Chcete být součástí tohoto blogu? Pište na ewamnacakanov@yahoo.fr!

9. díl - Výlet

15. července 2008 v 10:29 |  Povídka :o)

Zuzce pořád nebylo nějak dobře, když se konečně smířila s Gregorem, tak jí pořád volal a psal Adam.

"Nechceš jít ven? Nepůjdete s holkama hrát bowling? Nepřijdeš se podívat na zápas?"

Adam byl totiž hokejista, byl dost dobrej a Zuzka měla hokej docela i ráda. Ale Adama nechtěla moc vidět.

Jakoby mu pořád ještě neodpustila, i když za nic nemohl. Chtěla se ale ujistit, že Adam má rád jenom jí, jak

jí pořád tvrdí a tak mu jeden den napsala, že na zápas nepřijde, jelikož jí není dobře. Přesto, ale zavolala

svým dvoum kamarádkám Jitce a Karolíně a šly na zápas.

"Adam neví, že přijdeš?"

"Ne neví, já ho chci překvapit."

"Na to ti neskočím, co za tim je?"

"Jenom se chci přesvědčit, jestli mě náhodou nevodí za nos a nepozval nějakou jinou, aby se na něj šla podívat."

"Ty mu pořád nevěříš?"

"Ne, znáš mě."

Na zápas juniorů byl vstup zdarma a tak šli hned dovnitř. Stoupli si nenápadně daleko, aby je Adam neviděl.

"Vidíš támhle tu hnědovlásku? To je ta kráva. Sedí tam s nějakou blondýnou."

"To je ona jo?"

"Prosím Jitko jdi zjistit, co tu dělají, prosím." smutně jí poprosila Zuzka.

"Co bych pro tebe neudělala."

A namířila si to rovnou k těm holkám. Sedla si k nim a chvíli si s nimi povídala, dokud neskončila první

třetina zápasu. Potom jí holky zavolaly a Jitka zalhala, že jí právě volala máma, že musí domů, že jí neni dobře.

Holky jí to všechno uvěřili. A tak se Jitka rychle vrátila za Zuzkou a Karolínou.

"Tak co?"

"Tereza, no prostě ta kráva, se přišla podívat na Vaška to tvrdila ona a ta její kámoška Andrea se začala smát

a řekla: "Já myslela na Adama." protom se začali smát obě. Takový pipky to jsou. Prý na hokej chodí pravidelně

a Adam se jí prý dycky líbil a s Vaškem chodila, aby se dostala k Adamovi. Potom říkala něco, jakože ho má na

háku. Prej mu řekla pravdu, že se jí dycky líbil, a že když jí začal před školou balit, tak se neovládla.

Pořád se děsně smály. Takový mrchy obě. Tu Andreu znám ze základky, jsem se měla aspoň na co vymlouvat."

Adam očividně neměl s Terezou nic, ale Zuzka neměla chuť se ukázat a jít za Adamem.

Jakoby o něj nechtěla bojovat. Měla prostě pocit, že za to nestojí.

"A jestli se nechá sbalit takovou krávou, tak to už u mě úplně skončil."

Za týden se konal předposlední závod ve skocích na lyžích v této zimní sezóně, a protože letní Grand

Prix bylo až za pět měsíců, Zuzka začala smutnit.

"Ach jo, příští týden je poslední závod." zasmutnila nahlas.

"To budeš muset nějak přežít hold no. Jsou taky jiný sporty, třeba tenis máš ráda ne?" snažil se jí utěšit Jindra.

"To jo no a taky fotbal a plavání a další a další, ale skoky jsou nejlepší."

Jindra se na ní divně usmál, vstal a někam odešel. Za chvíli se vrátil a spustil:

"Hele myslíš, že jsem ten nejlepší brácha na světě."

Zuzka se na něj tak divně podívala, nevěděla proč se ptá.

"No jasně, že jsi,proč se ptáš, prosimtě?"

"Co bys tomu řekla, kdyby jsme si příští víkend udělali výlet."

"Ale...to jsou poslední skoky, co až ten další?"

"To ale nejde..."

"Proč ne?"

"Ty nechceš jet do Planice na poslední závod."

Zuzka vyvalila oči a vstala s křesla a zeptala se bratra: "To myslíš vážně?"

"No jasně mamka to dovolila, když by jel i děda a dohlédl na nás. Děda říkal, že rád pojede."

"Sice je to daleko, ale jeden den ve škole chybět můžeš, peníze máš našetřený a ubytování a lístek si

platit nemusíme, to nám Tonda už zařídil. Jenom benzín."

Zuzka se okamžitě po posledním slově rozeběhla k Jindrovi a pevně ho objala.

"Ty jsi ten neeeeeeejlepší brácha a žádnej na tebe nemá. Splnil si mi muj sen. Už ani dárek k narozkám nechci,

aspoň pět let dopředu máš vystaráno." Jindra chytnul záchvat smíchu.

"To ne, letos pro tebe náhodou mám vymyšlenej supr dárek, tak až na těch příštích pět let jo."

"Tak jo." a ještě jednou ho pevně objala.

Zuzka byla tak šťastná, že vyběhla si vzala mptrojku a šla si na zahradu zatancovat, Jindra s Péťou jí sledovali

z okna a smáli se jí, ale to Zuzce nevadilo, když už jí to přestalo bavit, rozhodla se zavolat Lence a zeptat

se jestli nechce jet s nima, že lístky a ubytování nejsou problém a na benzín, že peníze dávat nemusí, jestli

nemá. Lenka se musela zeptat rodičů, nejdříve jí to nechtěli dovolit, ale potom Zuzka řekla Lence ať jí dá mamku

k telefonu a ujistila jí, že s nima pojede děda a dohlídne na ně a kdyby chtěla, že řekne dědovi ať jí zavolá

osobně a ujistí jí. Lenky mamka s jejím taťkou tedy souhlasili. Obě byly moc nadšené. Do závodu zbývaly tři dny

a Zuzka s ostatními vyráželi už za dva dny, aby na místě byli o den dřív, mohli se pořádně vyspat a prohlédnout si

Planici.

Zuzka měla hodinu angličtiny, na kterou s ní chodil i Adam, to byla jediná hodina, kde se mu nemohla

vyhnout, protože Adam chodil do vedlejší třídy, a na chodbách se mu dalo vyhnout.

Každou hodinu musela dělat, že neví, že se Adam kouká. Po hodině na ní vždycky čekal a zjišťoval, jak

se má. Snažil se jí přemluvit ať s ním jde ven, pořád se jí ptal, jestli mu dá druhou šanci a Zuzka pokaždé

odpověděla, že potřebuje čas. Adam měl se Zuzkou velkou trpělivost a celé dva měsíce to zkoušel dál a dál.

Den před odjezdem do Planice vycházela Zuzka s Markétou společně z angličtiny a povídaly si. Adam šel přímo

za nimi a Markéta si toho nevšimla a nechtěně se prořekla...

"V kolik zítra dorazíte do Planice?"

Zuzce to, ale taky nedošlo a suveréně odpověděla...

"Vyrážíme v sedm ráno a měli bysme tam být, někdy kolem pátý a šestý hodiny."

"Ubytujeme se a večer se projdeme po okolí."

"To bude určo super, už se těšim na fotky."

A protože Markéta chodila do třídy s Adamem musely se rozdělit, protože Zuzka měla češtinu a Markéta zeměpis.

Adam si počkal až se rozloučí, potom na Zuzku křikl...

"Zuzku počkej moment!"

"Jak se máš? Co budeš dělat zítra? Někam jedeš?"

"Na skoky do Planice." přiznala se, protože neuměla lhát. "Brácha to zařídil a přemluvili jsme dědu."

"To bude určitě super, tak si to užij. Ozvi se mi jaký to tam je."

"Dobře, ozvu se ti, ahoj." věděla, že když tohle řekne, bude muset Adamovi napsat.

Ale smska jí nevadila, když věděla, že Adam v Planici nebude, tak cítila úlevu.

Zuzce ten poslední den školy připadal strašně dlouhý, těšila se domů. Dneska ještě musela jít na oslavu

kamarádky a taky si musela připravit tašku s věcmi do Planice.

Když už byla připravená, že vyrazí k Jitce na oslavu, začal jí zvonit mobil.

Volalo jí nějaké neznámé číslo a tak zvedla sluchátko a trochu nejistě mluvila:

"Ano prosím, Zuzka Nová u telefonu."

"Ahoj tady Tonda Hájek." ozvalo se v telefonu.

"Ahoj Tondo."

Tonda hned mluvil dál. "Řekl jsem Jindrovi o tvoje číslo, abych se ujistil, že určitě přijedete a chtěl

jsem to potvrzené přímo od tebe a taky jsem se chtěl zeptat jak se máš."

"Já se mám dobře a myslím, že zítra to bude ještě mnohem lepší a určitě přijedeme."

"Už jsem se domlouval s bráchou, že až budete ve městě, tak že zavolá, já na vás počkám před hotelem

a dám vám klíče od pokoje. Už jste se domluvili, kdo bude spát na zemi?"

"Asi jo." uchechtla se... "Já jsem říkala, že budu s bráchou spát na zemi, ale Lenka protestuje, že ona

bude spát na zemi, protože je naším dlužníkem, když jsme jí vzali sebou."

"Ale nakonec jsme se asi dohodli, že ona bude spát jeden den na zemi, já druhý a ten poslední budeme spát na

zemi obě a brácha si lehne na postel."

"To je dobře." a oba se začali smát.

"Jaké je tam počasí?, nefouká moc?"

"Ne dneska ráno jenom trochu sněžilo, ale jinak je tu zatím docela pěkně a říkali, že zítra to má být ještě

lepší a o víkendu by mělo být krásně."

"To máme štěstí. Aspoň konec sezóny se podařil."

"Taky jsme to s klukama říkali. Heleť já už musim končit, volá mě Roman, máme trénink, musim do posilovny."

"Uvidíme se zítra, už se na vás těšim."

"Já se taky těšim, pozdravuj tam všechny. Ahoj zítra."

"Ahoj."

Rychle si obula boty a pelášila si to na oslavu. Na oslavě byla veliká sranda, s holkama hrály super hry a

povídaly si o klucích a co budou dělat o víkendu. Zuzka musela jít dřív domů, aby se na druhý den pořádně

vyspala Holkám to bylo líto, ale pochopily to, jak by taky ne. Věděly, že se moc těší.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama