Chcete být součástí tohoto blogu? Pište na ewamnacakanov@yahoo.fr!

30.díl - Nachvíli normální člověk

31. srpna 2008 v 8:00 |  Povídka :o)
Jakoby Gregora někdo obrátil, mávnutím proutku letěl hlavou dolů.

Stačil si zakrýt rukama obličej. Dopadl na ten zelený umělý povrch, který byl ještě k tomu pěkně mokrý.

I přestože první vyběhla Zuzka, záchranáři byli blíž, proto byli u Gregora první.

"Gregore!!! Řekni něco!"

"Myslím, že byste měla jít zpátky slečno."


"Jsem v pořádku." ozvalo se znenadání.

"Gregore?"

"Trochu mě bolí ruka, asi jí mám naraženou."

Vstal a to hromové ticho se najednou změnilo ve velkou úlevu, všichni kolem začali tleskat.

Zuzka podepřela Gregora za zdravou ruku, trochu kulhal, zřejmě měl naraženou i nohu.

Došli do poloviny dojezdu a Gregor se najednou zastavil. Podíval se na můstek.

"Co je ti? Jsi v pořádku?"

"Naprosto."

Znovu všechno utichlo.

"Chtěl jsem ti to říct, už nahoře, ale možná to bude lepší, tys to řekla nahoře, já dole."

"Miluju tě."

Opatrně ho objala. Všechno už bylo, jak mělo být. Políbili se a tleskali jim snad všichni.

"Tuhle fotku ti dám zase já k narozeninám. Nebo Vánocům, ty jsou dřív."

"Budeme mít ještě pořádnou sbírku jednou."

"Určitě, ale teď musíš do nemocnice, aby byli všichni klidnější."

"Pojedeš semnou?"

"Že se ptáš."

Závod byl ukončen. I přes Gregorovo zranění Zuzka byla šťastná, Rakušané vyhráli první místo a Češi

byli druzí. Norové si vybojovali třetí příčku a tak to bylo pro Zuzku ideální složení podia.

Předali se ceny, Zuzka si vyfotila podium a hned potom už vedle Gregora do sanitky.

***

"Měl jste štěstí. Ruka je pouze naražená. A ta noha, to nic není asi jste si při vstávání natáhl sval."

"A kdy budu moct skákat?"

"Tak příští týden bych závod raději vynechal. Ta ruka potřebuje aspoň pět dní v klidu. A ten sval by

měl být za tři dny zase v pohodě."

"Když jeden závod vynechám..."

"Tak se nic nestane." dodala Zuzka. "Tak se na něj jednou podíváš ze zdola no..."

"Máš pravdu. Budu tě kontrolovat, jestli to všechno dobře fotíš."

"Hej, ty budeš pěkně sedět a ani se nehneš." (smích)

"Sanitka vás odveze, kam budete chtít."

"Děkujeme." řekli oba na ráz.

Sanitka je odvezla ke Gregorovu hotelu, kde už čekali snad všichni novináři.

"Chceš, abych tu byla s tebou nebo můžu jít?"

"Ne, v pohodě...jen jdi, ale možná by měl jít někdo s tebou."

"Támhle je Helča, no tak já počkám a půjdu potom s ní."

Gregor se novinářům pokoušel vysvětlit, co se asi před hodinou odehrálo na můstku.

"Měl jsem štěstí." pořád opakoval.

Když už neměl, co by novinářům pověděl a jak by si ještě poštěžoval na jury, která jeho pád zavinila,

pouze dodal "Zítřejší závod vynechám, ten příští nejspíš také, nejspíš budu závody sledovat s mojí přítelkyní

jako obyčejný divák." Otočil se na Zuzku a usmál se na ní, jakoby si přál, aby všichni věděli, že ta dívka

tam v zadu, je jeho přítelkyně.

***

Příští den Gregor opravdu sledoval závod se Zuzkou. Nebo spíš sám. Zuzka běhala kolem dojezdu a neustále

fotila.

"Nechceš si nachvíli sednout?" zeptal se jí Gregor.

"Mě to baví. Ještě chvilku."

Závod vyhrál Andy Kofler, vedle něho na bednu se na druhé místo postavil Thomas Morgenstern a jako

bronzový skončil Simon Ammann, který jako vždy neuměl skrýt svou radost s pódia.

"Už jsem tu, ale budu muset jít ještě na tiskovku."

"Počkám tu na tebe."

"Dobrá." dali si pusu a Zuzka zase šla.

Celý zbytek strávili spolu, jako dvě hrdličky se procházeli po městě, Gregor chudák o berlích, ale

vůbec si nestěžoval. Seděli na laviččce na náměstí, museli si promluvit a teď oba věděli, že přišla ta

správná chvíle.

"Přijedu za tebou v pátek a promluvim s tvojí mamkou. Potom můžeme jet společně na závod do Liberce."

"Vážně si s ní chceš promluvit?"

"Musí pochopit, že se máme rádi. A že udělám, a že to s tebou myslím dobře."

"Dobrá. Mám jí na to připravit?...myslím na tvůj příjezd."

"Nemusí vědět, že přijedu."

"Akorát nevím, co jí řeknu, až se vrátím domů. Řeknu něco jako, že jsme spolu a že nežádám o její svolení.

Prostě je to můj život. Musí to pochopit."

"Neboj, určitě to časem pochopí."

***

Druhý den ráno se holky vracely zpět domů, Helča vysadila Zuzka v Praze na nádraží.

Cestou na nástupiště se jí snažila ještě trochu povzbudit.

"Ty to vzládneš, přeci neprošla přes všechny ty přákažky, abys to teď vzdala."

"Nic nevzdávám a ani nevzdám. Prostě to buďto pochopí nebo ne."

"Přesně. Tak se měj a dávej na sebe pozor, uvidíme se příští týden u můstku."

"Jasně, příští týden. Díky za všechno."

"Neni zač."

Cesta vlakem připadala Zuzce jako věčnost, na nádraží na ní měl čekat bratr, ale když vystoupila

z vlaku, Jindra nikde nestál. Proto prošla podchodem přímo do hlavní budovy nádraží.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ashlinka Ashlinka | Web | 31. srpna 2008 v 11:34 | Reagovat

Uff, sem si oddechla :-D Myslela jsem, že se mu stane něco hroznýho :-D Kdy bude další díl? A nechceš vždycky na konec příběhu napsat, kdy asi bude pokračování?

2 autorka autorka | 31. srpna 2008 v 18:23 | Reagovat

nevim,  kdy bude další díl...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama