Chcete být součástí tohoto blogu? Pište na ewamnacakanov@yahoo.fr!

28.díl - Historie se opakuje

26. srpna 2008 v 19:24 |  Povídka :o)
"Kde jsi byla? Jsi unavená."

"Chtěla jít navštívit Toma Hildeho, ale..."

"Ale co?"

Následovalo velké ticho, Zuzka zavřela oči, bylo to těžké vyslovit, musela si ten okamžik znovu přehrát

v hlavě.


"Ona ho políbila."

"Kdo? Koho?"

"Mariana políbila Gregora. Je konec."

"Ona jeho? A co dělal on? Nechal se?"

"Myslím, že jí odrhl od sebe, ale už ani pořádně nevím, běžela jsem hned pryč."

"Běžel za tebou?"

"Nevím, myslím, že ne...asi ne...to by mě asi dohnal nebo bych ho slyšela."

"Je konec. Já to věděla."

"Jestli ho políbila a on se od ní odrhl, to by znamenalo, že to nic neznamenalo."

"Nejsem si jistá. Možná je to tak lepší. "

"Co by řekl tvůj brácha nebo Adam. Ty se vzdáváš."

"Ne, já se nevzdala, řekla jsem mu, že ho miluju a on se dal dohromady s jinou dívkou.

Je to moje vina, můžu si za to sama, já se s ním rozešla, může si dělat, co chce. Nebudeme to řešit.

Kdo opravdu miluje, umí nechat odejít."

"Uvidíš, že ti to zítra vysvětlí."

"Nemusí mi nic vysvětlovat. Jdu se vysprchovat a jdu spát."

***

"Můžeme jít? Zkušební kolo je za hodinu."

"Opravdu chceš jít, já bych si to klidně i vyfotila."

"Já se skoků nevzdám...aspoň teď ne...až skončí tenhle závod a ten zítřejší, tak možná...

Ale teď ne! Já musím jít dál."

"Dobrá, tak jdeme."

"Pustím si do sluchátek nějakou pěknou hudbu, neva?"

"Ne, jen se odreaguj, než tam dojdeme."

"Nejradši bych si i zatancovala, to by mi bylo hned líp."

Když holky procházely kolem hotelu, kde byli ubytovaní skokani, zrovna vycházel z hotelu Arthur a Mariem.

"Zuzka jde na závody. Je statečná, já bych nešel, nechtěl bych už Gregora ani vidět," řekl Mario.

"Dyť za to nemohl."

"Měl si na to dávat pozor, nedělej z něj svatouška," začali se ti dva hádat.

"Asi máš pravdu."

Zuzka si potichu zpívala a kývala se do rytmu hudby.

"Vypadá sklesle," zrovna vyšel z hotelu i Kofi s Morgim. Podívali se na cestu.

"Chudák, ale rozešla se s ním ona."

"Ale lituje toho. Chtěl bych vidět tebe, co bys dělal, kdyby ti máma řekla, ať necháš holku, kterou

máš rád." Gregor už také vyšel z hotelu.

"Má pravdu. Nevím, co mám teď dělat. To jsem nechtěl."
***

"Tady to všechno začalo a tady to taky skončí. Co myslíš?" zeptala se Zuzka Helči.

"Jak to myslíš?"

"Zítra to skončí, muj poslední závod."

"To si nemyslim, jestli máš skoky ráda, tak to neskončí, to bys opravdu musela chtít."

"Asi máš pravdu, skoky jsem nezačala mít ráda kvůli Gregorovi, tak je taky nepřestanu mít ráda

kvůli Gregorovi. Jdu fotit."

"To jsem chtěla slyšet, jo jdi."

Namířila si to rovnou ke skokanskému stanovišti.

"Ahoj. Tak jak se máš dneska? Už jste to s Gregorem vyřešili." zeptal se Tom, když viděl usměvavou Zuzku.

"Bála jsem se, že se zeptáš, ale jo, Gregor to vyřešil, našel si novou přítelkyni."

"Cože?"

"Včera jsem šla za tebou do hotelu, otevřeli se dveře od výtahu a..."

"A?"

"Líbala ho."

"Můj bože. To ne. On se jako nechal?"

"Myslím, že jí od sebe odtrhl, ale nevím, běžela jsem hned pryč."

Zuzka měla chvíli pocit, že už to všechno ze sebe dostala, ale jako by se ta tíha vracela.

"Už je to, ale pryč, zahodila si to břemeno. Možná je to tak lepší."

"Nevim pro koho. Pro mojí mámu." Měla v sobě smíšené pocity, na jednu stranu cítila smutek, na druhé

obrovký hněv, který byl silnější než ona.

"Udělej mi laskavost a usměj se mi do foťáku."

"Když ti to udělá radost. Co kdybysme se vyfotili spolu? Chtěl bych mít tvojí fotku."

"No dobře. Kime mohl bys nás vyfotit?"

"Jasně."

Tom chytil Zuzku kolem pasu, div jí neumačkal, oba udělali nejlepší obličej, co uměli.

Zuzka se vyfotila s Kimem a Kennethem, potom vyfotila Toma,Kima a Kennetha a nakonec přišli

i ostatní členové týmu, dokonce i samotný Mika Kojonkoski, zkrátka "vyblejskla" si celý tým.

"Tak to bych měla, že bych šla o stanoviště dál." začala vtipkovat Zuzka.

"Klidně jdi, čím víc fotek, tím líp ne?"

"To určitě, stejně na tenhle závod nezapomenu. Na žádnej na kterym jsem doteď byla."

"No hlavně nesmíš zapomenout na mě."

"Jak, že se jmenuješ?" Zuzka se opravdu snažila nemyslet, na to co se stalo, ale všechno najednou

skončilo, když kolem prošla Mariana.

"To je ona?" zeptal se Tom.

"Jo."

"Nevšímej si jí. On jí stejně nemá rád."

"Jdu nahoru na můstek, ještě se vrátím."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ╝°°Fantastic girl°°╗ ╝°°Fantastic girl°°╗ | Web | 26. srpna 2008 v 19:26 | Reagovat

Ahojky jsem ve finale sonb a jeslit se it aposn trosku libi muj blgo prosim hlasni pro me vic na mojim blogu MTR :-*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama