Chcete být součástí tohoto blogu? Pište na ewamnacakanov@yahoo.fr!

Povídka :o)

34. díl - Osudové ANO

9. listopadu 2008 v 10:52
Blížilo se léto a přípravy na svatbu byli v plném proudu.

Zuzka obvolávala všechny známé, kterým poslala oznámení, protože se bála, že ne všechny pozvánky

dorází. Její mamka se jí snažila uklidnit, svatba měla být za tři a ona už byla nervózní týden před

svatbou, moc se bála, aby se něco nepokazilo. Chtěla tam mít všechny ty lidi, kterým poslala pozvánku.

33.díl - Bez tebe nechci žít

28. září 2008 v 12:16
Ve třičtvrtě na osm už začali chodit první lidé, jako první přišla Helča spolu s klukama z českého skokanského
týmu, jako druzí dorazili Norové a třetí rakouský tým, samozřejmě bez Schlieriho, který měl dorazit později.
Všichni už dorazili, už tu chyběl jenom oslavenec a jeho přítelkyně. Zuzka zvedla telefon a zavolala Lence.

32.díl - Velká párty

21. září 2008 v 14:42
Byl konec skokanské sezóny 2011/2012, blížil se domácí závod v Liberci. Kvapem se blížilo jaro,
sníh rychle tál a začaly kvést první sněženky. Zuzka se na všechny moc těšila, měla sice plno
práce se školou, ale zkouškové období bylo za ní a tak mohla být chvíli v klidu. Po univerzitě lítala
sem a tam, hledala Báru, se kterou musela nutně mluvit o zítřejším závodu a její nepřítomnosti
na posledních dvou přednáškách.

31.díl - Nový začátek

6. září 2008 v 20:02
Jindra stál tam.
"Promiň, teď jsem přijel, zdržela mě mamka."
"To nic, hlavně, že jsi tu. Co doma? Hodně se zlobí?"
"No, jak se to vezme. Možná už to skousla, ale včera ještě nedávala, že nemáš rozum, když
vás viděla spolu v televizi."
"No jo no, musí se s tím smířit."
"Ona se s tím smíří, uvidíš."
"No nemá na vybranou."

30.díl - Nachvíli normální člověk

31. srpna 2008 v 8:00
Jakoby Gregora někdo obrátil, mávnutím proutku letěl hlavou dolů.

Stačil si zakrýt rukama obličej. Dopadl na ten zelený umělý povrch, který byl ještě k tomu pěkně mokrý.

I přestože první vyběhla Zuzka, záchranáři byli blíž, proto byli u Gregora první.

"Gregore!!! Řekni něco!"

"Myslím, že byste měla jít zpátky slečno."

29. díl - Vzpomínky a poučení

28. srpna 2008 v 10:42
Vyšlapala ty nekonečné schody nahorů. Měla už všeho plné zuby, sedla si na schody.

Nikdo tam nebyl. Koukala dolů na ty malé postavičky, co se híbali. Teď, ale chtěla vidět, jenom jednu

postavičku, nemohla jí najít. Snažila si vybavit všechny krásné okamžiky.

První, co se Zuzce vybavilo, byl první úsměv Gregora, tenkrát na jejím prvním závodě u Libereckého můstku.

28.díl - Historie se opakuje

26. srpna 2008 v 19:24
"Kde jsi byla? Jsi unavená."

"Chtěla jít navštívit Toma Hildeho, ale..."

"Ale co?"

Následovalo velké ticho, Zuzka zavřela oči, bylo to těžké vyslovit, musela si ten okamžik znovu přehrát

v hlavě.

27. díl - Kdo opravdu miluje, umí nechat odejít

26. srpna 2008 v 11:37
Vběhla do hotelu jako zběsilá, otevřela dveře a padla na postel. Měla chuť něčím hodit, něco rozbít.

...."On mě nemiluje...ten kdo opravdu miluje, umí nechat odejít...budu ho muset nechat jít.".....

Vytáhla z báglu rámeček s fotkou.

"Nechci zapomenout." Skoulila se do klubíčka a rámeček s fotkou přitiskla k tělu.

Helča se právě vrátila. Zuzka už brečela nahlas, jakoby dostala záchvat, dýchala z hluboka, bylo

jí zle, nemohla se nadechnout, jakoby ani nechtěla. Zavřela oči, slzy jí stékaly po tváři.

Helča se na to nemohla dívat.

"Zuzko!!! Co je ti? Ty nedýcháš!"

26. díl - Miluju tě

25. srpna 2008 v 19:11
Zuzka se v obědu jenom rýpala. Přemýšlela tak moc, že to bylo vidět.

"Chceš se k němu vrátit?"

"Nevím."

"Ale víš, chceš, ale teď mu to neřekneš, protože si myslíš, že se mu líbí ta Mariana nebo jak

se jmenuje. Zná jí dva dny. No táák...máš ho ráda."

"Ne. Já ho miluju. Dokonce jsem mu to chtěla říct, ale bála jsem se, bojím se, že ho mám ráda víc, než

on mě. Já jsem mu ublížila. Nezasloužím si ho."

"To neříkej, každý dělá chyby a když mu řekneš, jak to bylo, on to pochopí."

"Já nevím, já teď nemůžu, potřebuju čas."

"Chápu, ale hlavně se mu nevyhíbej."

"Budu se snažit."

"A koukej jíst nebo se vypaříš."

***

25. díl - Mariana

24. srpna 2008 v 11:52
Běžela dolů směrem k městu. Neustále se rozhlížela, měla strach, incident v Planici na ní zanechával

následky. Držela se daleko od křoví, stromů a čehokoliv, za co by se někdo mohl schovat.

Ale ve všem tom strachu, zvládla myslet i na Gregora. Nevěděla, co udělá a co mu řekne.

...."Počkám, jak se bude chovat on."....

...."Ale proč to někomu neřekl?"....

Bylo zhruba čtvrt na osm a na hinterzartenském náměstí skoro nikdo nebyl. Proto se Zuzka rozhodla se

trochu proběhnout i po městě. Sice si tu krásu, nemohla užívat, tak jako včera, ale aspoň se tu cítila

bezpečněji. Když už běžela nazpátek, měla lepší pocit, protože kolem cesty, po které běžela, jezdila auta.

24. díl - Pozdravuj Gregora

23. srpna 2008 v 20:24
Blížil se první závod skoků na lyžích, který jako tradičně měl začínat v Hinterzartenu.

Zuzka se skamarádila s kolegyní, která psala pro stránku, pro kterou měla Zuzka fotit.

Na závod měly jet společně, její kolegyně, Helča , měla řidičák. Zuzka se s Helčou domluvila, že

pojede do Prahy vlakem, kde jí Helča vyzvedne. Taky se domluvily, že jí Zuzka přidá peníze na benzín.

23.díl - Fotografka skoků na lyžích

22. srpna 2008 v 20:39

Zuzka měla strach, aby Gregor dojel v pořádku domů. Udělala si čaj a sedla si na zahradu.

Posrkávala, když v tom se otevřely dveře. Byl to Jindra, v jedné ruce držel dárek od Gregora a v druhé

hrnek, nejspíš také s čajem.

"Co budeš dělat s tímhle?"

"Proč si to přinesl?"

"No já jenom, kdybys to chtěla vyhodit nebo dokonce spálit, mám tu zapalovač, ale ten rámeček bych si

nechal, je pěknej."

22. díl - Nechápu to

21. srpna 2008 v 20:06
Druhý den odpoledne, kolem druhé hodiny, se všichni začali scházet. Přišla Jitka, Karolína i Markéta.

V půl třetí dorazila Lenka a všichni důležití členové Zuzčiny rodiny. Čekalo se už jenom na Gregora.

"Už je tu!" ozval se z okna Jindra.

Zuzka se zvedla ze židle, zhluboka se nadechla, Gregor je tady a ona mu to musí říct.

"Já to nezvládnu."

"Nemusíš to dělat a ty to víš." řekl Zuzce Jindra, když se zrovna chystala otevřít dveře.

"Všechno nejlepší!" řekl Gregor, jakmile Zuzka otevřela dveře. Snažila se usmívat.

"Ahoj." řekl Gregor a dal jí velkou pusu na uvítanou. To už Zuzka nemohla vydržet.

21. díl - Buďte přáteli

20. srpna 2008 v 11:56

Tři dny Gregorovi návštěvy utekly jako voda. Zuzka stále sbírala odvahu, chtěla mu povědět o svých obavách,

o jejím trápení. Jednou večer prostě sebrala všechny síly a otevřela ústa.

"Víš něco mě trápí a chci ti to říct. Měl by si to vědět."

"Stalo se něco?"

"Před tím plesem....tvoje babička mnou nebyla zrovna nadšená, asi se jí nelíbí, že neumím německy."

"To nevadí, ona se s tím smíří, je to moje věc."

"A co tvý rodiče? Těm to nevadí?"

20.díl - Rozchod?

8. srpna 2008 v 21:39

"Ahoj." pozdravila Tereza Zuzku.

"Ahoj." řekla smutných tónem Zuzka.

"Jak se máš?"

"Jo, jak se máš?" zopakoval Adam, ale zatímco Tereza to řekla dost povýšeně, Adam to řekl dost hrubě.

"Docela blbě. A co vy?" Zuzka si stále zachovávala normální tón hlasu, snažila se to překousnout.

"Že by jste se s Gregorem pohádali?"

19. díl - Neumím německy

2. srpna 2008 v 20:34
Už to byl týden, co Zuzka s nikým nemluvila. Holky ve škole se jí neustále vyptávaly, co se jí stalo, co s ní je.

Ale Zuzka odpověděla pouze:

"Nic mi není."

Když přišla domů, obvykle se zavřela do pokoje a vylezla jenom, když měla hlad a to bylo jen málo kdy.

Od té doby, co se vrátila z Rakouska zhubla už tři kila, bylo to na ní vidět a tak to zakrývala mikinami nebo

volnými tričkami. Byl pátek a domů měl přijet Jindra.

"V kolik přijede Lenka?" to byla první Jindrova věta směřovaná na Zuzku.

"Za dvě hodiny. Ahoj."

"Promiň, Ahoj."

"Je ti něco? Přijdeš mi skleslá."

"Ne to nic, to bude zase fajn."

"Jaký byl ples?...No tak vyprávěj, přeháněj."

18.díl - Princ a princezna

1. srpna 2008 v 17:37

V pátek po škole holky vyrazily na nákupy. Najít pěkné plesové šaty pro Zuzku nebyla hračka.

Navíc Zuzka si jen tak něco nekoupila. Hledala šaty, kterými by na sebe neuporoznila.

Ale když objevila ty nádherné šaty, okamžitě se zamilovala.

"Ty jsou krásné."

"Vyzkoušej si je."

"Ne to nemůžu."

"Proč ne?"

"Jo proč ne?"

"Kvůli tý ceně? Stojí dva tisíce, to je hodně no."

"Ne kvůli ceně, ta mi nevadí. Nechci na sebe moc upozorňovat. Měla bych si koupit něco obyčejnějšího."

17.díl - Máš ho ještě ráda?

30. července 2008 v 7:03
Zuzčiny kamarádky stály ráno před školou celé naptuné. Zuzka nevěděla, co se děje, protože jí to nedocházelo.

Ale jakmile první z kamarádek zakřičela

"Jaký to bylo?! No tak povídej, nenapínej nás!"

Zuzce okamžitě všechno došlo. Ještě, že její kamarádky nemusely vědět všechny detaily, byly přeci jen jiné

než ostatní dívky na škole. Zeptaly se jen na pár otázek a nechaly Zuzku být.

První hodina matematiky, byla pro Zuzku uspávací, jejich učitelka už pátou hodinu probírala tu samou látku,

které už dávno Zuzka rozumněla a tak měla Zuzka, co dělat aby neusnula.

16. díl - Štěstí nebo smutek?

29. července 2008 v 11:23
Zuzka vyšla z pokoje na chodbu a podívala se do leva, směrem ke Gregorovu pokoji. Chvíli stála a čekala, jestli

Schlieri nevyjde ven, slíbil jí přeci, že se přijde rouzloučit. Čekání se vyplatilo.

Během chvilky Schlieri opravdu vyšel ze dveří. Zuzka se na něj usmála, aby věděl, že už je jí líp.

Ale Schlieri se přeci jen zeptal.

"Už je ti líp?"

"Ano už je to lepší."

"To je dobře." "Máš ještě čas?"

"Ještě dvacet minut."

"Půjdeme se projít."

"Ráda." Chytl jí za ruku a vyrazili. Schlieri jí vyprávěl, co teď má v plánu a ona zase jemu.

15. díl - Nová celebrita

28. července 2008 v 18:53
Po cestě se Zuzka snažila schovat, vzala si kapuci a šla vedle dědy.

Ale pár lidí jí poznalo a dokonce jedna dívka se s ní chtěla vyfotit a tak si Zuzka sundala kapuci a

vyfotila se s ní.

"Moc vám to spolu sluší." řekla ta milá dívka.

"Děkuju." usmála se na ní Zuzka a šla dál.

Kapuci si už nechala sundanou. Někteří lidé si jí po cestě dost prohlíželi, byla trochu nervózní, a jak spěchali

do hotelu, špatně se jí dýchalo.

"Zastavte na chvíli." poprosila Zuzka. Musela popadnout dech. Ale jelikož jí to nešlo a už zase měla pocit,

že jí někdo škrtí, raději rychle vytáhla inhalátor a nadechla se.

"To je ona!" ozvalo se z davu, který procházel kolem nich. "Ty jsi dívka Gregora?" zeptala se jedna dívčina.
 
 

Reklama