Chcete být součástí tohoto blogu? Pište na ewamnacakanov@yahoo.fr!

4. díl - Gegol

9. července 2008 v 20:22 | Anonym |  Povídka :o)

"Mamka volá, musím to zvednout. Stejně vás nebudeme rušit, určitě si máte co říct." ještě jednou se usmála

a ustoupila stranou a vzala telefon.

"Ano mami? Dorazili jsme v pořádku neboj."

"To je dobře. Chce s tebou mluvit Lucka."

"Lucí?"

"Jste u můstku?"

"Ano jsme."

"A je tam Gegol?" zadrmolila Lucinka.

Zuzka se v tu ráno porozhlédla po okolí, ale Gregora neviděla. Ale spatřila v dálce Andyho Koflera

a Martina Kocha, jak si to míří s kopce dolů přímo k ní, na svoje stanoviště. Moc se jí líbilo,

jak skokani prochází takhle kolem ní, ani nemusí mít nějakou VIP vstupenku, skokani prochází kolem ní

jeden za druhým. Byla jak v sedmém nebi a úplně stratila řeč, když uviděla, jak hned za Andym a Martinem

kráčí samotný Thomas Morgenstern.

Ale její sestra už to nevydržela a hned do telefonu zvýšila hlas.

"Zuzko?! Je ta Gegol??? Viděla jsi Gegola???"

Zuzka se začala smát.

"Ne ještě neviděla, ale právě vidím Morgiho."

"A dáš mi Jindu? Je tam Jinda?"

Jj počkej, hned ti ho dám."

Rychlým krokem se vydala za bratrem. Byla úplně mimo, pořád v držela telefon u ucha a snažila se mluvit,

pořád jenom opakovala "Počkej chvilku, už jsem skoro u něj." a přitom se usmívala, protože právě

míjela Martina Kocha, Andyho Koflera a Thomase Morgensterna. Lekla se když se na ní všichni tři podívali a

usmáli. V duchu si říkala, že zřejmě spí a je to ten nejkrásnější sen, ale nebyl.

Potom, co došla k bratrovi usmála se znovu na Tondu a v zápětí se podívala na Jindru.

"Chce s tebou mluvit Lucka."

"Tvoje holka?" zeptal se Tonda.

"Ne jenom naše malá sestřička." odpověděla Zuzka za Jindru.

Jindra převzal telefon a odešel stranou. Zuzka tam teď stála s Tondou úplně sama.

Trochu se klepala nervozitou, ale přesně věděla co má říct. Samozřejmě začala počasím. :oD

"Dneska je ideální počasí na skoky, že jo?"

"JJ to teda je, už jsme to dneska s klukama snad stokrát probírali."

"To je dobře, protože mají lidé skvělý zážitek."

"To určitě, je na co se koukat. Akorát ta cena lístku se nám s klukama nelíbí."

"Jj, ale mě to nevadilo, podle mě to stojí za to."

"To si řekla pěkně."

"Říkal ti brácha, jak jsem mu nechtěla věřit, že tě zná."

"Jo to říkal, ale docela to chápu."

"Taky bych asi ségře, nevěřil, kdyby mi řekla, že chodila do třídy s Vaidišovou. Tou tenistkou, jestli jí znáš."

"No jasně, mám ráda tenis, hraju ho už asi pět let, od tý doby, co má moje mamka přítele. To on mě ho naučil."

"Máš ráda sporty?"

"JJ, moc. Jezdim na kole,hraju s kamarádkama každý pátek volejbal a ráda běhám nebo taky chodím s kamarádama

si jen tak zakopat s fotbalovym míčem,zahrát basket a s tetou, strejdou a bratránkem chodíme bruslit."

"A ty děláš ještě nějaký sport kromě skoků? Určitě jo, jako každý skokan."

"Já si taky rád zahraju s kámošema nějakej ten fotbálek a tenis mám moc rád."

Ale jakmile to dořekl, Jindra už byl zase zpět.

"Pořád se mě ptala, jestli ještě přijedu domů a jestli jsem viděl Glegola." jakmile , ale řekl slovo Glegol

dostali všichni tři záchvat smíchu.

"Měli jste jí vzít sebou, aby viděla Glegola." řekl dočista vysmátý Tonda.

"Njn, ale ona by to tu nevydržela a už tak má rýmu, akorát by byla nemocná."

"Až bude větší určitě jí vezmem."

"Teď mě, ale omluvte, jdu za Lenkou, přeci jí tam nenechám napospaz Honzovi."

V tu ránu se oba podívali směrem po jejich ruce do leva a uviděli Lenku a Honzu, jak vedle sebe stojí a nemají si

moc co říct, ale bylo vidět, že se oba snaží.

Hlavně Lenka se snažila, protože byla přeci jen o něco starší než Honza.

"Ráda jsem tě poznala Tondo, kdyby si už náhodou zachvíli musel jít."

"Já tebe taky Zuzko."... "Myslím, že máš milou ségru." dodal hned Tonda poté, co byla Zuzka už na druhé straně

cesty a omlouvala se Lence za to, že jí tam nechala samotnou s jejím bratránkem.

"Ale to nevadí."

"Tak jaký je Tonda co? Já si s ním a tvým bráchou chvíli povídala, než mě zavolala mamka,

že se mám jít napít a připadal mi úplně v pohodě."

"Jj taky si myslím, že je prima."

Mezitím, co si podídali o Tondovi, tak Tonda vyprávěl Jindrovi o čem se bavili se Zuzkou, když telefonoval.

"Tvoje ségra, je milá a taky moc hezká. Ta určitě má kluka."

"Pokavaď vím, tak nemá. Teda aspoň, ještě minulý týden ho neměla, když jsem si jí ptal. A asi ještě chvíli

mít nebude, jeden jí dost ublížil."

"chudák, to je mi líto, to musel být nějakej debil."

"Jj, ale nevypadal tak. Dokonce jsem ho měl rád."

Potom už si jenom povídali o tom, co dělali celý ty roky, co se neviděli.

"Já už budu muset jít. Asi už se diví, kde jsem tak dlouho, sice je ještě čas, ale musím ještě něco zařídit."

"Pokusím se vás dostat do VIPíčka. Chceš?"

"To bys jako mohl jo?"

"Já myslim, že to nebude problém, ale na 100% to neslibuju. Kolik vás je?"

"Samozřejmě i se Zuzčinou kamarádkou a jejíma rodičema."

"Sedm."

"Dobře, tak já pro vás zachvíli přijdu, když to vyjde."

"Díky, ségra budeme mít radost."

"Jasný."

Zuzka a Lenkou, ale právě měly jiné starosti. Obě právě stály jako sochy a oči měly pěkně vyvalené, že by

člověk měl strach, že jim vypadnou, ale Zuzka se narozdíl od Lenky rychle vzpamatovala a strčila do Lenky.

"Vypadnou ti oči, nekoukej tak na něj, jak na boha." začali se smát...

"Nemůžu tomu uvěřit."

"A já tomu nevěřím,už můžu ségře zavolat, že vidím Glegola." znovu výbuch smíchu, smály se jako dvě puberťačky

i když jim oběma bylo už osmnáct. Nakonec, ale obě zvážněly a tak po očku pokukovaly po Gregorovi,

který právě procházel kolem nich spolu s jeho týmovými kolegy Arhurem Paulim a Manuelem Fettnerem.

Ale Gregor si jich ani nevšimnul. Zachvíli se už ale vracel Tonda a všechny zval dovnitř.

"Tenhle den nemůže být lepší." říkala si Zuzka s Lenkou.

Byl to nádherný pocit, být mezi všemi těmi skokany,jejich příbuznými a celým tím skokanským týmem.

"Půjdeme si stoupnout támhle k dojezdu, tam jak hrají Rakušané volejbal. Co říkáš?"

"Že váháš!" odpověděla Zuzka Lence...

Vydaly se směrem k Rakušanům a když už byly docela blízko přímo na Zuzku letěl volejbalový míč.

Ve ze zlomku sekundy natáhla ruce a krásně do oblouku ho nahrála zpátky přímo na Andyho Koflera.

Hned se ozvalo od několika z nich německé děkuju. Zuzka chtěla pokračovat dál v cestě, ale poté co Andy míč

pinkl na Thomase a Thomas na Arhura, Arthur míč odpinkl moc velkou silou a míč opět letěl mimo rakouské kolečko.

Protože Zuzka míč bedlivě sledovala, udělala rychle pár kroků a míč ještě rychle odpinkla na zpátek, ale teď už

všichni stáli a tleskali. I Gregor už dokonce věděl, že Zuzka existuje. Zuzka úplně zčervenala a Lenka se jenom

tiše smála. Jakmile se Zuzka podívala na Lenku musela se začít smát taky. Ten její výraz by rozesmál každého.

Když se přestali obě smát rychle ustoupily ke straně, aby zase na Zuzku neletěl míč.

Ale i přesto Zuzka i Lenka stály otočené směrem k rakouskému týmu, kdyby se míč rozhodl letět na ně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ZhUZhANKhA ZhUZhANKhA | Web | 9. července 2008 v 20:52 | Reagovat

joo, tak mě by zajímalo, kdo je ten anonym?? bych ho chtěla pochválit:)

2 andulii andulii | Web | 9. července 2008 v 21:22 | Reagovat

mno moc to těm rakouským hochum nejde:D jako ten volejbal:D:D

3 míša míša | E-mail | Web | 9. července 2008 v 21:57 | Reagovat

to určitě udělali schválně :oD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama