Chcete být součástí tohoto blogu? Pište na ewamnacakanov@yahoo.fr!

8.díl - Bjørn uklízečka

14. července 2008 v 17:53 |  Povídka :o)
Zuzka už si to právě mířila z kopce dolů, po mokrým sněhu, který strašně klouzal, že se člověk bál,

že by mohl spadnout, ale to jí právě teď netrápilo. Myslela jen na to, že odteď se už bude na Gregora zřejmě

dívat jen z dálky. Už nikdy neuvidí z blízka jeho oči a ten nádhernej úsměv. Lenka se jí snažila povzbudit,

ale nebylo to moc platné. Celou cestu ze sebe nevydala skoro ani hlásku. Když došli k autu, rozloučila

se Zuzka s Lenkou a jejími rodiči. Ale ještě tu byl Adam. Zuzka zvedla hlavu a podívala se na něj.

Počkala si, až on sám něco poví.

"Tak se měj, já se ti zítra ozvu. Můžu?"

"Dobrá, budu s tím počítat." řekla a snažila se nedát najevo, že jí zrovna teď není do řeči.

"Ahoj."

"Ahoj."
Potom oba nasedli do auta. Celou cestu Jindra Zuzku utěšoval a povzbuzoval, že Gregora ještě určitě uvidí.

"Já vim, že ano, z dálky určitě. Tak za půl roku na letním Grand Prix, protože letos už v Česku skoky nejsou

až, v létě." Snažila se uklidnit a nemyslet na to, že půl roku bude muset čekat na to, až zase takhle

na živo uvidí skoky.

"Prosím tě, ty to vždycky vidíš hned všechno černě. Co ty víš, třeba ho uvidíš dřív."

"A můžeš mi říct, jak to prosím tě udělám?" Zoufale se zasmála.

"To já nevím, ale co ty víš, co se stane." Podíval se na Zuzku a šibalsky se usmál.

"To já právě vím, co se stane. Nic!!!" Smutně zabořila hlavu do sedačky.

Když dojeli domů, Zuzka padla do postele, nasadila sluchátka na uši a celej večer až do tří do rána

poslouchala smutnou hudbu, protože jí bylo právě na nic a stejně nemohla usnout. Ve tři ráno konečně usla,

ale už v sedm jí vzbudil telefon. Psala jí kamarádka Jitka, že v Kanadě je krásně a že se nemůže dočkat,

až jí to bude moct všechno vyprávět. To už Zuzka doopravdy nemohla usnout, vstala a šla si udělat čaj.

Rychle se oblékla, vyčistila zuby a zalila čaj. Potom šla ven zaběhat si, venku bylo krásně,

sluníčko svítilo a obloha byla modrá. Rozeběhla se přímo do kopce a pelášila si to až ke kostelu,

který byl skoro na druhém konci města. Jejich město nebylo tak velké, ale byl tam klid a to hlavně po ránu.

Tou cestou, co Zuzka běhala, ani nechodilo moc lidí.

Byla venku asi půl hodinky, přišla domů a v kuchyni už seděl Jindra.

"Ty pořád ještě běháš, jo? Že tě to takhle po ránu baví."

"Baví, baví, se aspoň proberu a nadýchám se čerstvého vzduchu."

"A navíc dyť je tam kosa. Určitě tak mínus pět. Si blázen, tobě je asi fakt špatně, viď?"

"Mě je fajn, proč by nemělo?"

"No, protože ti Gregor nedal ten email. Ti slíbil, že přijde a skutek utek."

"Njn smůla, prostě neměl čas a navíc on si může holku vybrat. Proč by měl chodit se mnou?"

"Už zase...se podceňuješ, přesně to samí si říkala u Adama, taky si nevěřila, že s tebou chce chodit."

"Jj, to jsem si říkala, že je asi sen a potom jak se stala ta věc, tak mi to moc nepomohlo."

"To je fakt no...já vím, ale už je to vysvětlený."

"To je pravda, ale i tak ten pocit, že jsem se mýlila a říkala si, že možná nejsem až tam špatná, hned zmizel."

"Ale no tak...už na to nemysli! Já si myslím, že ty by sis měla vybírat."

"No jo prosím tě..." a odešla do svého pokoje, protože už to nechtěla dál rozebírat.

Minul týden, Zuzka holkám vyprávěla, co se jí přihodilo, ale tu část s Gregorem pověděla jenom těm

vybraným kamarádkám. Ve čtvrtek se ale zarazila, když otevřela emailovou schránku.

"Úplně jsem zapomněla, že jsem dala email Tomovi. Tý jo, on mi napsal!" vykřikla.

Nikdo nebyl zrovna doma tak to nevadilo.

Otevřela email a byl tam text norsky. Zuzka se začala smát.

"To mám jako přeložit?"

Četla a četla, snažila se to přeložit, asi půlku článku přeložila, ale nedávalo to smysl.

Potom si všimla, že v emailu je velká mezera a dole je ještě text. Byl tam ten samý text, akorát v angličtině.

Zuzce se ulevilo, před článkem bylo tučně napsaná věta KDYBY SI NÁHODOU NEPŘELOŽILA TEN TEXT NAHOŘE

a u toho velký vysmátý smajlík.

"Dobrý postřeh!" a opět se začala smát.

Email nebyl nějak dlouhý, Tom jí jenom vyprávěl historku, co se mu stala v úterý.

Jak si spletl Romoerena s uklízečkou. Zuzka se válela pod stolem smíchy.

Potom se jí ptal, jak se má a jestli jí ještě letos uvidí na nějakém závodě, že si aspoň bude moct

popovídat s někým norsky. A do závorky napsal "Myslím s holkou."

Zuzka mu hned odepsala:

"Ahoj Tome! Já se mám docela fajn. Ve škole je všechno ok.
Mamka mě pořád peskuje, že jsem nějaká chcíplá, ale já tvrdím,
že je všechno naprosto v pořádku, i když možná není.
Můj bejvalej kluk Adam se ke mně chce vrátit.
Celý týden se mě snaží přesvědčit, ať s ní jdu na rande.
Ale já teď nechci, nějak je mi smutno, když vím, že letos
už budou jenom tři závody. Brácha mi včera volal a ptal se mě,
jestli jsem v pohodě. Prý, jestli až v pátek přijede
domu, se nebudu usmívat od ucha k uchu, tak si budeme celý víkend
pouštět komedie. A prý jestli ani to nepomůže, tak má náhradní plán,
který určitě pomůže, ale ten mi nechtěl povědět.
Už se těším na sobotu, budu ti držet palce.
Ahoj a pozdravuj všechny tam. :)
PS: Bacha na uklizečku!!! :DDD
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama