Chcete být součástí tohoto blogu? Pište na ewamnacakanov@yahoo.fr!

19. díl - Neumím německy

2. srpna 2008 v 20:34 |  Povídka :o)
Už to byl týden, co Zuzka s nikým nemluvila. Holky ve škole se jí neustále vyptávaly, co se jí stalo, co s ní je.

Ale Zuzka odpověděla pouze:

"Nic mi není."

Když přišla domů, obvykle se zavřela do pokoje a vylezla jenom, když měla hlad a to bylo jen málo kdy.

Od té doby, co se vrátila z Rakouska zhubla už tři kila, bylo to na ní vidět a tak to zakrývala mikinami nebo

volnými tričkami. Byl pátek a domů měl přijet Jindra.

"V kolik přijede Lenka?" to byla první Jindrova věta směřovaná na Zuzku.

"Za dvě hodiny. Ahoj."

"Promiň, Ahoj."

"Je ti něco? Přijdeš mi skleslá."

"Ne to nic, to bude zase fajn."

"Jaký byl ples?...No tak vyprávěj, přeháněj."

"Já bych radši počkala na Lenku, nechci to říkat dvakrát."

"No jak myslíš, stalo se něco?"

"Já ani nevim."

Vstala, vzala si kytatu a mptrojku a šla na zahradu. Asi hodinu seděla na židli a koukala do nebe.

Na chvíli zavřela oči a poslouchala zpěv ptáků. Na zahradu přišel Jindra.

"Jdu pro Lenku na nádraží. Jdeš semnou?"

"Jdi prosím sám."

"No jak chceš."

Vzala nasadila si sluchátka a pustila její oblíbenou kytarovou písničku, do ruky vzala kytaru a hrála písničku,

co jí hrála v uších. Dokonce si začala i zpívat. Zkoušela to pořád dokola, nakonec písničku uměla perfektně.

Předsebou měla úsměv Gregora a v očích slzy.

Už toho měla dost, položila kytaru a v ten moment se ozvalo:

"Zuzko!!!!!"

"Promiňte."

"Ahoj."

"Ahoj." Zuzka Lenku pevně objala.

"Co je ti?" zeptala se Lenka, jakmile uviděla Zuzčiny slzy.

"To je složitý. Nevim kde mám začít."

"Třeba úplně od začátku."

"Dobře...Cesta byla v pohodě, když jsme dorazili já se ubytovala u Glórii v pokoji a šli jsme na večeři.

Celý večer jsme si povídali a já myslela, že je všechno ok."

"Co se stalo?"

"Druhý den večer, oblékla jsem si šaty a scházeli jsme s Glórií ze schodů, dole už čekala Gregorova rodina.

Pozdravila jsem německy. Gregorova babička asi nevěděla, že neumím německy a tak na mě začala mluvit německy."

"Kdybys viděla její výraz, když jí vysvětlovali, že neumím německy. Nerozuměla jsem jí, ale myslím, že řekla

něco v tom smyslu, kde ke mně Gregor přišel a proč si nevybral radši nějakou němku nebo švýcarku, které by

se dalo rozumět."

"Co? Dyť nevíš, jestli to řekla."

"Nevim, ale z její ho tónu jsem to poznala a pár slov jsem rozuměla i když mluvila dost rychle."

"A co se dělo potom?"

"Nastoupili jsme do aut, snažila jsem se zakrýt slzy. Když mě Gregor uviděl úsměv měl od ucha k uchu a

nemohl se na mě přestat dívat, pevně mě objal a políbil. Bylo mi ještě hůř. Pořád jsem si říkala, nechci ho

ztratit. Ještěže u toho nebyla jeho babička, nechtěla bych vidět její obličej."

"No a potom?"

"Jo jo promiň...Vešli jsme dovnitř všude bylo plno lidí, většina koukala na nás, já v tu chvíli chtěla být úplně

někde jinde. Ale usmívala jsem se a dělala jsem, že mi je dobře. Seznámila jsem se snad se sedmdesáti lidmi, už

ani nevím, jsem je u šedesátky přestala počítat, možná osmdesát. Skoro každému jsem musela říkat, že nemluvím

německy, ale někteří to věděli, asi z telky nebo od známých. Ale to ještě nebyl konec. V deset hodin mi začal

zvonit mobil. Dostala jsem smsku. Byla od Jitky. Přesně vím, co v ní stálo.

ADAM CHODI S TEREZOU, PRAVE JSEM JE VIDELA, JAK SE DRZI ZA RUCE, POTKALA JSEM JE V PARKU.

"Debil." byla první věta, kterou jsem řekla, jakmile jsem to dočetla.

Glórie se na mě podívala, samozřejmě se hned ptala, co se stalo. Bylo mi na nic a řekla jsem jí pravdu.

První větu, kterou jsem od ní slyšela byla: "Tobě na něm záleží. Ty ho máš ještě ráda?"

A já na to: "Ne, je to jenom kamarád, ona neni holka pro něj, zaslouží si lepší, musela by si jí znát."

Jakoby mi nevěřila, viděla jsem jí to na očích, bylo mi na nic. Potom přišel Gregor, ať si jdu zatancovat.

Dívala jsem se mu do očí a hlavou mi běželo toho tolik. Něco jako "Mám tě ráda, ale možná k sobě nepatříme."

"Co když doopravdy pořád mám ráda Adama." nebo "Už chci domů." doopravdy jsem chtěla domů.

"A jak ten večer skončil?"

"Potkala jsem tu fotografku a novinářku, co píše pro skijumping.pl, Vicky. Ta mě dodělala.

Začala se mě vyptávat, samozřejmě se zeptala, jestli Gregorovi nevadí, že nemluvím německy.

Na to jsem jí řekla jenom "Omluv mě, musím si odskočit." , sedla jsem si na záchod a zadržovala slzy.

Nešlo to, naštěstí jsem měla pudr a tužku na oči v kabelce. Vyšla jsem z kabinky a tam stály Mariiovo

kamarádky. Usmála jsem se na ně, umyla ruce a rychle si to namířila ven.

Celý večer jsem potom tancovala s Lucasem a taky s Mariem, dokonce i s Morgim a Kofim.

Povídala jsem si s Kristýnou a s některými Gregorovými přáteli. Všechno skončilo a my odjeli zpátky domů.

Ráno jsem brzy vstala a šla si zaběhat, bylo asi šest a všichni ještě spali. Vrátila jsem se kolem sedmé

a oni ještě pořád spali, takže ani nevěděli, že jsem vzhůru, sedla jsem si na zahradu a tam jsem tiše seděla.

Gregor si vůbec nevšiml, že mě něco trápí. Neměla jsem sílu mu něco říct, nechtěla jsem mu kazit jeho velký

večer. A potom byl celý nadšený a pořád říkal, že je rád, že jsme spolu...no a...prostě to nešlo..."

"Chápu tě, ale měla by si mu to říct nebo aspoň napsat."

"Kdy se uvidíte?"

"Nevím, říkal, že se mi ozve až bude mít čas."

Večer si udělali filmový marathon a snažili se, aby Zuzka něco snědla, ale vzala si dvě tyčinky, hrstku brambůrků

a jeden bonbón. Tvářila se pořád sklesle, zalezli do pokoje a snažili se jí zvednou náladu.

"No ták, to bude dobrý."

"Já vůbec nevim, co mám dělat."

"Nelam si s tim teď hlavu, Gregor tě má rád, jeho babička to zkousne a ty se časem německy naučíš."

"No jo, já nemám čas, možná přes prázdniny, ale taky už se musim učit na maturitu."

"Ty to zvládneš ségra, já ti pomůžu."

"No já nevim, nějak poslední dobou všechno vidim černě."

"Jazyky ti jsou a ta nálada, ta přejde."

"Půjdeme se projít?"

"To bysme mohli, tobě ten vzduch prospěje."

"No a já vám budu dělat křena, to víš, že jo."

"Simtě nebudeš, jen pojď."

Nakonec Zuzku přemluvili, ale Zuzka toho moc litovala, že šla, protože jen, co vyšli potkali Adama s Terezou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 evča evča | Web | 3. srpna 2008 v 0:05 | Reagovat

ahojky pusi =) kukni ke mně na blog mám už ten slibovaný nový design po dlouuuhé době a pisni jak se ti líbí=) pa Evča SB♥

2 Vladi Vladi | 8. srpna 2008 v 13:50 | Reagovat

Kdy bude další díl?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama