Chcete být součástí tohoto blogu? Pište na ewamnacakanov@yahoo.fr!

26. díl - Miluju tě

25. srpna 2008 v 19:11 |  Povídka :o)
Zuzka se v obědu jenom rýpala. Přemýšlela tak moc, že to bylo vidět.

"Chceš se k němu vrátit?"

"Nevím."

"Ale víš, chceš, ale teď mu to neřekneš, protože si myslíš, že se mu líbí ta Mariana nebo jak

se jmenuje. Zná jí dva dny. No táák...máš ho ráda."

"Ne. Já ho miluju. Dokonce jsem mu to chtěla říct, ale bála jsem se, bojím se, že ho mám ráda víc, než

on mě. Já jsem mu ublížila. Nezasloužím si ho."

"To neříkej, každý dělá chyby a když mu řekneš, jak to bylo, on to pochopí."

"Já nevím, já teď nemůžu, potřebuju čas."

"Chápu, ale hlavně se mu nevyhíbej."

"Budu se snažit."

"A koukej jíst nebo se vypaříš."

***


"Držim vám palce, aby jste se dostali do závodu všichni."

"Díky Zuzko!" zavolal na Zuzku Tonda.

"Oni to zvládnou, dost se zlepšili. Tonda by se letos mohl dostat do dvacítky a ostatní mají

určitě na třicítku. A Koudy se určitě dostane do top deset."

"To doufám, to se potom dobře píše, když skokani dobře skáčou."

"To určitě, asi pojedu nahoru fotit. Závod potom můžu fotit odtud z dola."

"Jak chceš. Já po kvalifikaci, udělám nějakej rozhovor."

"Super."

"Ty nás sleduješ ne?" snažil se Tonda vtipkovat.

"Vždycky jsem se sem chtěla podívat. Jdu to omrknout."

"Jdu s tebou, kdyby si náhodou omdlela z toho pohledu dolů."

"To je od tebe pěkný."

Jakmile Zuzka uviděla ten nádherný výhled, zastavila se, neměla slov, nic hezčího neviděla.

"Už padáš?" zeptal se Tonda, když uviděl Zuzky výraz.

"Wooow, to je něco..."

"Já vim, musim jít pro lyže, zachvíli budu na řadě."

"Jasně, jdi. Já si tě potom vyfotim."

"No, jestli chceš."

Zuzka fotila snad všechno. Potom nachvíli přestala a znovu se kochala pohledem z můstku dolů.

"Já jsem si říkal, kde je."

Zuzka se otočila, stál za ní Kofi s Morgim.

"Nádhera viď?"

"Jo, to je."

"Gregor je zachvíli tady."

"Můžu si vás vyfotit? Dyštak počkáme na Schlieriho."

Gregor právě pomalu scházel ze schodů.

"Pojď, uděláme hromadné foto."

"Jasně, už jdu."

Zuzka si najednou připadala strašně šťastná, v očích měla slzy a bála se, aby v hledáčku něco viděla.

"Díky kluci."

"Tu fotku si musim dát na web. Pošleš mi jí Zuzko?" zeptal se Kofi.

"Já jí chci taky." přidal se Morgi.

"Jasně, já vám jí všem pošlu, potom mi dáte emaily."

"Tak jo. Jdeme se připravit ne? Zachvíli budeme na řadě."

"Zlomte vaz."

"Díky."

Gregor se ale ještě otočil. "Jsem rád, že jsi tady."

"Já taky." Gregor se už pomalu otáček, ale Zuzka dostala nutkání něco mu říct.

"Gregore?"

"Ano?"

"Já..." Zuzka sešla o pár schodů níž přímo ke Gregorovi.

"Já tě miluju."

Řekla mu to přímo do očí, potom se rychle otočila a běžela nahoru po schodech.

Schlieri se teď, ale musel rychle vzpamatovat a připravit se na svůj skok, sice to klidně mohl zkazit,

ale zase musel být opatrný, musel se soustředit, aby se mu něco nestalo.

Zuzka se mezitím vrátila dolů.

"Tak co? Je to tam super viď?"

"Nádhera."

"Jsi v pohodě? Mluvila si s Gregorem?"

"Jj, vyfotila jsem si Gregora s Morgim a Kofim. A potom...kluci šli skákat...a já jsem ucítila šanci...

jakobych to chtěla říct tam nahoře..."

"Co?"

"Řekla jsem Gregorovi, že ho miluju."

"Wooow. A co on na to?"

"Nic, jakoby nevěděl co má říct, já se otočila a běžela zpátky nahoru."

"Už jde skákat poslední skokan, co nepatří do top deset, tak se jdi připravit, abysme měli fotku

leadera kvalifikace."

"Jasně už jdu, potom půjdu klukům pogratulovat, že jsou všichni v závodě."

"To musíš."

Leaderem kvalifikace se stal Maciej Kot. Bylo vidět, že má velkou radost, usmíval se od ucha k uchu,

takže se Zuzce fotilo dobře.

"Gratuluju kluci. Šlo vám to prý skvěle. Sice jsem to neviděla, viděla jsem akorát výsledky na tabuli,

ale Helča říkala, že to bylo super. Určitě nehlhala."

"Jj, mám z toho dobrý pocit." ozval se jako první Ondra.

"Možná bysme zítra v závodě družstev mohli být zase třetí."

"Ale no ták...si trochu věřte...myslim, že i na to druhý místo byste měli."

"Taky si myslim..." odsouhlasil to Tonda.

Zuzce začala hrát kapsa, někdo jí psal smsku.

""VIDEL JSEM TE V TELEVIZI NAHORE NA MUSTKU
A POTOM S GREGOREM, CO SI MU RIKALA?
VYPADAL ROZHOZENEJ.""

"No super, už jsem byla zase v telce, jak já to dělám."

"No když někdo chodí s jedním z nejlepších skokanů."

"V tom je ten háček...všichni jsou úplně mimo mísu...mě se to nelíbí, někomu to říkat nebudu."

"Teď jsi mě pěkně zmátla. O čem mluvíš?"

"To se ještě dozvíte, já o tom nerada mluvím. Já už půjdu, mám ještě nějakou práci."

"No jen, aby jsme to nevěděli poslední, asi to bude zajímavý."

"Žádná bomba to není."

"Tak se mějte, zítra.

"Zítra? Já myslel, že tě uvidíme u nás na hotelu dneska."

"To nevím."

"Tak zítra."

"Zítra ahoj."

"Ahoj."

Zuzka se vracela směrem k Helče, ale kdosi jí zastavil.

"Ahoj!" ozvalo se anglicky.

Zuzka se pomalu otáčela, bála se, že dívka, která je za jejími zády, by mohla být Mariana.

Ale nebyla to Mariana, ale fotografka ze skijumping.pl Victoria neboli Vicky.

"Ahoj." řekla Zuzka s úlevou.

"Ty ses dala na focení?"

"Ano, ráda fotím, ne jenom skoky."

"Gregor má asi radost...Stalo se něco mezi vámi, chováte se k sobě divně. Nic mi do toho není, ale

jsem zkrátka zvědavá."

"Raději se zeptej Gregora, já už jsem to řekla víc lidem, než jsem chtěla. Ale možná to ani nebude potřeba,

aby ti to říkal. Ale to je na něm."

"Nechápu."

"Promiň Vicky, já musím jít, mám ještě práci, nezlob se, ale necítim se dobře. Ale jestli chceš něco

vědět, na Gregorovi mi záleží, nikdy jsem mu nechtěla ublížit. Měj se, můžeme si popovídat zítra."

Aniž by Vicky stačila něco říct Zuzka už byla fuč.

"Promiň, že mi to tak trvalo, ale ještě mě zdržovala Vicky."

"To nic, já už mám kousek článku."

Helča mezitím, co se Zuzka bavila se skokany a fotografkou Vicky, psala na svém notebooku článek na

jejich skokanské stránky.

"Až to budeš mít, připojím foťák a vybereš fotku."

"No jasně a na zbytek fotek se můžeme podívat na hotelu."

"To musíme, mám tam určitě pár pěkných."

"To nepochybuju."

"Já zatim odepíšu Adamovi na jeho smsku."

"Co napsal?"

Zuzka dala přečíst Helče smsku, aby jí nemusela číst nahlas.

"Nedivim se, nikdo to neví. Ví to akorát jeho tým, teda myslim, a nevim, jestli jeho rodina."

"To mě nenapadlo, jestli to řekl doma."

Otočila se a rozhlížela se po Gregorovi. Vítr jí foukal do vlasů a ona přemýšlela, co bude dál.

....""Proč to nikomu neřekl, jestli to neřekl ani jeho rodině, možná doufal, že si to rozmyslím.""....

"Helčo nevadilo by ti kdybych ti tu nechala foťák a šla pomalu do hotelu?"

"Já jsem ještě chtěla dělat rozhovor s Gregorem a potřebuju, abys fotila."

"Jasně, tak já počkám. Jdu si, ale pro kafe. Jsem vyřízená."

"Jen jdi, dej mi foťák, já zatim stáhnu fotky."

***

"Co je s tebou. Jsi nějak mimo." začal Morgi.

"Něco ti řekla viď?"

"Jo...řekla...Miluju tě."

"Co?"

"Fakt?"

"Kdo řekl ""Miluju tě."" ?"

"Zuzka." odpověděl za Gregora Morgi.

"Já jí nechápu, ona se s tebou rozejde a potom ti řekne, že tě miluje."

"Musím jít za ní."

Ale Zuzka s Helčou, už se blížili k nim, aniž by věděli o čem se baví.

"Ahoj. Gregore, nevadil by ti malý rozhovor?" zeptala se Helča.

"Ahoj." podíval se na Zuzku, jakoby se chtěl ujistit, že to, co nahoře řekla, byla pravda.

Její oči teď vypadaly jako oči malého psíka. Vyměňovali si pohledy, jako by se snažili něco si říct.

V tom, ale začal zvonit telefon.

"To je brácha." řekla Zuzka.

"Tak to vyřiď rychle."

"Jasně."

"Jsem na příjmu." řekla Zuzka do telefonu.

"Viděl jsem tě v televizi."

"Já vím, Adam už mi to psal."

"O čem jste se vy dva bavili?"

"Já...řekla jsem mu..."

"Co? Nezdržuj, víš jak je to drahý."

"Že ho miluju."

"Ještě, že to v televizi nebylo slyšet, mamka už pěnila."

"Ještě, že jsem neviděla její výraz, ještě bych si to rozmyslela."

"Ještěže."

"Je všechno doma ok?"

"Ale jo..."

"Já budu muset končit, ještě musim fotit, tak dyštak zavolej večer, ráda bych mluvila s Lenkou."

"Jasan, ahoj a rozhodně necouvej."

"Slibuju, ahoj."

Hodila mobil do tašky a chtěla se vrátit zpátky k práci, ale byla naštvaná.

"Proč mi to dělá!!!" zakřičela.

"Co jsem jí udělala! Já nechci nesnášet svojí vlastní mámu!" Zuzka začala brečet.

Rychle vytáhla kapesníky a utřela si slzy. Musela se vrátit do práce.

"Promiňte."

"Jsi v pohodě?"

"Ne, ale nech to být."

Nikdo z týmu nerozuměl, co Zuzka řekla, možná Arthur pochytil pár slov, ale i přesto nevěděl, co Zuzka

řekla. Rozhovor brzy skončil, mezitím se objevili mraky, začaly se stahovat a vypadalo to, že brzy bude

pršet. Gregor jako by váhal, jestli si má se Zuzkou promluvit.

"Je to můj život." opakovala si Zuzka pro sebe.

"Tohle je můj život nebo snad ne?" obrátila se Zuzka na Helču.

"No jasně, že jo. Půjdeme na hotel? Myslím, že si potřebuješ odpočinout."

"Nechci odpočívat, chce se mi ječet, křičet, řvát."

"Musíš se uklidnit."

"Zuzko?" Gregor se konečně ozval.

"Ano?"

"Můžu s tebou mluvit?"

"Můžeš."

Stoupli si stranou, Zuzka se podívala na Gregora, jakoby se chtěla ujistit, že dělá správně.

Teď už stoprocentně věděla, že ho miluje, ale moc jí bolelo, že její mamka je proti tomu.

"Já...nechápu to."

"Já taky ne." Zuzka už zase brečela.

"Mohl bys mě obejmout?" zeptala se ze slzami v očích.

Gregor neváhal a pevně jí obejmul. Zuzka byla konečně klidnější, měla pocit, jakoby jí právě někdo rozvázal

jazyk a ona mohla konečně mluvit. Nekoukala se Gregorovi do očí, ale byla v jeho obětí.

"Byla jsem hloupá, těžko se mi to říká, ale moje mamka...nechtěla, aby tohle pokračovalo.

Přála si, abysme byli přáteli. Jakoby mi to nakazovala a já jsem sebou nechala manipulovat, možná jsem

dostala i strach. Možná jsem měla pocit, že tohle byla chyba, ale nikdy jsem to nechtěla udělat."

"Ty jsi, ale tady...co tvoje mamka?"

"Řekla jsem jí, že se skoků na lyžích nevzdám. A ostatní mě začali podpořovat, ať se te nevzdávám, že

je to můj život. Když mi to, ale řekl i Adam, jakoby mi to došlo."

"Co to znamená? Vrátíš se ke mně?"

Pomalu jí od sebe odrthl a podíval se jí do očí.

"Jak jsem řekla, byla to chyba, možná největší v mym životě. Teď to ale záleží na tobě."

Otřel jí slzy svou rukou, nevěděl co má říct, srdce mu prudce bušelo.

"Můžeš mi dát čas? Potřebuju čas."

"Chápu to."

Všichni kolem je sledovali. Nikdo nevěděl, co se děje. Zuzka pomalu odcházela, Helča už stála sbalená a

čekala na ní. Teď už je nikdo neviděl.

"Nevadilo by ti, kdybych běžela do hotelu napřed?"

"Jen běž."

Podala jí foťák a tou nejrychlejší rychlostí si to pelášila dolů z kopce, běžela kolem hotelu skokanů.

Právě z auta vystupoval tým Norů. Zuzka si, ale ničeho nevšímala, právě teď měla pocit, že je konec.

"Nebyla to Zuzka?" zeptal se Kenneth ostatních z týmu.

"Jo, byla. Zajímalo by mě, co se stalo. Jestli jí Gregor něco udělal, tak si to vypije."

"Přeci by ses s ním nepral Tome."

"Ne, ale udělal bych mu přednášku."

"Ona to Zuzka zvládne i bez tvojí pomoci." řekl Anders Jacobsen.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 zdeneek zdeneek | 25. srpna 2008 v 20:21 | Reagovat

perfektní jako vždy:)),už se těším na další

2 WenZzdy WenZzdy | Web | 25. srpna 2008 v 20:56 | Reagovat

tohle je prostě droga

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama