Chcete být součástí tohoto blogu? Pište na ewamnacakanov@yahoo.fr!

29. díl - Vzpomínky a poučení

28. srpna 2008 v 10:42 |  Povídka :o)
Vyšlapala ty nekonečné schody nahorů. Měla už všeho plné zuby, sedla si na schody.

Nikdo tam nebyl. Koukala dolů na ty malé postavičky, co se híbali. Teď, ale chtěla vidět, jenom jednu

postavičku, nemohla jí najít. Snažila si vybavit všechny krásné okamžiky.

První, co se Zuzce vybavilo, byl první úsměv Gregora, tenkrát na jejím prvním závodě u Libereckého můstku.


A jako další se jí vybavila Tomova slova "Jj, je hezká a taky vtipná, ta už určitě má kluka."

Na tváři se jí objevil úsměv. Ale úsměv se z ničeho nic zase změnil na slzy, když si Zuzka vybavila

ten okamžik, co se stal v Planici, poté, co Gregor vyhrál závod a světový pohár. V ten okamžik se

přátelství změnilo na něco víc. Na něco, co pro Zuzku znamenalo víc, než si její mamka myslela.

Ale Zuzka vzpomínala dál, teď už se jí hlavou promítal ples a následující týden po plesu.

Gregorova návštěva u nich doma. Vybavil se jí ten večer, kdy bylo ještě všechno perfektní. Gregorovi dotyky

a jeho polibky na jejím těle. Měla ho plnou hlavu a musela hned teď přestat, protože bolest byla čím dál

tím větší a Zuzka jí přestávala ovládat.

Otírala si slzy z tváří, když najednou ucítila, jak někdo stojí za jejími

zády, pomalu si sedal vedle ní. Pomalu pootočila hlavu k té osobě. Ale jakmile se podívala do těch hnědých

upřímných očí, vyskočila. Nevěděla, jestli má utíkat pryč nebo počkat, co se stane.

Čekala. Potřebovala se znovu podívat do těch očí, potřebovala zjistit, co právě chtějí říct.

"Já přemýšlel. Řekla si, že je to na mě, ale není. Je to na nás obou. Řekla jsi, že mě miluješ a to

znamená..."

"Že chci být s tebou, ať se stane cokoliv."

"To co se stalo včera...Já jsem to nechtěl."

"Já vím."

"Zapomněl jsem ti tenkrát něco říct."

"Gregore!!!" zakřičel někdo úplně ze zhora.

Byl to Morgi, byl trochu udýchaný, asi běžel celou cestu nahoru.

"Nerad tě rušim, ale trenér s tebou potřebuje něco probrat."

"Už jdu."

"Jen jdi, já půjdu taky raději dolů, jen tu ještě chvíli posedím."

"Uvidíme se dole?"

"Uvidíme se dole."

***

Závod družstev se rozjel ve velkéj stylu. Samozřejmě vedli Rakušani, ale Češi se drželi druzí o třetí

pozici se prali Němci s Nory.

První kolo skončilo a během deseti minut se větrné podmínky začali měnit. Češi byli stále druzí a

Zuzka měla obrovskou radost. Ale začínala mít strach.

"Neni to nebezpečný? Vítr sílí."

"Neboj. Nenechali by je skákat, kdyby jim šlo o život."

Druhé kolo začalo, ale vítr sílil. Zuzka měla pocit, jakoby se mělo něco stát.

Její pocit neustále sílil, skokani jen tak tak ustávali svoje skoky. Dlouho se čekalo než

jury pustí do nájezdu další skokany. Na řadě měl být Gregor, Zuzka začínala panikařit.

"On bude skákat? To nemůže. Přeci ho tam nepustí."

"Neboj se, nic se nestane, nepustili by ho tam, kdyby podmínky nebyli v pořádku."

Zuzka to nevydržela stoupla si přímo k nájezdu. Sledovala, jak se její láska připravuje na svůj skok.

Chtěla to už mít zasebou. Větší strach nikdo necítila, Gregor už byl ale v nájezdové stopě, jeho rychlost

byla obrovská. Byl vysoko ve vzduchu.

"Neeeeeeee!!!" zaječela najednou Zuzka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ashlinka Ashlinka | Web | 28. srpna 2008 v 12:46 | Reagovat

Další! Já chci další díl!! :-D Kdy bude?? Mohl by být zase večer, plsky!! :-D To je jako droga :-D

2 autorka autorka | 28. srpna 2008 v 12:56 | Reagovat

nejspíš až zítra, ale nejsem si jistá...

3 Ashlinka Ashlinka | Web | 28. srpna 2008 v 14:16 | Reagovat

Škoda mno...je to hrozně zajímavý :-)

4 Nina Nina | E-mail | Web | 30. srpna 2008 v 23:42 | Reagovat

Jeje .. velký zvrat ... doufám, že to není kvůli mě, jak sme se o tom bavily :-D ... nechtěla jsem Gregora pochroumat :-D ... ale beru to .. varovalas mě :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama