Chcete být součástí tohoto blogu? Pište na ewamnacakanov@yahoo.fr!

21. díl - Buďte přáteli

20. srpna 2008 v 11:56 |  Povídka :o)

Tři dny Gregorovi návštěvy utekly jako voda. Zuzka stále sbírala odvahu, chtěla mu povědět o svých obavách,

o jejím trápení. Jednou večer prostě sebrala všechny síly a otevřela ústa.

"Víš něco mě trápí a chci ti to říct. Měl by si to vědět."

"Stalo se něco?"

"Před tím plesem....tvoje babička mnou nebyla zrovna nadšená, asi se jí nelíbí, že neumím německy."

"To nevadí, ona se s tím smíří, je to moje věc."

"A co tvý rodiče? Těm to nevadí?"


"Mamka akorát řekla, že by to bylo lepší, kdyby si uměla německy, ale že to se spraví, že se můžeš naučit."

"To má pravdu, jen to bude chvíli trvat, teď nebude čas, čeká mě maturita a chci se soustředit na ní,

když bude volná chvíle. Nebo třeba o prázdninách. snad ti to nevadí."

"Nevadí, vůbec, já to chápu."

Pevně ji objal a ona měla pocit, že teď bude všechno v pořádku.

Druhý den ráno už Gregor musel vyrazit do Villachu, proto Zuzka s Gregorem vstávali brzo.

Ostatní se s Gregorem rozloučili už večer. Stáli před domem v objetí, jako by si tenhle okamžik Zuzka

chtěla zapamatovat.

"Až dorazím do Villachu, ozvu se ti. Co ty budeš dneska dělat?"

"Budu čekat, odpoledne jdeme s holkama někam posedět a navečer do kina."

"Tak si to užij."

"Děkuju a ty buď opatrný."

"Neboj, budu."

Na rozloučenou si dali pusu, potom se od sebe odtrhli. Gregor kráčel pomalými kroky k autu a přitom

stále sledoval Zuzku. Když konečně nastoupil do auta, Zuzka couvla dozadu, stoupla si na schody jejich domu,

byla jako zhypnotizovaná, pořád sledovala auto, které právě teď odjíždělo a přitom Schlierimu mávala jednou

rukou. Na schodech stála asi dvě minuty, než jí konečně došlo, že Schlieri je pryč.

Po Gregorově odjezdu se najednou všechno začalo měnit. Zuzčině mamce došlo, že vztah mezi Zuzkou a Gregorem,

začíná být dost vážný a tak se začala bát. Myslela si, že ten polibek tenkrát v televizi nic neznamenal.

Ale když Gregor pozval Zuzku k nim domů a ještě přijel k nim domů. Neměla z toho dobrý pocit, nelíbilo se jí,

že její dcera má vztah z Rakušanem.

"Co mám dělat?" zeptala se Zuzčina mamka jednou odpoledne své matky.

"Myslela jsem si, že jí to přejde, že budou třeba přátelé, vůbec jí nedochází, že on bydlí tam a ona tady."

"Taky mám o ní trochu strach."

"Nakonec se přestěhuje někam tam a už jí nikdy neuvidíme."

"Myslíš? To snad ne..."

"To jim nemůže dlouho vydržet, časem jí dojde, že to nejde, on je daleko."

"Možná by si si s ní měla o tom promluvit, támhle jde, můžeš to udělat hned."

"Ahoj, o čem si povídáte?"

"O tobě a Gregorovi."

"Vážně? A co?"

"Já jen...uvažovala jsi někdy, co bude s vámi dál? On bydlí v Rakousku a ty tady."

"Já vím mami, je ještě brzo to řešit."

"Možná byste měli být jenom přátelé, nechci aby si se stěhovala do Rakouska."

"Já se nikam nestěhuju mami."

"Gregor se sem stěhovat nebude, takže..."

"Já se do Rakouska ještě nestěhuju, navíc Gregor nic takového neřekl. Musíme to teď rozebírat."

"Musíme, tohle prostě nejde, nemůže za tebou večně jezdit, a ty za ním už vůbec ne, na to je to moc daleko."

"Co tím chceš říct mami?"

"Že by sis to měla rozmyslet."

"Ty chceš abych se s ním rozešla?"

"Možná by to bylo lepší...buďte přáteli."

Zuzka zadržovala v očích slzy, nemohla to ustát, moc to bolelo. Utekla ze zahrady, celá ubračená, skočila

na postel a brečela snad hodinu. Pořád si to přehrávala dokola, nevěděla, co bude dělat.

Nechtěla se Gregora vzdát. O víkendu se rozhodla zajet za Lenkou do Brna.

Cesta vlakem byla dlouhá a únavná. Zuzka si vzala na cestu knížku, ale neměla ani sílu číst.

V uších měla sluchátka, celou cestu jenom poslouchala hudbu a koukala z okna.

Konečně dorazila do Brna, očima hledala Lenku, jakmile jí uviděla, rozběhla se k ní, musela jí obejmout.

Nevydržela to, rozbrečela se.

"Co se stalo? Proč brečíš?"

"Povím ti to, jen si pojďme někam sednout."

"Blízko odtud je park."

"Tak pojďme."

***

"Moje mamka chce, abych se rozešla s Gregorem."

"Ježiši...Proč???"

"Nechce, abych se přestěhovala do Rakouska. Říkala něco jako, že Gregor se nepřestěhuje sem.

Já tohle nechci řešit. Já bych se tam klidně přestěhovala, ale to jsem jí říct nemohla."

"Co budeš dělat?"

"Já nevim, co bys dělala ty?"

"Počkej přemýšlím...řekni mamce, že ho máš ráda, že ho prostě opustit nechceš."

"To jsem jí taky včera řekla. Řekla, že mě to přejde, že je to jenom poblouznění, že ještě potkám spoustu

dalších kluků."

"Jak moc ho máš ráda? To by sis taky měla ujasnit, nech si čas, promysli si to."

"Já nevím, jsem zmatená, moje mamka to nedovolí, budu mu muset dát sbohem."

"Já vím, že to nechceš."

"Nechci...nevim, jak mu to řeknu."

"Ty to vážně chceš udělat? Jestli ano, snad to zvládneš, já tě podržim."

"Děkuju."

***

Blížily se Zuzčiny narozeniny, na které měl dorazit Gregor. Den před jeho příjezdem Zuzka pozvala český

skokanský tým na grilování, jak slíbila. Všichni se moc bavili, Zuzka na sobě vůbec nedala nic znát.

Když večer odjeli a Zuzčiny nervy nevydržely. Seděla v pergole a brečela. Jindra se zrovna vracel pro

zbytek skleniček, co tam zůstaly po grilovací párty.

"Co je? Proč brečíš?"

"Jak mu to řeknu? Já nemůžu..."

"Komu? Co?"

"Mamka na mě tlačí, abych se rozešla s Gregorem, že to nemá budoucnost."

"To musíš vědět ty sama."

"Je to moje máma, nechci jí odporovat, možná má pravdu."

"Ty sebou necháš tak manipulovat. Je to tvuj život ségra."

"Já vím, ale já si tim nejsem jistá."

"No, jak myslíš."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nanda Nanda | E-mail | 20. srpna 2008 v 18:16 | Reagovat

tak tohle mi říct moje máma tak jí stejnak neposlechnuXD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama