Chcete být součástí tohoto blogu? Pište na ewamnacakanov@yahoo.fr!

Ff - Román o Rakušanech

38. díl - TEN deník (konec FFky!!!)

3. července 2008 v 18:29 | Evča
Rok 2027
"Mami? A kde jsou další zápisky?" ozval se hlas z obýváku.
"Cože?" zavolala jsem z kuchyně.
"No..Kde jsou další zápisky? Proč to nepokračuje?" přišla za mnou s deníkem. Kdo? No přece moje dcera. Je mi 36 a mám krásnou, 15. let starou dceru. Včera jsme spolu uklízely na půdě a mezi starými krámy jsem našla deník, který jsem už dávno považovala za ztracený. A nebyla by to ona, kdyby se do něho hned nezačetla.
"Mami?" pobídla mě.
"Co? Aha..Proč to nepokračuje? To je jedno," vzpamatovala jsem se z myšlenek. Možná bych ji tak neměla odbývat, ale opravdu se mi nechtělo o tom mluvit.
"Ale no tááák. Já to přečetla celý," naléhala a mávala mi tlustým deníkem před obličejem. "Opravdu celý! Tak mi to řekni! Proč jsi skončila u toho, že si Peter myslel, že jste se Schlierim možná něco víc? Řekni, prosííím."
"Vždyť jsem ti říkala, že to je trochu upravený. Protože jsem milovala psaní, tak jsem to rozváděla i za cizí osoby, nebo jak jsem si myslela, že to bylo," odbyla jsem ji a začala jsem krájet květák.

37. díl - Čokoládová jako tvoje oči

26. června 2008 v 17:41 | Evča
Po poledni vpadl k Julii.
"Prosím. Koupil jsem."
"Díky. Jé, čokoládová. Jak jsi věděl, že je moje oblíbená?"
"No, vidíš to..," řekl Arthur a posadil se na pohovku. "Co jste to vlastně dělali s Gregorem v Polsku?"
"Už jsem ti to přece řekla."
"A dívali jste se na západ slunce? Já se díval a bylo to krásné každý den."
"Znáš mě. Vždycky když jsem v cizině, tak usnu dřív než slunko zapadne."
"Vážně? Ale.."
"Ale co?"
"Nic. Musíš už jít a ty by jsi raději měla jít za Lisou."
*
Večer se Julie setkala s Peterem. Seděli v parku. To dělali nejraději. Z jedné strany trocha soukromí, z druhé strany trocha cenzury od kolemjdoucích. To bylo pro Julii ideální.
"Pohádali jste se s Lisou?"
"Proč se ptáš?"
"Protože se divně tvářila, když jsem se na tebe ptal."
"Co říkala?" zeptala se Julka. Byla trochu vyděšená, protože se sama chtěla svěřit Peterovi a nevěděla, co všechno mu Lisa řekla.
"Jenom abych si dával pozor. Nerozumím ji. Nechápu to."
"No…Musím ti něco říct…."
"Takže se Lisa na tebe naštvala proto, že jí nic neříkáš?"
"No…Asi ano."
"Ne. Pojď, půjdeme k nám domů. Musíte si to vyjasnit," Peter táhl Julii za sebou. Chápal, že není zrovna nejideálnější, že se Julie zná se skokany. Věděl, že kdyby chtěli, přebrali by mu ji. Jestli už to neudělali. Neměl v porovnání s nimi žádnou šanci a dokonale o tom věděl.
*
Na začátku Lisa nechtěla o ničem mluvit, ale na konci ji bratr zlomil.
"Liso… Já jsem se jenom prostě bála, že by jsi tomu nerozuměla. Přátelství s třema klukama…vypadá to dost abstraktně. Ještě ke všemu jsou to skokané. Nechci to nikde rozhlašovat."
"Chápu, ale proč jsi mi nevěřila?"
"Chtěla jsem ti to říct, ale nevěděla jsem jak."
"No dobře, ale seznámíš mě s nimi?" na její tváři se objevil úsměv.
"Třeba hned zítra."

36. díl - Měli jsme se dobře

23. června 2008 v 15:06 | Evča
Julka se vzbudila okolo 9. hodiny. Elegantně se vysmekla z Gregorova objetí, aby ho nevzbudila. Posadila se na kraj postele a čekala, až se probudí.
*
"Gregore, vraťme se už domů."
"Už?"
"Ano, už je nejvyšší čas."
*
-úterý ráno-
Julie s Gregorem se vrátili domů včera večer. Marcin se také vrátil domů. Julie se vydala s Lisou do parku. Lisa se nemohla Julky dočkat, protože ji chtěla celá nadšená vyprávět o svém vztahu s jedním z těch kluků, které společně potkaly v kavárně.
"Julie-" uslyšely za sebou hlas. Byl to Marcin…
*
"Gregore, co vy jste tam vlastně dělali?" zeptal se s očekáváním Mario. Vraceli se z tréninku a mířili na sraz s Arthurem.
"Dost věcí. Hráli poker, procházeli jsme se…"
"Překvapil jsi mě. Čekal jsem, že bude něco víc mezi vámi a ono nic."
"I kdyby něco bylo, tak by to takhle nevykládal. Oba přece dobře víte, že na Julku nedám dopustit. Měla dost problémů s Marcinem. Vy nejste ti praví pro ni," ozval se Arthur.
"Mluvíš, jako by jsi byl jejím otcem. Nevíš, co dělá a nemůžeš jí vybírat přítele," řekl Schlieri a přemýšlel o polibku, který měl oficiálně zapomenout. Ale nedařilo se mu to, protože Julka úžasně líbala.
"Něco, o čem bych měl vědět?"
"Měli jsme se dobře."

35. díl - Víš něco, co já ne?

25. května 2008 v 16:14
Pozdě večer Thomas a Gregor pozvali Julku k sobě. Posadila se vedle Gregora. Vlastně ani nevěděla, proč ji k sobě pozvali, ale protože neměla nic jiného na práci, tak přišla. Oznámila Gregorovi, že s ním může zůstat v Polsku. Ten, s velkou radostí, okamžitě poslal zprávu Arthurovi.
*
Probudila se asi v 10. Normálně vstávala dříve, ale předešlou noc toho moc nenaspala. Přes půlku noci ji Rakušané učili hrát poker. Gregor byl v něm mistrem, ale ani od něho tu hru moc nechápala. Celá rozespalá se vydala dolů na snídani. Na zpáteční cestě potkala Gregora.
"Tak na co máš dneska chuť?" zeptal se plný energie Gregor.
"Všechno je mi jedno Schlieri."
"A znáš místo, kam se nemusí jít přes vysoké hory? Jak vidím, tak nemáš asi moc síly, co?"
"Dolina Kościeliska."
"Název mi nic neříká, ale zní to zajímavě. Tak půjdeme, ne?"
Šlo se jim dobře, díky tomu, že nepotkali moc turistů.
"Hmmm....Jsi chytrý," řekla, když Gregor opět uhádl její otázku. Už několik minut se totiž předháněli v zeměpisných znalostech. "A víš, kde se nachází nejdelší náměstí v Evropě?"
"Nemám tušení. A ty to, chytráku, víš?"
"V Pułtusku. Ha!"
"Tím jsi mě dostala. Ale počkej, já na tebe ještě něco najdu. Nemůžeš vědět všechno. Jenom počkej..."

34. díl - Ona umí polsky?

11. května 2008 v 15:52 | Evča
"Země volá Schlierenzauera," zamával mu Morgi před nosem.
"Co?? Co se stalo?"
"Kde jsi byl?"
"Jak to kde? Tady. Čekám tady na tebe."
"No..Tak jsem tady."
"Vidím. Tak jak bylo?"
"Fantasticky. Je to suprová holka. Dobře jsme si popovídali. Už vím, proč ji máte tak rádi. Budu ji muset lépe poznat."
"Opovaž se," podíval se na něho výhružně Gregor.
"Věděl jsi, že miluje zeměpis?" ignoroval Morgi jeho poznámku.
"Ne. Jak bych to asi tak mohl vědět? Nebavili jsme se o tom."
"Tak teď už to víš. Máte společné téma, protože ty přece taky zbožňuješ geografii, ne?"
"Nejspíš," pronesl Gregor zasněně.
"Stalo se něco?"
"Nic. Jdu spát."
Gregor ale nemohl usnout. Přemýšlel o tom, co řekne Julce.
"Thomasi...Opravdu jste se tak dobře bavili?"
"Hmm...Bavili. Dokonce i o tobě mluvila."
"A?"
"Co a?"
"No..Co říkala?"
"Nic hrozného to nebylo, neboj," rozesmál se Thomas, ale to už mu na hlavě přistál polštář od Gregora.

33. díl - Julka a Morgi??

8. května 2008 v 15:33
"Macku, ty ji znáš?" zeptal se Kamil
"Dá se to tak říct. Přijela z Rakouska."
"Ty teda neztrácíš čas, co?! Pěknou holku si najdeš i na závodech."
"Jenom jsem jí řekl, kde najde Rakušáky. Toť vše."
"Jasně. Problém je v tom, že tě znám moc dobře."
"Ale já teď fakt mluvím pravdu!"
Před domkem, kde bydlela na ni už čekala paní Marie. Asi tady seděla už delší dobu, protože vypadala celkem zmrzle.
"Čekáte na někoho?"
"Na tebe a turisty, které mají někdy teď dorazit."
"Počkám s vámi, jestli chcete."
"Jedla jsi něco?"
"Asi ne."
"Asi ne? Tak hybaj do kuchyně. Já už ti něco připravím."
Julie musela v kuchyni spořádat velký koláč. I když dnes nic nejedla, nebyla hladová. Během jídla přijeli hosté. Manželé s chlapcem. Asi fanoušci skoků, protože s sebou měli trubky, šály a čapky. Dostali pokoj hned vedle Julie. Po jídle se vydala k sobě do pokoje. Rozhodla se zatelefonovat Arthurovi, protože mu to slíbila.

32. díl - Polibek pro vítěze

29. dubna 2008 v 12:36
Ráno Julii probudily slunečné paprsky a ťukání na dveře. Teta přišla pro Julii, aby ji odvedla na snídani.
"Už víš, kam dneska vyrazíš?"
"Asi půjdu na Morskie Oko. Nemám chuť na velkou procházku. A pak asi půjdu k můstku."
"Přijdeš na oběd? Bude tvůj oblíbený."
"Ne, mockrát děkuji, ale nemusíte si dělat starosti. Najím se venku."
"Jak chceš, ale kdybys měla hlad, tak přijď."
Julie Gregorovi vzkázala, že se zastaví odpoledne. Ráda se procházela sama. Díky tomu, že bydlela v Rakousku blízko Alp, byla vytrénovaná na vysoké výšlapy, proto ji hory v Polsku nepřekvapily. Posadila se na kámen a dívala se na hory. Bylo jí tak dobře, že si ani nevšimla, jak ten čas letí. Nakonec vstala a vydala se do Zakopaného. Najednou jí zavolala Gregor.
"Nazdar. Slyšíš mě? Je tam moc velký hluk."
"Slyším tě. O co jde?"
"Chtěl jsem vědět, kdy přijdeš, protože máme něco pro tebe."
"Co?"
"Uvidíš až přijdeš."
"Tak už jdu."

31. díl - Rande? Chápu..

17. dubna 2008 v 18:15
"Hej, kvůli tobě je teď Peter v depresi! Nechceš se s ním setkat! Nestavíš se aspoň zítra ráno? Jestli ne kvůli němu, tak aspoň kvůli mně."
"Nemůžu. Zapomněla jsi?"
"A no tak... Co ty vidíš na těch skocích? Jako mně se taky líbí, ale že bych za ně musela vyhazovat peníze na závodech... Radši si koupím něco na sebe a na skoky se kouknu v televizi."
"Ale na živo je to něco jiného. Nepopsatelného."
Julie strávila v dětském domově celý den. Musela jim organizovat zábavu. Když vycházela, byla strašně zničená. Čekal na ni Gregor.
"Čekáš na někoho?" zeptala se ho, když kolem něho procházela.
"Na takovou ošklivku."
"Tu neznám," řekla a odešla.
Gregor ji dohonil.
"Počkej. Vždyť sama víš, proč tu jsem. Chtěl jsem se ti omluvit. Choval jsem se blbě, měla jsi pravdu. Přemýšlel jsem hodně o tom."
"Sám jsi došel k rozhodnutí omluvit se mi?"
"Sám."
"Tak to je dobře. Jinak ahoj."
"Julko, setkáme se ve středu?"
"V Zakopanem? Určitě."

30. díl - Nejhorší způsob

16. dubna 2008 v 18:47
Historický díl!!! 30.!!! xDD
V neděli se chtěl Peter setkat s Julii, ale dívka odmítla. Musela si nejprve všechno promyslet. Rozhodla se strávit celý den doma. Kluci se měli vrátit konečně dnes, ale až večer. Její rodina se vydala na procházku, takže zůstala opuštěná sama doma. Neměla ráda bezčinnost. Proto se posadila před mapu a dívala sena Tatry. Odjížděla ve středu ráno. Před závody se chtěla ještě trochu projít po horách. Dnes měla dost času na přemýšlení o ní a o Peterovi. Lehla si na postel a se zavřenýma očima začala hloubat....
*
"Myslíš, že spí, nebo to jenom hraje?" zeptal se Mario, sklánějíce se nad dívkou.
"Hned se dozvíme," řekl Arthur a opatrně odsunul kousek peřiny, aby polechtal Julii na noze. Rychle vyskočila z postele.
"Zbláznili jste se? Víte kolik je hodin?"
"Osm. Rád tě vidím," ozval se Gregor s úsměvem.
Dívka si zabručela cosi pod nosem a vydala se do koupelny. Po pár minutách se vrátila upravená.
"Teda, teď jsi udělala rekord. Jde ti to v koupelně čím dál rychleji!"
"Sklapni, Arthure."
"Proč jsi taková nepříjemná?"
"Nenávidím, když mě někdo o prázdninách budí v osm hodin a ani mi to dopředu neřekne."

29. díl - Flirtovala jsi s ním!

15. dubna 2008 v 11:38
"Petere, kam mě to tahneš?"
"Neboj se. Musíš se odreagovat. Pracuješ ve dne, v noci.."
"Ale já se chtěla sejít s Lisou."
"Můžeš později…Třeba hned zítra."
"Ale já.."
"Řekl ti už někdy někdo, že jsi neskutečná?"
"Jo."
"To je dobře. A jdeme na jedno místo, které bych ti rád ukázal. Neví o něm moc lidí…"
Byla už tma, když dorazili na to místo. Malý, osamocený domek.
"Tak co?" zeptal se ji s dychtivým pohledem.
"Pěkné, ale co to je za místo?"
"To je můj dům. Taková úžasná samota…"
"Petere…Proč jsi mě sem přivedl?"
"Chtěl jsem, aby byla romantika…"
Pro Julii to ale nebylo moc romantické místo. Trochu se bála. Nevěřila ještě na sto procent Peterovi. Jak rychle to šlo, z místa utekla…

28. díl - Přítel? Kamarád!

14. dubna 2008 v 18:48 | Evča
Teď, když spolu domluvily, zavolal Peter. Julka se na začátku dusila smíchy.
"Chtěl bych ti poděkovat za milý večer. Už dlouho jsem se tak nepobavil."
"To já bych měla děkovat. Bylo to pěkné."
"Když jsme se oba tak bavili, co takhle se ještě někdy sejít?"
"Klidně, ale dnes večer nemůžu."
"Tak...V poledne?"
"Budu se těšit."
*
"Tak co? Domluvil ses s ní?"
"Ano, ale nemá na mě moc času."
"Co to je?" zeptala se, zvedajíc ze stolu kartičky.
"Nechej to!"
"Ty...ty sis napsal, co ji máš říct? Panebože! To snad není pravda! Hned jí to zavolám!" vybuchla Lisa smíchy.
"Opovaž se!"
Lisa se smíchem vyběhla z jeho pokoje a zamkla se v koupelně. Všechno Julce řekla. Když vyšla, narazila na bratra, který čekal před dveřmi.
"Teď už u ní nemám žádnou šanci. Fakt díky."
"Klídek. Nesmála se ti....Možná trošku, ale řekla, že je to sladké. Nemáš se za co stydět."
"No jasně..."

27. díl - Ale líbí se ti Peter, ne?!

12. dubna 2008 v 20:54 | Evča
"Petere, znáš tu dvojici?"
"Ano, je to můj kámoš a jeho přítelkyně."
"Přítelkyně?" nedokázala zakrýt vyděšení.
"Ano, jsou spolu už dlouho. Měli problémy, hodně se hádali, ale teď už jsou zase spolu. Dokonce se i mezitím podváděli."
"Jak to víš?"
"Jednou jsem ji viděl s někým jiným, anebo jeho...Ale proč se ptáš?"
"Jen tak."
Julka potom seděla s Lisou bokem od ostatních. Kate si k nim přisedla.
"Koho já nevidím! Děláš mi scény a sama nejsi o moc lepší."
"O čem to mluvíš?"
"Jak o čem? Taháš se s Gregorem a Mariem. Teď ještě ke všemu s Peterem. Arthur neví, s kým se stýká."
"Máš pravdu, neví s kým. Jsi opilá, tak jdi odsud!" Dívka se ale nepohnula. Julie proto vstala a rychlým krokem odešla. Lisa šla rychle za ní.

26. díl - Mám ho kopnout? To beru!

8. dubna 2008 v 11:45 | Evča
"Ahoj, Julko."¨
"Nazdar, Gregore. Zapomněla jsem ti pogratulovat k dnešnímu skoku."
"Díky, ale počkejme na závody. Až potom mu budeš moci poblahopřát."
"Hmm.."
"Nějak nejsi dneska hovorná a já počítal s tím, že mi budeš dělat společnost, abych tam neseděl sám jak palec. Stalo se něco?"
"Ano…Ne…Nechci o tom mluvit."
"Kdybychom byli v jiné situaci, navrhnul bych noční procházku, ale teď…"
"V této situaci si poradím sama."
"Jak chceš, ale já jsem vždycky s tebou."
"Dobře. Díky a dobrou noc."
"Dobrou."

25. díl - Chtěla jsi, aby mě nechala?

6. dubna 2008 v 21:50 | Evča
Julka byla na několika prohlídkách. Naštěstí to byly všechno jenom modřiny. Trochu horší to bylo ale s psychikou. Hodně se vystrašila. Objevila se v ní jistá blokáda, kterou bude muset překonat. Její matka se o dceru teď hodně bála. Nechtěla od ní odejít ani na krok. Vytýkala si, že je zlá matka, protože jenom díky ní se Julka opět setkala s Marcinem.
Na tréninku..
"Nazdar, kluci. Škoda, že jste včera odešli tak brzo."
"Škoda, Arthure? Bylo to to nejlepší rozhodnutí," řekl Gregor.
"A proč jako?"
"Proč? Nebudu ti odpovídat. Julka je nakonec tvoje nejlepší přítelkyně, takže bys měl vědět, co se s ní děje."
"A co teda Julie udělala?"
Nic mu neřekli. Po tréninku se všichni tři vydali k ní domů. Stanuli ve dveřích jejího pokoje. Spala.
"Kdo...co se stalo?"
"Říkal jsi, že není třeba se o ni nebo o Marcina zajímat, takže tady máš výsledek. Dobře, že jsme tě včera neposlechli."
Nechali Arthura s Julií o samotě. Šli k panu Rafalovi, který je požádal o pomoc.
Arthur se posadil na lůžko vedle Julky. Dívka spala neklidným spánkem. Probudila se, když se dotknul její ruky.
"Julko...já..."
"Neříkej nic, dobře? Všemu rozumím. Vypadám až tak blbě, že se na mě tak díváš?" snažila se zachovat optimismus.
"Zle...ne...Vypadáš krásně jako vždy."

24. díl - Udeřil tě..

4. dubna 2008 v 20:36 | Evča
Gregor s Mariem vešli do domu. Dveře byly otevřené. Všude panovala naprostá tma. Vydali se nahoru, do Julčinýho pokoje. Otevřeli dveře a rozsvítili. První, co upoutalo jejich pozornost, byla rozbitá váza na zemi. O chvíli později si všimli dívky, jež plakala...
"Co se stalo?" zeptal se Gregor a sedl si vedle ní. Dívka nezvedla ani hlavu. "Julie?!"
Pomalu se napřímila. Chlapci zpočátku nevěřili, že je to ona. Byla celá uslzená, měla natržený ret a modřiny na tvářích a na rukou. "Který debil tohle mohl udělat?" pomyslel si Gregor, který nemohl uvěřit tomu, co viděl.

23. díl - Měl jsi to vzít...

1. dubna 2008 v 15:41 | Evča
Dalšího večera se setkali ve čtyřech: Arthur, Kate, Mario a Gregor. Julka nemohla přijít. Byla už domluvená s Marcinem. Navíc mu také slíbila, že už se s chlapci nesetká. Gregorovi se nová Arthurova přítelkyně líbila. Vysoká a pěkná blondýnka ho okouzlila. Mario se choval ale divně. Rozhodně ne přirozeně. Arthur byl rád, že se jeho přátelům Kate líbí. Záleželo mu na tom. Jednoznačně byla ale vzteklý na Julii. Jejich přátelství se rozpadalo. Nevěděl už, jak ho zachránit a ani nechtěl.
"Kate, jak jste se vlastně setkali s Arthurem?" zeptal se Gregor.
"Neřekl vám o tom? Na koncertě jsem na něho spadla a polila ho pitím. A aby mi odpustil, tak jsem ho pozvala na kafe."
"Sakra, kde já zase byl? On má vždycky větší štěstí na holky!"
"Nejsem si jistý, jestli je to zrovna štěstí," pronesl Mario. "Ukáže se."
Trojice, která se do té doby smála najednou zkameněla.
"Mario, to jenom žertuješ," snažil se zachránit situaci Arthur.
V kapse Arthura začal vibrovat telefon. Na začátku ho ignoroval. Po třetím zazvonění ho vytáhl, podíval se kdo volá a položil hovor.
"Kdo volal?" zeptala se Kate.
"Julie, ale nemám s ní teď chuť mluvit."
"Možná je to něco vážného. Měl jsi to vzít," pronesl Gregor.
"Julie může počkat. Hodlám se dobře bavit a nechci si tento čas znepříjemňovat jejími problémy."
V tu chvíli začal zvonit telefon v Mariově kapse. Nestačil hovor vzít. Byla to Julie. Pokoušel se jí volat nazpátek, ale ozvala se mu jenom hlasová schránka. S nepokojí v očích s rozhlížel po místnosti.
"Muselo se něco stát. Jinak by přece nevolala."
"Mario dej pokoj. Bav se a neřeš ani ji ani Marcina."
Innauer se podíval na Gregora. Rozuměli si i beze slov.
"Omlouváme se, ale už musíme jít," řekl Schlieri. "Aspoň si můžete užít romantický večer ve dvou."
Rychle vyšli a vydali se za Julkou.
"Myslíš, že se něco stalo nebo měl Arthur pravdu?"
"Nevím, Gregore, ale mám špatné předtuchy."
*
Julka stála před zrcadlem a vybírala si oblečení na dnešní setkání. Změnila názor a chtěla se sejít s Arthurem a jeho přítelkyní. Když rezignovaně odložila části své garderoby, přišel k ní Marcin.
"Na co si vybíráš oblečení, lásko?"
"Na setkání s klukama."
"S těmi?"
"Ano a co je?"
"Přece jsme si vyjasnili, že už se s nimi nebudeš stýkat! Nepůjdeš k nim!" zakřičel. Omylem rukou zavadil o vázu na stole, ta spadla na zem a rozbila se. Teď chytil Julii za ruku. "Jasné?"
Dívka stála celá oslepená. Marcin ji zahnal do nejbližšího rohu. Nemohla se vyrvat z jeho stisku.
"Rozuměla jsi tomu, co jsem řekl?"
"Ne! Mezi námi je konec Marcine, slyšíš? Konec! Nenávidím tě! Byla jsem s tebou, protože jsem to chtěla udělat všem na zlost! Vypadni odsud!"
Teď stál Marcin celý překvapený. V jeho očích se zračilo to nejhorší zlo. Pustil Julku a odešel...Netrvalo to dlouho a vrátil se.
"Nevzdám se tě, slyšíš?! Jsi obyčejná... Nedám se jen tak zastavit.. Jsi moje!" poslední slova zaječel.
Vřela v něm zlost. Znovu se přiblížil k dívce....

22. díl - Kopřivy jsou nejlepší

1. dubna 2008 v 12:25 | Evča
Doma se dívka dlouho rozmýšlela. Za chvíli začínaly závody. Věděla, že teď by se s Mariem a Gregorem setkávala častěji. Další den se chtěla s nimi sejít po tréninku. Artura si odložila na později. Marcin ji celý čas psal smsky. Julka se začínala bát, že se do něho znovu zamiluje. Ale oproti dřívějšku necítila v břiše žádné příjemné pocity…
"Chtěla jsem s vámi setkat," začala mluvit.
"To znamená…?" zeptal se Mario.
"Přestaňme se už hádat a buďme zase přátelé."
Chlapce ta nabídka překvapila a potěšila. Také je už přestala bavit ta nepříjemná atmosféra. Celý čas se jenom obviňovali a hádali. Od této doby už mělo konečně být všechno normální…
"Když už jsme teda zase přátelé, tak nám řekni, jaká je tvoje oblíbená květina…Abychom věděli," zeptal se Gregor.
"Kopřiva, ale to není květina, že?"
"Kopřiva?" vyhrkli zároveň.
"Ano. Když se umíš kopřivy správně dotknout, nepopálí tě. Když se jí ale dotkneš ze špatné strany nebo ji zmačkáš, bude tě to hodně mrzet."
"Dobrý způsob, jak nás setřít."
"Vidíš, Mario, něčemu už jsem se tady už naučila," řekla se smíchem.
Pak si povídali jako kdysi - hodně se smáli a dobře si rozuměli, že si ani Julka nevšimla přicházejícího Marcina. Na chvíli se zastavil, aby se ujistil, že Julka opravdu sedí na lavičce ve společnosti dvou kluků. Rychlým krokem k ní přistoupil a vzal si ji bokem od Gregora a Maria.
"Co se stalo, Marcine?"
"Co tu s nimi děláš?"
"Povídám si s nimi. Jsou to mí přátelé."
"Nezdá se mi to. Pojď."
"Ale Marcine…"
"Jsi moje dívka nebo jejich?"
"Dojdu si pro věci," řekla.
Vrátila se na lavičku, vzala si kabelku, rozloučila se s chlapci a odešla s Marcinem.
"To není normální," řekl Mario dívajíce se na odcházející dvojici.
"Musíme s tím něco udělat."
"Chtěl bych, aby ses s nimi už víc nestýkala. Nelíbí se mi," řekl u Julky doma.
"Ale proč, Marcine?"
"Jednoduše. Už se s nimi víc nesetkáš. Tečka."
"Jestli chceš…"
"Za to tě miluji," řekl a políbil ji.
Artur seděl doma se svojí přítelkyní Kate.
"Chtěl bych tě seznámit se svými přáteli než začne sezona."
"Dobře lásko," řekla, zatímco se na něho upřeně dívala.
"Teď se ještě musím ozvat Julce."
"A proč?"
"Chci si s ním promluvit. Pohádala se s někým a dneska se s nimi chtěla usmířit, tak mě zajímá, jak to dopadlo."

"Víš, Kate, neznáme se spolu dlouho, ale cítím mezi námi něco…něco silného…" řekl Artur, zatímco se začala vytvářet romantická atmosféra.
"Také si myslím, lásko. Jenom cítím, že ta Julie nás rozdělí. Ona chce, aby sis vybral mezi námi.A doufám, že to budu já, koho si vybereš. Od té doby, co jsme spolu se s ní jenom hádáš."
"Ale nehádáme se kvůli tobě. A neboj se, nebudu si vybírat mezi tebou a Julkou. Vždyť víš, že jsi pro mě nejdůležitější."
"To jsem nevěděla, ale můžeš mi to ještě zopakovat," políbila ho.

21. díl - Gregor už žaloval?

31. března 2008 v 15:10 | Evča
Procházeli se ulicemi. Svítilo slunce. Smáli se. Připadali si jako kdysi. Julie s Marcinem zapomněla na všechno. Mladík se snažil. Chtěl získat zpátky její důvěru a možná i něco víc. Seděli v parku a povídali si, když si Julka všimla přicházejícího Gregora. Rychle se začala bavit s Marcinem. Koutkem oka se pokukovala po skokanovi. Sedl si kousek od nich a v očích se mu zračil smutek a hněv. Neřešila to. Všechen hněv na Maria i na něho měla schovaný hluboko v srdci a nechtěl ji opustit. Věděla, že se snaží a litují toho. Dost jim věřila a oni jí takhle ublížili. A potom, co přijela z Polska jenom těžce důvěřovala chlapcům. Marcin byl něco jiného. Jemu odpustila, když byla v Polsku. Neměla nikdy takovou oporu, jako byl on (když nepočítáme Arthura, žeo ;)). Raději z hlavy vytlačila myšlenky na Maria a Gregora a opět se ponořila do hovoru s Marcinem.
*
Gregor nevěděl, kdo byl ten mladík se kterým viděl Julii. Rozhodl se to dozvědět. Zazvonil na Arthura.
"Mám dotaz," začal rovnou mluvit.
"Musíš teď? Nemám čas," snažil se ho zbavit Arthur.
"Jo. Stýká se s někým Julka?"
"Ne a proč?"
"Viděl jsem ji s jakýmsi klukem v parku. Nelíbil se mi."
"Nic o tom nevím. Proč se ti nelíbil?"
"Divně se choval. Asi nemá moc dobrých úmyslů."
"Promluvím si s ní o tom."
*
Juliina matka se vrátila dříve a rozhodla se na dceru počkat doma. Julie se vrátila domů s Arthurem.
"Mami, co tu děláš?" zeptala se Julka.
"Taky jsem ráda, že tě vidím."
"Ale měl ses vrátit..."
"Vím, ale rozhodla jsem se strávit taky nějaký čas s tebou."
Julie šla do svého pokoje.
"Přejdu rovnou k věci. Stýkáš se s někým?" zeptal se Arthur.
"Ne. Co tě to napadlo?"
"S kým jsi byla v parku?"
"S Marcinem. Gregor už žaloval?"
"S tím Marcinem?"
"Ano, s tím. Čemu se divíš?"
"Myslel jsem, že ta věc už skončila."
"Takže já nemůžu jít do parku s klukem, aniž by z toho něco nevzniklo?"
"Možná, ale ne s ním."
"Proč ne?"
"Ublížil ti, nepamatuješ si už?"
"Gregor s Mariem mi také ublížili a nějak ti to nevadí. Je to spravedlivé?"
Pauli nic neodpověděl. Julka se položila na postel a dívala se do olivově natřeného stropu.
"Co to děláš?" zeptal se.
"Zelená barva uklidňuje. A chci, aby mě přešla zlost na Gregora a toho druhýho."
"Originální způsob."
"Změňme téma. Pověz mi něco o té tvé dívce."
"O mé dívce?"
"Jo," Julka se posadila vedle Arthura a čekala na odpověď "protože to je přece tvoje dívka, ne?"
"Asi ano. Radši nebudu nic říkat, abych to nezakřiknul. Známe se teprve krátce."
"Musí přijít odpovědná komise. Musím se s ní setkat."
"Opovaž se," řekl Arthur a hodil po dívce polštář. Ta s odpovědí neváhala a za chvíli už se váleli po zemi v polštářové bitvě..

20. díl - Závist? Možná

30. března 2008 v 19:02 | Evča
V noci Julii vzbudil telefon. Byla si jistá tím, že je to Arthur.
"Arthure, přece víš, že už dávno spím. Doufám, že je to něco vážného."
"Myslím, že je. Omlouvám se, že jsem tě vzbudil."
"Marcine? Nazdar! Spletla jsem se."
"Mám dobrou zprávu. Začínám se chystat do Rakouska. Za pár dní přijedu."
"Nemůžu se dočkat."
Dívka už nemohla usnout. Ráno šla vzbudit svého souseda. Vydali se spolu na trénink. Dnes měla dost času.
*
V sobotu všechno šlo ideálně. Získali opravdu hodně peněz. Julka unikala Gregorovi a Mariovi jak jen mohla. Bohužel to nevyšlo. Trenér ji donutil jít s ostatními do restaurace na oslavu výborné akce. Nemohla se tomu vyhnout. Arthur ještě ke všemu najednou zmizel a ona ho nemohla nikde najít. Julka už nemohla poslouchat déle Maria s Gregorem, proto vstala a odešla. Stála venku a dívala se na nebe. Najednou se vedle ní objevili chlapci.
"Chtěli bychom se omluvit."
"Nemusíte se mi omlouvat. Nekažte si dobrou náladu." Julka odešla. Chtěla už jít domů. Arthura evidentně nikde nebylo, tak se vydala domů sama.
Bylo úterý. Arthur od soboty neměl na Julku čas. Byl neustále pryč. Nakonec se jim podařilo se setkat. A to jenom díky tomu, že mu Julka vtrhla do domu.
"Arthure, musíš mi poradit!"
"Teď?"
"Jo."
"Ale..."
"Dobře, už nic neříkej. Už jdu. Poradím si sama. Koneckonců si svoje problémy řeším sama...Proč by to teď mělo být jinak? Neobtěžuj se," řekla se smutkem v hlase a vstala.
"Počkej. Co se stalo?"
"Lidské reflexy u Arthura. No ne?! Víš, mám problém. V charitě mi navrhli výpomoc v dětském domově a nevím, jestli tam mám jít."
"A čeho by se ta výpomoc měla týkat?"
"Pomoc dětem a strávení času s nimi."
"A poradíš si? Budeš mít na to čas?"
"Ten bych si našla...nějak.."
"V takovým případě to vezmi."
"Asi máš pravdu. Díky."
"Nepomohl jsem ti. Řekl jsem ti jenom to, co už sama dávno víš. Sama ses už rozhodla, že to vezmeš."
"Potřebovala jsem, aby to řekl někdo jiný. Už radši půjdu, protože vidím, že se chystáš na rande."
"Nejdu na rande," řekl dívajíce se na skříň, což dělal už od té doby, co vešla.
"Dobře. Jenom nezapomeň na květiny. Ty mají dívky rády."
"Myslíš? Dobrý nápad."
"Pěkná?"
"Kdo?"
"Ta dívka, se kterou jdeš ven! A to tričko si na sebe neber, vypadáš v něm divně."
"Co já bych bez tebe dělal?"
"Nevím. Ale užij si to."
"Slyším závist v tvém hlase?"
"Možná.. No nic...Radši už půjdu a ty bys měl jít taky, jinak se zpozdíš."
Po poledni si Julka vyšla na procházku a potkala.... Marcina. Chlapec teď přijel do Innsbrucku. Vzala ho k sobě. Díky Schlieriho kuchařské škole mu mohla nabídnout něco dobrého k jídlu. Za to jediné byla Gregorovi vděčná.
"Tak jak se ti tu líbí?" zeptala se.
"Může být.. Ale mám raději nížiny."
"Problém, ale přivykneš si."
"Asi jo. Tak moc jsi vychvalovala Alpy, že jsem se na ně přijel podívat na vlastní oči. Taky se mi stýskalo po tobě. Nevydržel jsem to, spakoval jsem se a jsem tady."
Když skončili s povídáním, byla už tma. Marcin se vrátil do hotelu. Na další den už byli domluveni - půjdou se projít do města.

19. díl - Pravda vyjde najevo

29. března 2008 v 12:05 | Evča
Julka uslyšela křik Arthura. Vstala a vydala se dolů, aby zjistila, co se vlastně děje. Přešla chodbou kolem Pauliho pokoje. Dveře byly lehce otevřené. Uslyšela z pokoje hlasy.
"Nekřič na mě! Vím, co jsem udělal! Tímto mně moc nepomůžeš... Nechci, aby se Julka kdykoliv dozvěděla, že jsme se s Gregorem vsadili o ni."
"Ale jak já ti mám pomoci? Je to moje nejlepší kamarádka. Měl bys ode mě teď jednu dostat!"
Uslyšeli najednou běh po schodech a třísknutí dveřmi. Mario přes okno uviděl utíkající Julii.
"To...to...ona tu byla?" vyděsil se.
"Úplně jsem na ni zapomněl. Určitě nás slyšela. Musím za ní jít."
"Teď už se mnou nikdy nepromluví. Jsem totálním debilem v jejích očích," utápěl se Mario v žalu, ale Arthur ho už neslyšel, protože se rozeběhl za dívkou.
*
Vyběhla z domu. Celou dobu se jí v mysli vybavovala slova "že jsme se s Gregorem vsadili o ni". Jak to jenom mohli udělat? Pokládala je za svoje nejlepší přátelé a oni ji od počátku lhali! Arthur stál přede dveřmi, ale neměla nejmenší chuť ho pustit dovnitř. Nechtěla teď s nikým mluvit. Zavolal jí Gregorem, ale nevzala to. Nakonec od něho dostala sms: ´Nemáš chuť se jít projít? Odepiš, jak budeš moci.´
Hodila telefonem po podlaze. Byla totálně vzteklá.
*
Gregor ještě před tréninkem zavolal Mariovi.
"Poslouchej, chci anulovat tu sázku. Měl jsi pravdu, byla to blbost. Nechci, aby se to Julka dozvěděla."
"Gregore...Na to je trochu pozdě, už to ví."
"Co? Jak to?"
"Normálně, ale dozvěděla se to omylem. Máme teď průser u ní a u Arthura. Julka se mnou odmítá mluvit. Arthur je nás vzteklý. Řekl, že si promluvíme po tréninku. To nevěští nic dobrého."
*
Julka nakonec otevřela Arthurovi.
"Chtěla jsem být sama."
"Rozumím ti," přitulil ji k sobě. "Promluvme si."
"Nerozumím tomu...Tohle dělají malé děti a ne..."
"Oni se občas tak chovají. Nemysli si, že se jich zastávám. Jsem na ně příšerně naštvaný. Oni toho teď ale určitě litují. Víš jak je to s klukama. Občas něco udělají pod vlivem emocí a potom jsou z toho problémy. Takoví už prostě jsme."
"Nechci je teď vidět. Jdi nebo se zpozdíš na trénink."
"Můžu s tebou zůstat?"
"Ne. Rozhodně se nebudu kvůli nějakým blbcům trápit. Opravdu!"
Julka se stále chlapcům neozvala. Oni už také rezignovali. Arthur se bezúspěšně pokoušel zachránit situaci.
"Vím, že teď je nechceš vidět, ale co bude, až přijdou na koncert?"
"Na koncertě tak jako tak bude málo času."
"Jednou s nimi budeš muset mluvit."
"Máš pravdu...jednou.."
"Oni se kvůli tomu spolu nebaví. Atmosféra je čím dál horší. Nevím, co bude, jestli to tak bude pokračovat. Jediný, s kým se dá ještě tak mluvit jsou Andy a Morgi. Ti totiž zatím o ničem neví. "
"Arthure, tohle asi nebude moje vina. Kdyby se nevsázeli, nestalo by se teď tohle."
"Možná máš pravdu..."
Po poledni se dívka vydala na nákupy. Lednička zela prázdnotou. Když se procházela s vozíkem, uviděla Gregora. On si jí bohužel všiml.
"Julko...já..."
"Nemám teď čas Gregore."
"Prosím, jenom chvilku. Chci to vysvětlit."
"Máš tři minuty."
"Asi nám tenkrát přeskočilo. Lituji toho. Neměli jsme se sázet. Potom jsem nevěděl, jak z toho. Proto se tohle stalo..."
"Musím jít."
"Julko, ale..."
Dívka odešla. Nevěděla, co by měla říct. Hloupá hrdost jim nedovolila vycouvat z té pitomosti. V tom případě se s ní měli přestat stýkat, ale neudělali to. Proč? Tomu Julka nerozuměla. Klopýtali v tom dál a nedbali na její city. Zranili ji...
P.S. Jééé...Jsem ráda, že se vám to tak líbí xDD Tak tady máte pokráčko;)
 
 

Reklama