Chcete být součástí tohoto blogu? Pište na ewamnacakanov@yahoo.fr!

6.díl - Ty mi nevěříš?

12. července 2008 v 9:27 | Anonym |  Povídka :o)
"Jindro? Neviděl jsi Adama?"

"Ale jo viděl, před asi pěti minutama zašel s jeho tátou dovnitř do tý budovi."

"Neboj, jestli se k tobě jenom přiblíží, tak já mu něco povim."

"To nemusíš, já to zvládnu, už to musí jednou skončit. Nechám ho říct, co chce a třeba mi už konečně dá pokoj."

"Ale jsi moc hodnej. Nevadí vám, že vás tu nechám ještě chvíli osamotě?" řekla jakmile vycházet Adama samotného

z budovy...zřejmě s kafem v ruce.

"Hned se vrátim."¨

"Jen jdi." řekla Lenka "Měla bys ho vyslechnout. Určitě to nebude lekhý, ale měla bys."

Kývla a s utrápeným výrazem se vydala přímo za Adamem. Stál asi sedm metrů od nich přímo ve předu u dojezdu.

"Ahoj." řekl hned, jakmile jí uviděl.

"Ahoj." podívala se do jeho očí a připadala si ztracená. Jakoby se jí vybavily všechny vzpomínky najednou.

Nikdy by nevěřila, že zrovna Adam takovej slušňák jí udělá takovou věc.

"Necháš mě to vysvětlit, prosím." řekl jakmile uviděl Zuzky výraz v tváři, zrovna vypadala, že by nejradši

utekla někam pryč a to možná i sama chtěla.


"Dobrá. Poslouchám." nastražila uši a čekala, jak jí to Adam vysvětlí.

"Šli jsme s klukama ze školy a před školou stála Radka."

"To je ta holka, co si jí líbal?"

"Ne, teda jo, ale ona políbila mě. Nech mě prosím mluvit." Zuzka se hned uklidnila a poslouchala dál.

"Ona chodí, teda spíš chodila s Vaškem. Kluci tvrdili, že je to pěkná mrcha a střídá kluky jak ponožky."

"Ale já jsem jim to nevěřil, znám Vaška dobře a s mrchou by nechodil, ale kluci tvrdili, že když se jí

budu snažit sbalit, tak semnou bude flirtovat, a když jí pozvu na rande, tak půjde."

"Nevěřil jsem tomu. Kluci řekli ať to jdu vyzkoušet. Ona mě znala, ale já jí jenom z fotky, kterou

mi Vašek ukazoval, jednou když jsem u něj byl. Tak jsem šel za ní a začal si s ní povídat."

"Když jsem jí pozval jakoby na rande, abych se utvrdil, že je to fakt mrcha, ona to přijala a vlepila mi pusu."

"Musel jsem to hrát až dokonce, protože Vašek tam nebyl a asi by mi to neuvěřil, že mě políbila, tvrdil by, že

si dělám srandu a tak jsem jí chtěl nechat a potom se s ní setkat a dokázat Vaškovi, že nekecám."

"Chudák Vašek." odpověděla Zuzka dost divným tónem jakoby Adamovi nevěřila.

Zuzka doopravdy nevěděla, jestli mu má věřit.

"Ty mi nevěříš?"

"Snažim se, ale nemůžu, nemám žádný důkaz."

"Možná až si promluvim s tim Vaškem. Dej mi jeho číslo, já mu zavolám. A hned!"

"Dobře aspoň se přesvědčíš, že nelžu a možná, že mi i odpustíš."

Adam hned vyndal telefon z kapsy, vytočil Vaška a telefon podal Zuzce.

Zuzka si stoupla stranou a přesně věděla, co má říct. Všelijakými různými způsoby zkoušela Vaška.

Ona moc dobře poznala lež a pravdu podle tónu hlasu. Vašek byl dost přesvědčivý.

Na jeho hlase bylo jasně poznat, že nelže. Nechtělo se mu o tom moc mluvit. Pořád říkal, jak jí měl rád

a že to bylo od Adama hnusný, ale díky němu otevřel oči. Zuzka se Vaškovi omluvila a dodala:

"Určitě si najdeš lepší, to mi věř, musíš být akorát víc opatrnej. Někde na tebe čeká ta pravá."

"Díky, snad máš pravdu a někde nějaká je."

"Určitě. Měj se a promiň mi to."

"To nic, Adam říkal, že s ním nechceš mluvit, je dobře, že sis to rozmyslela a rozhodla sis ho vyslechnout."

"Jj, možná bych to udělala dřív, ale byla jsem z toho zničená. Musím už jít."

"Ahoj."

"Jo jasan, Ahoj a pozdravuj Adama."

"Vyřídim." jen co rozhovor skončil zhluboka se nadechla a přemýšlela, co bude dělat.

Podívala se před sebe a přímo k ní si to mířil Gregor Schlierenzauer.

Kluk, kterýho by chtěla skoro každá holka, Zuzce se také líbil a měla pocit, že je to možná jeden z nejlepších

kluků na světě, ale nebyla jedna z těch fanynek, která by se nechala unést a v duchu si říkala, jak je skvělej

a přitom ho neznala. Nikdy nedoufala, že by s ním mohla něco mít.

Ani si to nikdy nepředstavovala. Stála opřená o zábradlí a pozorovala Gregora. Vytáhl mobil z kapsy a stoupl

si hned přímo vedle ní a někomu se rozhodl zavolat.

"Ahoj mami!" byla asi jediná věta, které Zuzka rozumněla.

Ani nebyla schopná moc poslouchat, co Gregor jeho mamce říká, právě teď nechtěla ani přemýšlet, chtěla

tam jenom tak stát. Koukala na můstek. V hlavě jí hrála, její oblíbená písnička, kde se zpívalo:


Teď jsi tady a život se mění...Nemůžu čekat až zítra vstanu...

Nikdy jsem se nechtěl vrátit do toho dne před tebou...

"Nádherná písnička." říkala si Zuzka v duchu.

Když Gregor do telefonoval, otočil hlavu směrem na Zuzku a zeptal se:

"Umíš německy?" Zuzky týhle větě rozumněla a hned odpověděla.

"Ne." a anglicky dodala: "Jen pár vět a slov."

"Ale anglicky asi dobře viď?"

"Asi ano, aspoň doufám." usmála se a on taky. Vidět Gregorův úsměv na živo a ještě přímo mířený na vás, tak

to je sen každé jeho fanynky. Zuzka tomu nemohla uvěřit, nenápadně se štípla.

"S kýmpak tu jsi?"

"S bratrem,dědou a bratránkem a taky kamarádkou."

"To jsou všichni? A co ten kluk, co jsi s ním mluvila předchvílí, ne že bych tě pozoroval." usmál se na ní znovu.

"Ale zrovna jsem šel něco vyřídit a procházel jsem kolem tebe a toho kluka a nemohl jsem si nevšimnout, toho tvého

smutného výrazu."

Zuzka se dost zarazila, Gregor Schlierenzauer si všiml Zuzky, to přeci nemůže být možné.

"To je muj bývalý přítel. On mi pořád volal a chtěl mi vysvětlit, proč políbil jednu dívku, když jsme byli zrovna

spolu. Ale já to nechtěla slyšet, asi jsem se potřebovala uklidnit a dneska když se tu objevil a nechtěl mi dát

pokoj, tak mi konečně došlo, že bych to měla udělat."

"Opravdu? A proč to udělal? To musí být blbec, když ti tohle udělal."

"Blbec to asi je, ale chtěl jenom pomoct kamarádovi, to ona ho políbila." znovu byl v jejím hlase slyšet ten

smutek, byla dost zmatená a nevěděla co dělat.

"A co teď budeš dělat? Odpustíš mu to?"

"Já nevim." řekla dost zoufale. "On byl první kluk, v mym životě. Na začátku...byla jsem dost opatrná."

"Nechtěla jsem se bez hlavě zamilovat. Potom jsem mu začala věřit, byla jsem, jak v pohádce a najednou tohle."

"Připadala jsem si jako úplná kráva. Říkala jsem si, že jsem byla jako dycky naivní a neopatrná."

následovalo dlouhé mlčení a Zuzka měla pocit, jako kdyby Gregor přesně chápal, jak se cítí.

"Nemůžu se k němu vrátit. Nemůžu k němu přijít a vrhnout se mu kolem krku."

"To máš pravdu, to bys neměla. Dej si čas. Jestli tě má rád počká, třeba i věčnost."

"Půjdu tam a řeknu mu, že zůstaneme přáteli a uvidíme časem, jak to bude dál."

"No jasně, třeba je někdě lepší kluk i pro tebe, jako pro toho kluka, co ho podvedla ta dívka."

"Možná." odpověděla dost smutně a pořád nechtěla jít stála tam s Gregorem a oba koukali na můstek.

"Jenom takhle tady stát a koukat na můstek mě uklidňuje."

"Nechce se mi tam."

"To zvládneš." a stalo se to, co Zuzka v žádnym případě nečekala. Málem vyskočila, když jí Gregor chytil za ruku.

Podívala se na něj a věděla, že teď už bude všechno dobrý.

"Děkuju." a Gregor se na ní znovu usmál. Zuzku hned napadlo, to na co nikdy nechtěla myslet, Já a Gregor,

"To je nemožný!" dycky říkávala a nemyslela na to jaký by to bylo chodit se skonanem i kdyby to byl někdo jiný než

sám Gregor. A teď tu stála se skokanem, kterému psalo denně několiv stovek fanynek. A jí držel za ruku.

Už nevěděla, co dělat a co říct. Ale najednou se ozval komentátor a oznámil, že nahoře, na můstku se připravují

skokani na zkušební kolo.

"Musím už jít. Kamarádka a bratr na mě čekají. Moc ti děkuju, je mi hned líp."

"Nemáš zač. Já jsem rád, že jsem tě mohl poznat a pomoct ti. Jsi moc milá holka."

"Uvidíme se ještě?" zeptal se ještě Gregor.

"Když budeš chtít a budeš mít čas, určitě." znovu se na sebe usmáli.

"Můžeš přijít mezi nás a já tě seznámim s bratrem a kamarádkou."

"Dobře, přijdu." a naposledy se na sebe usmáli, potom už si to Zuzka namířila přímo k Adamovi.

Byla možná trochu nervózní, ale myslela přitom na Gregora a hned jí bylo líp. Věděla přesně, co má Adamovi říct.

"Tak co? Lhal jsem ti?"

"Ne. Vašek tě pozdravuje."

"Jo díky a teď bys mi mohla odpustit a vrátit se ke mně."

"Odpustit bych ti mohla, měla jsem si tě vyslechnout já vím. Ale vrátit se k tobě jen tak nemůžu."

"Promiň, potřebuju čas. Chci být teď sama."

"Dobře, můžeme i přesto být aspoň kamarádi." a Adam natáhl ruku, aby jí dokázal, že to dokáže.

"Přátelé." řekl.

"Přátelé." a potřásli si rukama. v tom procházel kolem Gregor. Oba se na sebe usmáli.

"Já jdu za bráchou a Lenkou. Zatím se měj."

"Jj, já dyštak přijdu zachvíli mezi vás, jestli to neva."

"Ne nevadí." Zuzce teď bylo všechno jedno.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama