Chcete být součástí tohoto blogu? Pište na ewamnacakanov@yahoo.fr!

32.díl - Velká párty

21. září 2008 v 14:42 |  Povídka :o)
Byl konec skokanské sezóny 2011/2012, blížil se domácí závod v Liberci. Kvapem se blížilo jaro,
sníh rychle tál a začaly kvést první sněženky. Zuzka se na všechny moc těšila, měla sice plno
práce se školou, ale zkouškové období bylo za ní a tak mohla být chvíli v klidu. Po univerzitě lítala
sem a tam, hledala Báru, se kterou musela nutně mluvit o zítřejším závodu a její nepřítomnosti
na posledních dvou přednáškách.

"Ahoj Tome, neviděl jsi Báru?"
"Jo myslim, že šla na záchod."
"Díky moc."
"Ahoooj. Celou dobu tě hledám, musíme se domluvit na tom zítřku."
"Neboj, poznámky ti půjčím, neměj pořád strach, dyť jsem ti to slíbila."
"Jasně, dobrá, už jsem klidnější."
"Jak se těšíš?"
"Jsem trochu nervózní, Gregor pozval celou mojí rodinu a jeho rodinu, vůbec nevím, co má zalubem."
"Nějaký překvápko jo?"
"Jo, a to mě děsí."
"Já bych se taky bála, ale určitě to nebude nic hroznýho, něco příjemnýho, není se čeho bát, ale obavy jsou přeci jen na místě, já vim."
"Jdu zpátky na kolej, Petra už na mě určitě čeká, máme se sejít a jít si někam sednout, nechceš jít s námi?
Jde i Klára."
"To bych mohla, stejně teď nemám co napráci a trochu se odreagovat od učení..."
"Tak jdeme!"
***
Poslední hodina Latiny, samozřejmě jenom pro Zuzku, byla jako vždycky doopravdy zajímavá.
Zuzka měla dycky plnou hlavu latinských slov a pletla si je jeden s druhým, strašně se jí ulevilo, když uslyšela
ten známý zvuk školního zvonku.
"Tak já pádim! To už zvládneš, už jenom tři hodiny."
"No jasně, to už nich neni, kdyby byla třeba středa bylo by jich ještě pět nebo šest. Užij si to a pozdravuj všechny."
"Jasně, budu. Ahooj. V neděli jsem tu zpět."
"Ahoj."
***
Zuzka měla pocit, že cesta vlakem trvá věčnost, neměla ani zdání, že stihne přečíst všechny poznámky, co
si vezla sebou do Liberce. S Helčou se měli sejít v Liberci na nádraží. Podle jízdního řádu, tam měla Zuzka
dorazit kolem třetí hodiny. Vlak měl jenom pět minut zpoždění a tak Zuzka byla v klidu, nemusela pospíchat.
Velké nádražní hodiny ukazovali za deset minut tři. Zuzka musela počkat, až se Helča ozve sama, nemohla
jí rušit. Nechtěla, aby kvůli ní ještě Helča nabourala nebo dostala pokutu. Nečekala moc dlouho asi za dvě
munitu už zvonil telefon.
"Už jsem tu, čekám na tebe na parkovišti, je to hned vedle nádraží."
"Jasně, vim kde to je, neboj."
...
"Ahooj. Jaká byla cesta?"
"Dlouhá, ale vlak mi nikde neujel, tak je to dobré a co ty?"
"No mě sice vlak ujet nemohl, ale cesta byla taky dlouhá, bála jsem se, abych neusnula, jsem dneska nějaká
unavená, potřebuju si dát kafe, nezajdeme někam?"
"Tak jo, můžu si dát k tobě aspoň ten bágl?"
"No jasně."
***
"Kdy přijedou vaši?"
"Až zítra, kvalifikaci prý vidět nemusí. Když už o tom mluvíme, je to divný..."
"A co?"
"Že je Gregor pozval. Jako by něco chystal, jsem z toho celá nervózní, už od té doby, co se mi to řekl."
"Třeba je pozval jen tak, ale je možné, že by za tím něco mohlo být, ale podle mě je chtěl jenom vidět."
"Asi máš pravdu, jeho rodiče přijedou už dneska, těším se na Glórii."
"Jeho ségra přijede taky jo? Ještě jsem jí neviděla."
"A jeho brácha Lucas taky. Tě seznámím."
"To by bylo fajn."
***
Byla zima, ale Zuzka byla připravená. Byla teple oblečená a měla rukavice. Trochu se bála, aby nesněžilo,
protože by jí někdo musel držet deštník nad hlavou, aby mohla fotit, jako letos když byli v Lillehammeru.
Foukal menší vítr, ale jinak byli podmínky přímo ideální, tréninky museli proběhnout s malým nájezdem,
kvůli velkému protivětru, ale chvíli před kvalifikací se vítr trochu uklidnil a foukal spíše do zad. Zuzka seznámila
Helču s Glórií a ostatními členy Gregorovi rodiny.
"Zuzko...Kdy přijedou tvoji rodiče?" zeptala se uprostřed rozjeté kvalifikace Gregorova mamka.
"Zítra odpoledne, akorát měl dneska dorazit brácha s přítelkyní. Ale trochu se zdrželi v zácpe, každou
chvíli tu snad budou."
"Tvuj brácha je fajn a umí dobře německy." přidala se do rozhovoru Glórie.
"Jj, každý víkend mě učí. Já mu za to přispívám na benzín."
"To je od něj pěkný."
"Jj, sám se nabídl a pořád mě chválí, možná už brzy budeme moct mluvit jenom německy."
"To by bylo super."
"Jindra pořád tvrdí, že mám talent na jazyky. Už i norsky mluvim plynule, sice mám pořád trochu
mezeru ve slovíčkách, ale Tom říkal, že to se spraví."
"Myslíš Toma Hildeho?"
"Píšeme si přes email, on mi píše norsky a já se snažim mu odpovídat taky v norštině. Někdy je to
doopravdy sranda."
"Slyšela jsem, že už jsi se skamarádila se všema skokanama."
"No nevím, jestli se všema, ale ráda si s nima povídám, nejvíc si povídám s Norama, Čechama a samozřejmě
s klukama z Gregorova týmu, ale taky hodně se Simonem Ammannem a Andreasem Küttelem
například, ale i dalšími.
A také si hodně povídám s ostatními novináři a fotografy, přijde mi, že jsme tu skoro jako jedna velká rodina."
(smích)
"To je pěkné." řekla s úsměvem paní Schlierenzauerová.
Kvalifikace proběhla docela rychle, bez větších problémů. Vítězem se stal Pavel Karelin. Zuzka lítala po
celém skokanském areálu, co to šlo. Začínala jí být zima a potřebovala ještě pár fotek, Pavla už vyfotila, ale
ještě jí zbýval pěkný obrázek Schlieriho, který doletěl nejdál.
"Půjdeš s námi dneska na večeři?"
"To bych ráda, ale budeme slavit bráchovo narozeniny a teď jsi mi připomněl, kde ksakru je..."
Rychlostí blesku vytáhla mobil a vytočila Lenčino číslo.
"Ahoj."
"No Ahooj. Kde jste?"
"Už tam budeme, stáli jsme asi ve třech zácpách, dokonce jsme byli svědky bouračky, ale naštěstí jsme v pořádku.
Pět minut."
"Jasně, já jenom že jste to všechno propásli, dyštak počkejte u brány, dovnitř už nechoďte, já to tu zabalim.
Dám fotky do počítače a můžeme jít."
"Dobře, řeknu to Jindrovi."
"Už jsou tady. Promiň mi tu večeři, ale říkala jsem ti to, nebo snad ne?"
"Říkala já vím, ale myslel jsem, že předtim budeš mít chvíli čas. stejně jdeme na večeři zítra i s vašima."
"Jj, neboj...na té už chybět nebudu. Asi tak za dvě hodiny máme objednaný ten bowling, všech pět drah,
tak vem koho chceš a přijďte. Na to jsi doufám nezapomněl."
"Jasně, rodiče říkali, že by šli a kluci se už těší."
"Super, já pozvala všechny Nory,Čechy,Švýcary,nějaký Finy,Němce,Poláky a Vicky a Tedeuzse a Helču a
Kristýnu... já už ani nevim koho. Bude nás tak zkrátka hodně, šetřila jsem na to dlouho, tak co..."
"A určitě máš dost peněz?"
"Nějaký peníze mám z brigády, potom od mamky a taky Lenka mi přispěla. Taky nějací skokané mi
přispěli, třeba Norové dali skoro všichni a Morgi s Kofim a Martinem. Samozřejmě Tonda mi něco dal a
kluci z týmu se složili. Bylo to všech moc pěkný. Je pravda, že bráchu zná skoro každej,
je strašně ukecanej."
"Všichni ho mají rádi, je to super kluk. A kdybys potřebovala, klidně ti ještě přispěju."
"Ne to ne...už si mi nějaký peníze dal, to stačí."
"Dobře no."
Zatímco Zuzka dávala fotky z kvalifikace do notebooku, probírali se Schlierim přesný čas oslavy.
"Už to mám! Tak já půjdu. A Helčo nezapomeň v osm."
"Jasně budu tam. Si nenechám ujít takovou párty."
"Užij si tu věčeři a pokuste se dorazit před osmou, ano?"
"Slibuju. Miluju tě."
"Já tebe taky, zatim ahoj."
"Ahoj."
Zuzka se ještě skočila omluvit Schlierenzauerovým, že nemůže jít s nimi na večeři. A potom si to rychlým
krokem zamířila k bráně, kde už čekal Jindra s Lenkou. Vypadali dost zmrzle, vypadali jako byli botama
přilepení k zemi a nemohli se pohnout.
"Kdybych nefotila a neustále se s někym nebavila, měla bych o vás strach, málem jsem na vás dva zapomněla.
Ještěže jste v pořádku."
"No jako já se bál pořád víc, ta první zácpa byla v pohodě, ale ta bouračka, to byl děs. Potom jsem byl
tak vystrašenej, že jsem musel jet pomalu, nakonec jsme ale stejně skončili ještě v jedné koloně, tam jsme
se zdrželi asi nejdýl. Viď?"obrátil se Jindra na Lenku.
"Jo, dneska to byla samá bouračka, snad to bude v neděli lepší."
"Asi jste měli jenom smůlu."
"Asi jo. Tak kam půjdeme?"
"Pojedeme na hotel, vybalíte si, trochu uvelebíte, potom si skočim něco zařídit a vy se projdete chvíli po
městě než to zajistim a potom si půjdeme někam sednout ne?"
"To zní docela dobře."
Jindra neměl ani tušení o té velké oslavě, co Zuzka chystala skoro celé dva měsíce dopředu. Oslava jí vyšla
docela draho, zamluvit celou bowlingovou dráhu jenom pro sebe, nebyla vůbec hračka, ale díky příspěvku
skoro všech pozvaných, to nebyl skoro vůbec problém a kdo by také nevyšel vsříct dívce, která chodí z nejlepším
současným skokanem, navíc se Zuzka se také nezapomněla zmínit o tom, že přijdou i ostatní skokané.
Majitel bowlingové dráhy se nenechal Zuzkou dlouho přemlouvat. Zatímco se Jindra s Lenkou procházeli po
Liberci, Zuzka jela do bowlingového centra a dolaďovala detaily. Spousta nafouknutých balónků, třásně,
osvětlení, dobrá hudba, na každém stolku jídelní lístek a ještě mnohem víc.
Když si Zuzka byla jistá, že je všechno, jak má být, nachviličku se posadila a vypila celou sklenici
dobře vychlazené minerálky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ZhUZhANKhA ZhUZhANKhA | Web | 21. září 2008 v 18:19 | Reagovat

pěkné...tož :)

2 Káťa Káťa | 22. září 2008 v 10:28 | Reagovat

Tak taková oslava se skoro všema skokanama by se mi taky zamlouvala :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama