dívky, které stály hned vedle nich

a pozorně je sledovaly a poslouchaly jejich rozhovor.

"Tohle je moje ségra Zuzka a tohle její kamarádka Lenka."

"Ahoj rád vás poznávám."

"My tebe víc." řekla Zuzka a uchechtla se.

"Komu se jen tak poštěstí seznámit se skokanem."

Tonda se na ní hned usmál , Zuzka se přestala hyhňat a usmála se taky. Ale v tu ránu začal Zuzce zvonit telefon.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ZhUZhANKhA ZhUZhANKhA | Web | 8. července 2008 v 16:20 | Reagovat

jůů, fešný:)

2 andulii andulii | Web | 8. července 2008 v 20:10 | Reagovat

a volal jí??? :D naaštvanej Gregor že si na něj nevsadila:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama